Author Archive
Zprávy 13.9.2014
Rozjímání nad J 14,15-16
Milujete-li mě, zachovávejte má přikázání.
A já budu prosit Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal na věky.
Další dva týdny vcházej do Boží přítomnosti, do světelného sloupu, pod Kristův kříž vedle Přesvaté Bohorodičky. Tam přijímej poslední Kristovu vůli. Opakuj slovo: „Ježíš řekl učedníkovi, a nyní říká i mně i obyvatelům (lvovské) oblasti: Hle tvá matka.“ Pak se asi minutu modli duchem i rozumem a nakonec řekni: „Přijímám tvou matku za sebe i za ně.“ Znovu projdi ve světelném sloupu jednotlivé oblasti Ukrajiny a vždy učiň úkon víry – přijetí Kristova testamentu – za sebe i za obyvatele té či jiné oblasti.
Slovo života – J 14,15-16 (14. 9. – 28. 9. 2014)
„Milujete-li mě, zachovávejte má přikázání.
A já budu prosit Otce a dá vám jiného Utěšitele,
aby s vámi zůstal na věky.“
Zprávy 12.9.2014
Historie misie je historií pronásledování
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
SKÚŠKA Z FILOZOFIE
Dva semestre sme mali v škole filozofiu. Na konci roku mala z nej byť skúška. Prosila som Pána Ježiša, aby som sa nemusela tento predmet učiť, pretože tie často nezmyselné a divné názory rôznych filozofov škodia mojej duši. Povedala som Pánu Ježišovi, že chcem žiť z Jeho Slova a nie z filozofie. Termín skúšky ma zastihol celkom nepripravenú. Cestou na skúšku som si formulovala vety, ktoré poviem skúšajúcemu. Vošla som do kabinetu, podišla k stolu a nadýchla sa, že poprosím skúšajúceho o možnosť prísť inokedy. Ale on ma predbehol a povedal mi, že si mám vytiahnúť otázky a začať sa pripravovať. Od prekvapenia som si automaticky vylosovala otázky a sadla si do lavice.
Zprávy 10.9.2014
Praktické duchovní rady /4/ – Pravé a nepravé pokání
1J 1,7 „Jestliže chodíme ve světle, jako On je ve světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše Krista, Jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“
Krev Ježíše Krista nás očišťuje od každého hříchu, jestliže chodíme ve světle. Co to znamená chodit ve světle? Vyznat hříchy, to je první krok ve světle.
Druhým krokem ve světle je s vírou upřít svůj duchovní pohled na Ježíše ukřižovaného a přijat Jeho odpuštění. „Jestliže vyznáváme své hříchy, On je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“ (1J 1,9) Ježíš zemřel za mé hříchy, jaké by nebyly. Je třeba cele důvěřovat Božímu milosrdenství. Ne Boží milosrdenství znevažovat tím, že budu říkat: „Bůh je milosrdný, já mohu hřešit“, to je klam. Vzpomeň si, že Bůh je zároveň spravedlivý. Bůh slíbil odpuštění hříchů, ale neslíbil ti zítřejší den. Nesmím hřešit a spoléhat na to, že Bůh je dobrý. Proti hříchu se musím postavit: Nebudu hřešit! Neexistuje! Useknout hříšnou myšlenku, pocit a přepnout na jiné myšlenky.
PREMÁRNIL SOM ŠANCU
Presťahoval som sa do iného mesta a po dlhšom čase som navštívil rodičov. S nimi bývala i moja 87-ročná babka. Približne pred rokom sme jej zavolali kňaza, pripravili sme sa spolu na celoživotnú spoveď, babka sa vyspovedala a prijala Pána Ježiša v Eucharistii. Od posledného stretnutia sa však babka veľmi zmenila: bola drobná, akási scvrknutá, ležala na chrbte s napoly otvorenými očami a ťažko dýchala. Keď som ju uvidel, nebol som schopný povedať nič okrem pozdravu: „Pochválený buď Pán Ježiš Kristus!“ Na to odpovedala len: „A-a-a…“ čo malo znamenať: „Naveky. Amen.“ Akoby ma paralyzovalo. Nemohol som sa spamätať, že tu leží moja babka, ktorá so mnou tak rada hovorila o citátoch zo sv. Písma, ktorá ma veľa naučila o Bohu, rozprávala mi rôzne príbehy plné životnej múdrosti. Predtým bola veľmi šikovnou krajčírkou… Nevedel som, čo povedať.
Sv. Korbinian, biskup Frisinský (dne 7. září)
Biskupství Frisinské v Bavořích, nyní spojené s arcibiskupstvím Mnichovským, ctí sv. Korbiniana jakožto zakladatele svého. Světec tento byl pohrobek; narodil se okolo roku 680. v Sartru (Chartres) ve Francii nedlouho po smrti otce svého, a byl na křtu sv. nazván po něm Valdegisem, ale ovdovělá matka Korbiniana přezvala ho později jménem svým. Věnovala synu horlivou péči, vychovávajíc ho vzorně, a měla z něho velké potěšení. Korbinian odrůstal v bohabojnosti a liboval si již za útlého věku ve službách Božích, v prozpěvování žalmů, v modlitbě a četbě duchovních knih. Když okolo roku 701. matka mu zemřela, byl v životě duchovním již tou měrou ustálen, že umínil si dát světu výhost. I zřídil si u starého kostelíka sv. Germana opodál rodiště svého chýši a přebýval v ní plných čtrnácte let na modlitbách, v postech a zbožném rozjímání. Věcí ku živobytí nejnutnějších donášeli mu někdejší služebníci otcovského domu jeho; ty svolával každého dne zvonkem na své poustevně, modlíval se s nimi a předčítal jim z nábožných knih. Také jiní mužové i jinoši zúčastňovali se těchto nábožných besed a Korbinian byl jim vůdcem na cestě bohumilého života, časem roznesla se pověst o svatém poustevníkovi daleko široko a zástupové poutníků ze všech stavů docházeli k němu, aby nabyli poučení, rady i útěchy a odporučili se do modliteb jeho.
Praktické duchovní rady /3/ – Úloha muže v rodině
Vy máte rodiny. Muž má být v rodině jako kněz. Má zodpovědnost za ženu i za děti. Potom bude mít vnuky, pravnuky. Tak jako Abrahám uvěřil a Bůh dal požehnání celému jeho pokolení. Každý z vás máte zodpovědnost. Rodina – to je vaše diecéze, to je vaše farnost. Zodpovídáte především za duše a nejen sami za sebe. Muž má být hlavou ženy, hlavou rodiny, má před Bohem určitou zodpovědnost. Bůh muži dává i určitou autoritu. A je třeba se učit, aby měl muž pravou moudrost. Aby se skutečně naučil bojovat proti lži, aby se naučil, jak moudře řídit rodinu, jak ji chránit. A to není jednoduché. Neznamená to jen dávat nějaké rozkazy, ale kolikrát to znamená být na kříži. Člověk často nemůže radikálně prosazovat pravdu, musí se naučit i v určitých situacích respektovat, že lidé nejsou zralí. Třeba děti, které se bouří, jsou ovládány duchem světa, kterého infiltrují. Když se jim dávají zdravé křesťanské zásady, nevoní jim to. Třeba jen takové obyčejné oblékání. Možná budete mít dcery.
V ČOM SPOČÍVA ŠŤASTIE ČLOVEKA?
Futbal bol centrom môjho života. Sníval som som o tom, že raz budem hrať za „Dynamo“, preto som každý deň poctivo trénoval. Keď pršalo alebo padal sneh – prežíval som najnešťastnejšie dni – lebo sa nedal hrať futbal. Ten bol zmyslom môjho života. Mojím futbalovým vzorom bol Blochin. Keď malo „Dynamo“ hrať v neďalekom meste, urobil som všetko preto, aby som na tom zápase bol. V mojej izbe na stene visel veľký plagát Blochina a ja som sa ako jeho veľký fanúšik predieral cez nával ľudí, aby som od neho získal osobný autogram. A tu sa stalo niečo, čo som nečakal – futbalista ma hrubo odsotil a niečo nepríjemné utrúsil na moju adresu. Vyšiel som z tej tlačenice ako obarený. V jednej chvíli sa rozpadlo to, bez čoho som si nevedel predstaviť svoj život. Bol som tak veľmi sklamaný, že som už viac nechcel byť futbalistom.

















