Zprávy 19.12.2012
►Co chráníme: samotné dítě nebo jeho abstraktní „práva“?
►Jakým způsobem se juvenilní systém prosazuje v naší společnosti?
►Johan Beckman: Případ dětí Zavgorodné je projevem rusofobních postojů finské vlády
Co chráníme: samotné dítě nebo jeho abstraktní „práva“?
Na zákonodárné úrovni byla už dříve přijata změna pojmů: z „ochrany dítěte“ na ochranu tzv. „práv dítěte“. Dříve vláda chránila samotné dítě; nyní skrze tuto podlou formulaci chrání jeho abstraktní práva, kterými v praxi nejvíce trpí děti. Například „ochrana práv dítěte před domácím násilím“ se mění na kruté psychické trauma všech dětí a jejich násilné odebírání matkám. Skrze termín „domácí násilí“ se o rodině hovoří jako o místě ohrožení, z něhož je třeba dítě „zachránit“ a odebrat. Juvenilní justice je zaměřena na oslabení ochranné úlohy a vlivu rodičů na dítě. „Konvence OSN o právech dítěte“ ruinuje autoritu rodičů.
Chcete chránit děti před pornografií na internetu? Podle Konvence OSN o právech dítěte má dítě právo na přístup ke všem informacím.
Chcete je chránit před partou narkomanů? Dítě má právo na svobodu komunikace.
Chcete-li v dítěti vypěstovat zodpovědný vztah k práci (a v současných podmínkách bez toho neobstojí), nemáte právo (!) nutit je pracovat. Kromě toho má dítě majetková práva a vy jste povinni mu je zabezpečit bez ohledu na opožděnou výplatu nebo jiné finanční potíže. Již dnes ve školách musí děti vyplňovat různé formuláře, kde se jich ptají na platy rodičů, zda rodiče používají tělesné tresty, a instruují je, jak podat na dospělé žalobu k soudu. Přednáškami o „právech dítěte“ vštěpují dětem neúctu a nedůvěru k rodičům. Nakonec jim dají telefonní číslo, kde se mohou stěžovat na „špatné“ tatínky a maminky. V každé škole narazíte na nástěnku se seznamem práv dítěte. Také pediatři, učitelé a sociální pedagogové jsou povinni udávat rodiče sociálním pracovníkům a sociálním orgánům.
Plánuje se zavedení ombudsmana (sociálního pozorovatele), specialisty na práva dětí, který bude dohlížet na to, jak rodiče dodržují práva dítěte. Rodičům dávají pokuty a přitahují je k správní odpovědnosti. Jakmile něco není v pořádku, jsou předvoláváni na různé instituce, kde jim diktují své podmínky nebo jim hrozí odnětím rodičovských práv. Toto jsou juvenilní technologie, které jsou součástí juvenilního systému.
Tento smrtonosný systém byl spuštěn malou změnou formulace pojmů z „ochrany dítěte“ na „ochranu práv dítěte“. Za tuto malou změnu se skryl celý systém juvenilní justice. V parlamentu se denně přijímají desítky takových „malých změn“. Jaké bude ovoce?
Zdroj: http://rodkom.org/2012/1582.html
Jakým způsobem se juvenilní systém prosazuje v naší společnosti?
Aktivně se zavádějí zákony, které umožňují vytvořit systém juvenilních orgánů státní moci. Při pečlivém rozboru vychází najevo, že všechny právní předpisy týkající se dětí jsou uzpůsobeny juvenilní technologii. Jsou to zákony „O ochraně dětí“, „O sociální práci s dětmi, rodinami a mládeží“, rodinný zákoník, Konvence o kriminální justici pro mladistvé i nový trestní zákoník, který zavedl pojem juvenilních soudů pro mladistvé a pojmy „mediace“ a „probace“. Takže v podstatě je systém juvenilní justice na úrovni právních předpisů téměř úplně přijat.
Ale kromě státu jsou potřební ještě vykonavatelé. Naši úředníci ještě nemyslí podle západních kategorií – ne všichni jsou připraveni odebírat děti a terorizovat rodiče. Proto se ukrajinští úředníci musí hromadně zúčastňovat seminářů a školení, které pořádají dobře financované mezinárodní fondy. Na těchto školeních je všemi možnými metodami masírují juvenilní ideologií – „rodiče je třeba kontrolovat“, „děti nemohou být trestány“, „práva dítěte jsou nade vše“.
V jedné z kyjevských škol ředitelka na úvodní hodině přímo řekla: „Kdo z vás nebude chtít chodit v uniformě, toho udáme juvenilní justici a odeberou vás rodičům!“ Nejnebezpečnější však je, když v duchu této nemorální ideologie „zpracují“ dítě: zničí vztah k rodičům, zničí důvěru v rodině a „naladí“ děti proti rodičům, když hájí svá práva. Takové dítě je sice v rodině, ale je tam cizincem, který může v každém okamžiku zradit, postěžovat si a dát k soudu mámu i tátu. Například 9letý chlapec ve Spojených státech řekl své babičce: „Jestli se mi okamžitě neomluvíš, zavolám policii, a budeš sedět ve vězení.“ Podobné příklady se bohužel stále častěji objevují na Ukrajině.
Dalším důležitým ničivým postulátem juvenilní justice je beztrestnost dětí a dospívajících. Dospívající si je vědom, že nebude potrestán, a může si tedy dovolit jakoukoliv „zábavu“. Všudypřítomné mládežnické nepokoje ve Francii, Anglii a dalších zemích jsou výsledkem mnohaleté práce juvenilní justice. Jestliže tyto normy budou přijaty na Ukrajině, čeká nás prudký vzestup trestné činnosti mladistvých a dalších sociálních problémů. Takže v podstatě juvenilní justice je represivním orgánem zaměřeným proti rodičům a učitelům, kteří chtějí vychovat normální děti.
Zdroj: http://sovest.dnepro.org/2012/5310.html
Johan Beckman: Případ dětí Zavgorodné je projevem rusofobních postojů finské vlády
Další skandál spojený s odebráním dětí ve Finsku trvá. Rodičům se podařilo osvobodit novorozence, ale nyní jsou pronásledováni finskou vládou a novinami. Finské státní orgány vyhlásily po rodičích mezinárodní pátrání. Pokud je naleznou, předloží jim četná obvinění a bude následovat dlouhodobé vězení, protože chránili své dítě před finským juvenilním terorismem. Teď finská vláda a rusofobní finské noviny naplno obviňují rodiče z „únosu“ svého dítěte. „Už dávno jsem seznámen s veškerou dokumentací tohoto případu a nevidím žádný důvod k odebrání dětí. Finské orgány tuto rodinu pronásledovaly, provokovaly, začaly ji bezdůvodně obviňovat, uměle zkonstruovaly hrubě zfalšovaný případ. Nejvíce zde působí antiruské nálady – rodiče mají ruská jména, mluví rusky a jsou pravoslavní. Jedná se o politický teror, politické pronásledování. Je to horší než v roce 1937. Když rodiče zareagovali protestem, byli obviněni z agresivity. Tento uměle vyrobený případ odráží především rusofobní naladění finské vlády. To je další příklad politického terorismu pod názvem finská ochrana dětí. My jsme se s rodiči dohodli na tom, že mi neoznámí místo svého pobytu, nemám tedy žádné informace o tom, kde jsou,“ komentuje situaci mezinárodní ochránce lidských práv, Johan Beckman.
