„Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení,

abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě,

do níž svět žene jeho zvrácená touha.“

Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení,

abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě,

do níž svět žene jeho zvrácená touha.

Náš život je krátký, v podstatě je jen časem zkoušky, ve které se rozhoduje o naší věčnosti. Ta bude buď šťastná, anebo nešťastná navěky. Nešťastná budoucnost, tedy zhouba věčná, čeká ty, kteří pyšnou nevěrou odmítají záchranu v Ježíši Kristu. V Něm nám Bůh dal největší dar, a to abychom skrze Něho přijali novou přirozenost! Máme proto odložit tu přirozenost, která je infikována prvotním hříchem a do které je náš lidský duch jakoby oblečen. Tím byla především zatemněna naše duševní oblast, takže rozum těžko poznává pravdu, vůle se kloní ke zlu a srdce je naplněné zvrácenou touhou, která tvoří jednotu s duchem světa ženoucího lidstvo do záhuby časné i věčné. Jak uniknout této zhoubě? Musíme vírou přijmout Spasitele Ježíše Krista. Pak o nás platí: „Těm, kteří Ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nezrodili ani z žádosti těla, ani z žádosti muže, ale z Boha.“ (srov. J 1,12) Tedy přijetím Krista přijímáme už nyní, i když je v nás ještě dědičný hřích, božskou přirozenost. Být účastni Boží přirozenosti, to není jen zaslíbení, je to zároveň dar, vzácný a převeliký dar.

„Ježíš jim odpověděl: „Mějte víru Boží! Amen, pravím vám,

že kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni do moře‘ – a nebude pochybovat,

ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.“

Ježíš jim odpověděl: „Mějte víru Boží! Amen, pravím vám,

že kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni do moře‘ – a nebude pochybovat,

ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.“

Co je víra lidská a co je víra Boží?

Víra lidská je nutná v běžném životě. Musíme věřit svědectví lidí například o Antarktidě, i když jsme tam sami nikdy nebyli. Věříme, že je tam sníh, i když jsme ho neviděli. To je přirozená víra, která se dá hmotně dokázat.

Co je víra Boží? Je to víra, která se váže na zaslíbení, které nám dal Bůh. Je to víra v Boží všemohoucnost. Bůh svou všemohoucností stvořil všechno, co je, stvořil tento svět a stará se o něj. Stvořil ho účelově. My věříme v Boha Stvořitele. Věříme i v Boha Spasitele, věříme, že Boží Syn se stal člověkem a zemřel za naše hříchy a také věříme Božímu slovu. Navíc, abychom měli Boží víru, která koná zázraky, potřebujeme k tomu dostat milost, že Bůh nám ukáže, že se chce v této situaci oslavit a že vyžaduje, abychom stáli ve víře a nepochybovali. Zkouška víry přijde na každého, proto musíme překonávat pochybnost ve svém srdci. Víra Boží je dar, který si musíme vyprosit.

„Toto je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho On poslal.“

„Toto je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho On poslal.“

Skupina lidí se jednou Pána Ježíše zeptala, jak mohou konat Boží dílo. Pán Ježíš odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho On poslal.“ (Jan 6,29) Otec žádá od lidí víru a důvěru, neboť „bez víry není možné zalíbit se Bohu“ (Žd 11,6).

Slovo života, které nyní při modlitebních zastaveních opakujeme, také vyjadřuje, že když věříme v Toho, koho Otec poslal, to je v Pána Ježíše, a to v konkrétní situaci, v konkrétním problému, Bůh odpovídá na naši víru skutkem.

Další citáty prohlubují tuto pravdu, která se vztahuje k víře.

„Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas.

Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.“

Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas.

Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.

Apoštol Petr nás vybízí, abychom se pokořili před Bohem. Co to pokoření přinese? Především nám zprostředkuje světlo poznání, které dává Bůh. Jinak nám ho, aniž si to uvědomujeme, blokuje sebestřednost naší hříchem infikované přirozenosti, kterou Písmo nazývá starý člověk. Pokora je pravda. Pokora je vymaněním z nadvlády naší suverenity, pýchy a neochoty přiznat si vlastní slabosti a omyly. Tato egoistická suverenita nedovoluje Bohu, aby mohl skrze nás působit. Přitom největší užitek nejen duchovní, ale i jiný, bychom získali nejen pro druhé, ale hlavně sami pro sebe. Písmo říká: „Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.“ Pokořit se před Bohem, od Něhož máme svou existenci a všechno dobré, co v nás je a co jsme vykonali, není žádným ponížením. Je to jen uznáním reality, tedy pravdy, o nás samotných. Tento postoj pokory v pravdě získáme zvláště ve vnitřní modlitbě pod Kristovým křížem. Bez pravdivé modlitby budeme utrácet život v iluzích. Ve chvíli smrti už nebudeme mít čas na pokání a vynahrazení toho, co jsme zanedbali.

„Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.“

Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.

Samotný Ježíš i tobě říká: „Nazýváš mě svým Mistrem a Pánem,“ a dodává: „a já jím skutečně jsem.“

V tomto malém biblickém kurzu si můžeme projít některé citáty z Písma a zamyslet se, zda je Ježíš skutečně mým Pánem. Pokud jím není, a mým pánem je bůžek zvaný ego, musím prosit: Ježíši, buď opravdu mým Pánem! Volejme k Ježíši z hlubin srdce. Jedině tak budeme moci s kajícím Tomášem vyznat: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíši, buď skutečně mým Pánem a Bohem!

Ježíš Kristus je Spasitel a Pán! Ze všech titulů Pána Ježíše se oslovení „Pán“ stalo nejpoužívanějším, nejrozšířenějším a nejdůležitějším. Nebyli bychom daleko od pravdy, kdybychom řekli, že slovo „Pán“ se stalo synonymem pro jméno „Ježíš“.

„A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky,

jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil

k dílu služby – k budování Kristova těla.“

A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly,

jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia,

jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil

k dílu služby – k budování Kristova těla.

Jde o dary a zároveň povolání, jejichž cílem není oslava jedince, ale aby ti, kteří jsou vyvoleni, byli dokonale připraveni k dílu služby. K jakému dílu služby? K budování tajemného Kristova těla.

Dříve byla mezi lidem bludná představa, že když se někdo stane knězem nebo biskupem, ovládá všechny služby, jako by byl zároveň apoštolem, učitelem, prorokem, pastýřem i evangelistou. Pokud má ale někdo důkladně sloužit jednou službou a získávat zkušenosti, nemůže se plně věnovat druhé službě.

„A nepřizpůsobujte se tomuto věku,

nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat,

co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“

A nepřizpůsobujte se tomuto věku,

nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat,

co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Pro 20. a 21. století jsou charakteristické úžasné vynálezy, které rychle a lehko uspokojují různé lidské potřeby. Hotová jídla, rychlá komunikace pomocí internetu, okamžité poskytování informací uchovávaných v megapočítačích – to jsou znaky dnešní „instantní“ generace. Křesťan však nesmí zapomenout na to, že neexistuje cosi jako „okamžitá“, „instantní“ dospělost. Stát se křesťanem znamená začít celoživotní dobrodružství lepšího poznávání a většího milování Otce.

Slovo Boží říká: „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Ř 12,2) Nenech svět, aby ti vnucoval svou formu. Kéž Bůh promění tvou mysl zevnitř, abys opravdu zakusil, že Boží plán s tebou je dobrý, děje se podle jeho požadavků a směřuje ke skutečné zralosti.

„Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky

a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“

„Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky

a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“

Minulé dva týdny jsme se zamýšleli nad Božím slovem Sk 1,8: „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ Tedy máme svědčit lidem, jak jsme probrali v krátkém biblickém kurzu na téma svědectví. Máme svědčit, tedy být martyres, i za cenu pronásledování, zesměšňování, či dokonce za cenu ztráty vlastního života jako apoštolové. Máme být svědky živého Ježíše, který byl ukřižován a vstal z mrtvých! Čtyřicet dní se po svém zmrtvýchvstání zjevoval, a to nejen apoštolům, ale i několika stům lidem a dokazoval tím své božství.

Nyní máme dva týdny pokračovat v myšlence na svědectví. Můžeme si znovu oživit některé pravdy z předcházejícího rozjímání nad slovem života, které je bohaté na citáty z Písma svatého. Obsahuje i poučení o tom, jak máme konkrétně svědčit slovem i životem. Nyní se zamyslíme nad svědectvím životem. Ježíš nás k tomu vybízí: „Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v6vc9yr-pro-afriku-10.html  
https://crowdbunker.com/v/knZ2R97vK2   https://youtu.be/JFGQ3lR1EbE   
https://www.bitchute.com/video/ylQP5juIqcv8/   
https://cos.tv/videos/play/61969150257694720   

15. 6. 2025

Bůh vybídl proroka Ezechiela v babylonském zajetí, aby připravil skrze prorockou modlitbu podmínky nejprve pro duchovní vzkříšení, ale pak i pro fyzické vysvobození.

Prorok Ezechiel svědčí: „Spočinula na mně ruka Hospodinova. Hospodin mě svým duchem vyvedl a postavil doprostřed pláně, na níž bylo plno kostí, a provedl mě kolem nich. A hle, na té pláni bylo velice mnoho kostí a byly velice suché.“ (Ez 37,1-2)

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v6r9uoy-vysvtlen.html  
https://crowdbunker.com/v/KsrqTKWMyg   https://youtu.be/mrsffcOuWEc   
https://www.bitchute.com/video/xFN0hJupZjj3/   
https://cos.tv/videos/play/59910732283417600   

„Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě

a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“

„Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky

v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“

Je to vždycky Duch svatý, nikdy ne my, kdo u lidí působí obrácení k Pánu Ježíši Kristu. My, vyvolení poslové Pána Ježíše Krista, máme tu výsadu, že zvěst o Něm můžeme sdělovat, můžeme i svým vlastním životem vydávat svědectví o tom, co dokáže Jeho milost. Nikdy se však nesmíme naivně domnívat, že jsme obrátili lidskou duši a přivedli ji k Ježíši Kristu. Vždyť nikdo nemůže vyznat „Ježíš je Pán“ jinak než v Duchu svatém (1Kor 12,3).

VÝZVA

1. V Markově evangeliu 5,18-19 si všimněme Ježíšových slov k muži, jehož uzdravil.

a) Kam ho poslal?

b) Co mu nařídil?

c) Proč mu dal právě tyto pokyny?

„Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími,

a jsme jimi. Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha.“