Fotogalerie
Televízor náš každodenný. 2.ČASŤ
Byť presvedčený, že média poskytujú objektívne informácie (informujú), je jeden z najtragickejších omylov človeka televízneho veku. Viera v túto lož je základným pilierom, na ktorom stojí TV-centrická spoločnosť. Sama predstava, že média budú len sprostredkovávať informácie, tak ako sa skutočne stali, je utopistická a iluzórna. Medializácia nielen aktuálnych informácii, ale najmä morálnych tém, je jednou z najväčších mocenských pák celospoločenského rozmeru, ako sa spievalo v jednej, dnes už zabudnutej piesni: informácia je zbraň hromadného ničenia. A to netreba nijako dokazovať, že nezávislé média prosto neexistujú, práve preto, že túžba po moci je v každom človeku.
Televízor náš každodenný. 1.ČASŤ
Aj dnes ste si sadli k televízoru, aby ste unikli do bezstarostného a zdanlivo nevinného sveta vašej obľúbenej situačnej komédie? Vezmime si napr. „Priateľov“. Z pozadia scénok zaznieva jeden umelý smiech za druhým a vlny dobrej atmosféry sa každý deň pred televíznymi novinami plynulo valia do vašej obývačky, práve vďaka tomuto svetoznámemu americkému seriálu. A vďaka tejto „nezištnej mediálnej misii pohody“ ste si televízor naozaj obľúbili. Zdá sa vám teda prirodzené podarovať mu s vďačnosťou váš voľný čas.
Musíme se naučit bojovat
V duchovním boji se musíme naučit bojovat. Nemá smysl se otvírat drzým a bezcharakterním lidem. Tam platí: „Neházejte perly sviním“. Máme mít ducha prorockého, abychom správně rozlišovali. Duchovní boj není frajeřina, je to chlapská práce. Čeho bychom se ale měli bát? Ani choroby, ani smrti, ani utrpení se bát nemusíme. Bůh je stále s námi, a pokud můžeme trpět za Krista, budeme mít slávu v nebi. Jde o to, abychom spasili své duše a také duše druhých – a to je podstata misie. S hady, s vlky a s farizeji se musíme naučit bojovat tak, jak to činil Ježíš. Oni mu říkali, že se pominul na rozumu, že má démona…, A když král Achab zaútočil na proroka Eliáše slovy: „Ty jsi ten, kdo zavinil zkázu Izraele“, Eliáš mu hned odpověděl: „Ne já, ale ty!“ Také když na vás hodí tu svou lež, jen se usmát a říct: „Velice pěkně jsi to pověděl, ale přesně to, co jsi teď řekl, se netýká mě, ale tebe, to jsi vystihl pěkně“. Nenechat se zaskočit. Když proti vám někdo drze vystoupí, tak se v duchu ptát: „Pane, ale co tím sleduješ Ty?“ Pak se v duchu modlit a Bůh vám ukáže, co sleduje.
Být jako Abraham
Jsou lidé, kteří mají charisma mluvit. Ale když hlasatel sám nemá pravdivý duchovní grunt spojení s Kristem, jeho hlásání lidi z počátku povzbuzuje, ale pak je to jen vnějškovost bez Ducha. Nemění to lidi v jejich podstatě. Když však člověk sám realizuje pravdy Boží a žije je, když je vtělí, jeho slovo má sílu. Když pak člověk svědčí, ani neví jak, a Duch sestoupí na toho druhého. Musíme být spravedlivými, kteří žijí z víry. Být jako Abrahám, muži, kteří mají Boha na 1. místě. Pro Abrahama dal Bůh požehnání celému potomstvu. Také v této době potřebujeme společenství – církev je společenství. Kde jsou dva nebo tři, tam je síla.
Smysl pro podstatu
Je třeba, abychom znali podstatu, abychom tam, kde jsme, byli svědky. Každý tam, kde je, má prosit o sílu Ducha svatého, aby byl na konkrétním místě, kde je, evangelistou, učitelem, prorokem. Evangelista má v moci hlásat evangelium. Učitel umí vysvětlovat Písmo svaté. Prorok, je ten, kdo vidí a ukazuje na podstatu věcí. Existuje totiž zákon jakési duchovní entropie. Vidíme to na příkladu Izraele. Lid vyšel z Egypta, ale pak se opět vrátil ke svým modlám, jen co Mojžíš vyšel na horu, postavili si býka. To je ten starý člověk v nás: neustále se bude klanět hříchu a démonům a bude třeba i přinášet oběti, posty… Například někteří indičtí guru jsou kost a kůže, ale ne pro Krista, pro spasení své duše, ale pro svou pýchu a proto, že se otevřeli démonům. My však máme být plni Ducha svatého, máme být Kristovými svědky, máme mít smysl pro podstatu. Své okolí formujeme především tím, co sami žijeme. Stačí malinko podstatných pravd: že se člověk naučí v malých věcech zříkat sám sebe, naučí se, jak se má modlit, jak si najít čas na modlitbu a počítá vážně s Bohem.
Zprávy 13.5.2015
BOH MU DAL ODVAHU
V tejto dobe, keď je rodina ako Božia ustanovizeň ohrozená a zo západu prichádza nové chápanie „rodiny“, moji známi organizovali pokojnú manifestáciu za jej ochranu.
Rozhodla som sa jej zúčastniť. Viackrát som prosila manžela, aby prišiel, ale odmietol. Najväčšou prekážkou pre neho bolo to, že ho uvidia známi, niekto z rodiny alebo kolegovia z práce. Modlila som sa a prosila za neho Pána Ježiša.
PRAVDIVÉ POKÁNIE VYŽENIE AJ DUCHA STRAŠNEJ NENÁVISTI
Môj manžel, moja mama i starší syn sa obrátili a prijali Pána Ježiša ako svojho Spasiteľa a Pána, pretože predtým boli len formálnymi kresťanmi. Len mladší syn v našej rodine nezdieľal s nami naše šťastie, ktoré sme našli v Bohu. Bol celkom pod vplyvom ducha sveta a televízora. Jedného večera mi zavolal. Netrvalo dlho a dostali sme sa k téme, v ktorej sa, žiaľ, otvoril klamu a nebol schopný počuť pravdu. Plný nenávisti začal kričať .Nedalo sa mu nič povedať, ja som to nevydržala a preto som už ďalej nepočúvala a zložila telefón.
V srdci som mala nesmiernu bolesť nad svojim synom. Uvedomila som si realitu, že ak by v takejto strašnej nenávisti zomrel, bude naveky zatratený. Nemohla som na nič iné myslieť, nič robiť. Tá bolesť ma zrazila na kolená. Tu už nepomôže nič, len sa kajať. Veľmi intenzívne mi prichádzalo na myseľ jediné slovo: „Hlboké pokánie!!“ – len to dokáže vyhnať ducha strašnej nenávisti.
Slovo života – J 16,32 (10. 5. – 24. 5. 2015)
„Hle, přichází hodina a již přišla, kdy se rozprchnete každý ke svému
a mě necháte samotného. Ale nejsem sám, protože Otec je se mnou.“
KTO CTÍ BOHA, TOMU BOH POMÔŽE
Môj manžel mal problémy v práci. Bolo to kvôli tomu, že sa drží Božích prikázaní, a že je zásadový. Došlo to až tak ďaleko, že tí, ktorým prekážal, pripravovali jeho odvolanie z funkcie. Do termínu kedy sa o tom malo rozhodnúť, zostával asi mesiac. Každý deň sme s manželom za to modlili a prosili sme, aby sa na mocný príhovor našej Nebeskej Mamičky nestala naša vôľa, ale Božia.
Rozjímání nad J 16,32
„Hle, přichází hodina a již přišla, kdy se rozprchnete každý ke svému – eis ta idia (řec. orig.) a mě necháte samotného. Ale nejsem sám, protože Otec je se mnou.“
I toto slovo Ježíš pronáší večer před svou smrtí. Je dobré si přečíst alespoň 5 veršů před tím a 5 veršů po tom, abychom vnímali souvislost. Nejlépe ale je si znovu přečíst celou 16. kapitolu a celou 17. kapitolu. Tato věta je odpovědí na předchozí výrok apoštolů, kteří vyznávají víru v Kristovo Božské poslání. Ježíš jim ukazuje na slabost jejich víry. Přijde lehká zkouška a oni se rozprchnou. Apoštolové se té noci rozprchli a Petr, který byl nejprve hrdina a šel za Ježíšem, nakonec uprostřed tlaku a nenávisti vůči Kristu, podlehl strachu o svou vlastní kůži a Krista zapřel. Pak konal pokání. Ježíš znal slabost apoštolů a zná i naši slabost. Naše stará přirozenost – duševno narušené infekcí dědičného hříchu – v krizi uvěří strachu, a Kristu a Jeho slovu nevěří.
