Zprávy 2.4.2013
►Papežem pokřtěný novinář opouští církev
►Britské juvenilní soudnictví dává úředníkům možnost zneužívat svou pravomoc
►Sociální pracovníci za úplatky vykonávají objednávky na odebrání dětí
Papežem pokřtěný novinář opouští církev
Italský novinář Magdi Allam, kterého před pěti lety pokřtil papež Benedikt XVI., odvrátil se veřejně od církve na protest proti jejím postojům. Ve svém článku Proč opouštím církev, která je slabá proti islámu (Il Giornale) vyčítá Allam katolické církvi její „modrookost“ a „sebevražednou bláhovost“ v mezináboženském dialogu. Tento novinář původem z muslimské egyptské rodiny, velmi známý v celé Itálii, přijal křest od Benedikta XVI. o Velikonocích 2008.
To, co ho církvi odcizilo, je „náboženský relativismus“ zvláště označování islámu za pravé náboženství. Při svém křtu přijal jméno Cristiano. Veřejné uctění Koránu Janem Pavlem II. nazval „sebevražedným bláznovstvím“. Podobně kritizoval Benediktovu modlitbu v Modré mešitě v Istanbulu a výrok papeže Františka, že muslimové se modlí „k jednomu, živému a milosrdnému Bohu“.
I když muslimové jako strážci základního práva na život a svobodu zasluhují respekt, je samotný islám „násilnická ideologie“. Evropa podlehne islámu „jestliže nenajde jasnozřivost a odvahu vyznat neslučitelnost islámu s naší kulturou a základními právy lidské osoby“! K tomu patří odsouzení Koránu jako „ospravedlňování nenávisti“ a šaria jako „zločinu proti lidskosti“.
Navzdory varování Benedikta XVI. před „diktaturou relativismu“ se sama katolická církev stala relativistickou. Ve svém postoji k blahu lidstva staví cizí blaho na stejný nebo vyšší stupeň než vlastní. Nadšení pro papeže Františka nazval Allam kapkami, kterými přetekl pohár značných nejistot a pochybností a přiměl ho k odchodu.
Dobu od svého křtu nazval „pět let utrpení“. Rozchodem s církví velmi trpí, ale je to jeho „morální povinnost vůči sobě i vůči druhým být důsledným ve jménu prvenství pravdy a svobody“. Nadále věří v Ježíše Krista a „bude hrdý na to, že se identifikuje s křesťanstvím jakožto kulturou, která více než jiné vede lidi k Bohu“, prohlásil publicista.
Allam je předním mluvčím v debatách o islámu v Itálii a od roku 1986 je italským státním občanem. Svoji konverzi v roce 2008 nazval „radikálním a definitivním rozchodem se svou minulostí a svou dřívější muslimskou vírou“. Již tehdy vyčítal islámu nenávist a nesnášenlivost. Za to ho stíhají hrozby extrémistů. Pět let je pod zvláštní policejní ochranou.
Vatikán se svého času distancoval od jeho kritiky islámu. Lombardi prohlásil, že přijetí nového věřícího do církve neznamená identifikaci se všemi jeho postoji. Allam má právo na hlásání svých osobních názorů, ale ty nejsou oficiálním vyjádřením názorů papeže a Svatého stolce.
Zdroj: http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=magdi-allam-opousti-cirkev
Britské juvenilní soudnictví dává úředníkům možnost zneužívat svou pravomoc
Centrem britského systému adopce jsou rodinné soudy, kde zasedání probíhají za zavřenými dveřmi, aby zůstala utajena jména dětí, o jejichž osudu se zde rozhoduje. Avšak právě toto utajování je nebezpečné, protože se tím porušuje presumpce neviny.
Tzv. „důvěrnost“ zde znamená, že pokud sociální pracovník lže nebo padělá informace, či soudní znalec v oblasti medicíny udělá chybu v důkazních materiálech, nikdo se o tom nedozví a viník nebude spravedlivě potrestán. Snad jen práce orgánů národní bezpečnosti je pod takovou ochranou jako zasedání v rodinném soudu.
Od chvíle, kdy se jméno dítěte poprvé objeví v rozhodnutí o jeho převedení do péče sociálních služeb až do dne adopce, jsou rodiče považováni za přestupníky zákona a jsou potrestáni odnětím svobody, pokud nikomu řeknou o tom, co se děje s jejich rodinou. Každý rozhovor se sousedem nebo dopis příteli pro ně může skončit vězením. A mnozí z nich byli uvězněni za porušení soudního nařízení nehovořit o svém případu.
Jak svědčil členům Parlamentu jeden ze soudců Vrchního soudu: „Zákaz účasti médií a veřejnosti při tom, co se odehrává u soudu, kde soudci den za dnem odebírají lidem jejich děti, to je zločinecký systém, to jsou způsoby zločinců. Uzavřenost tohoto systému umožňuje přikrývat všechny chyby a zločiny. Vyvstává otázka: pokud se předpokládá, že matka bude mít problémy s péčí o děti, proč jí stát nepomůže místo toho, aby jí vzal dítě?“
Sociální pracovníci za úplatky vykonávají objednávky na odebrání dětí
Ruska Marina Leibina se po rozvodu s manželem vrátila z Německa do Ruska a vzala s sebou i svého syna. Nicméně, manžel s tím kategoricky nesouhlasil: sám se o dítě starat nechce, a je přesvědčen, že dítěti bude lépe v německém dětském domově než v Rusku se svou matkou.
Není pochyb o tom, že německé služby ochrany práv dětí jsou téhož názoru.
Otec přijel do Ruska a snažil se různými způsoby syna unést. Začal vyvíjet tlak na orgány péče, aby chlapečka, kterému jsou momentálně 4,5 roku, odebraly. Sociální pracovníci, vždy ochotní cokoli „najít“ na normální rodině za příslušnou cenu (úplatek), přišli na kontrolu. Se čtyřletým dítětem mluvili jako s dospělým a rozhodli podrobit chlapečka psychologicko-psychiatrickému vyšetření, protože prostě neexistují jiná možnost, jak najít důvod pro jeho odebrání od matky!
Další příklad: V únoru loňského roku ex-manžel Světlany Tarapiginové, známý Moskevský architekt, si objednal u orgánů sociální péče krádež 6leté dcery, navzdory existujícímu soudnímu rozhodnutí. Sociální pracovníci vtrhli brzy ráno do bytu, našli „špínu na podlaze a staré jídlo“, vzali dívku do auta a odvezli. Matku obvinili z trestného činu „krutého zacházení s dítětem“. Všichni advokáti tvrdili, že se jedná o výslovné podplacení, ale jak to dokázat?
Může být někdo zaručeně chráněn před takovou situací, když lehce podplatitelný sociální pracovník prověřuje své svěřence, kteří jsou pro něj pouze zdrojem sebezabezpečení? Nebo jak vysvětlit, že dívka z vesnice, bez vyššího vzdělání, která přicestuje do Moskvy a najde si práci v sociálních službách, si za tři roky koupí byt? Zde vyvstává otázka korupce pracovníků orgánů sociální péče.
Zdroj: http://annatubten.livejournal.com/187765.html
