„Ježíš vzal s sebou Petra a Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami.  A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.  A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. … a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“ (Mt 17,1-5)

Tři učedníci, Petr, Jakub a Jan, byli svědky Ježíšova proměnění na hoře Tábor v Galileji. Zazářilo jim Ježíšovo Božství. Pro ně to byla veliká zkušenost. Ježíš na konci 16 kapitoly říká: „Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím.“ (Mt 16,28) Na hoře Tábor pak uviděli záblesk Ježíšovi slávy.

Člověk si může myslet: Kdybych já měl nějaké vidění, moje víra by se tím prohloubila. Ale vidíme, jaký vliv mělo to vidění na apoštoly. Za několik dní na Olivetské hoře v Getsemane se tito tři učedníci měli modlit s Ježíšem, měli zůstat s Ním v Jeho opuštěnosti, kdy volal: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ (Mt 26,39)