„A tak tedy, bratři, nejsme dlužníci těla, abychom žili podle těla.

Žijete-li totiž podle těla, zemřete;

jestliže však skutky těla umrtvujete Duchem, budete žít.“

„Jestliže však je Kristus ve vás, je sice tělo mrtvé kvůli hříchu,

ale duch žije kvůli spravedlnosti.„

„Vy pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž Duch Boží přebývá ve vás.

Kdo Ducha Kristova nemá, ten není jeho.“

„Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu,

neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.

Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou.“

„Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla;

ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha.

Myšlení těla znamená smrt, myšlení Ducha život a pokoj.“

„Aby spravedlnost Zákona byla vyplněna v nás,
kteří nechodíme podle těla, ale podle Ducha.“

„Právě tak, moji bratři, i vy jste zemřeli Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, abychom přinesli ovoce Bohu.“

(od 27.5. do 10.6.2012)

Tento verš navazuje na předcházející tři verše. Zdůrazňuje, že tím, že jsme v Kristu, zemřeli jsme požadavkům zákona skrze tělo Kristovo. Křtem jsme se stali Jeho Tajemným tělem. Ale křtem jsme byli také napojeni na nový život Krista vzkříšeného.

„Pokud je tedy její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici, oddá-li se jinému muži. Jestliže však manžel zemře, je svobodná od zákona, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.“

(od 13.5. do 27.5.2012)

Na počátku sedmé kapitoly, která řeší vztah mezi naší porušenou přirozeností a Božím zákonem, je uvedeno přirovnání, které se týká zákonného manželského sňatku mezi mužem a ženou. Pokud má žena zákonného muže, nemůže žít s jiným mužem. Pokud žije, je to kvalifikováno jako cizoložství.

„Což nevíte, bratři – vždyť mluvím k těm, kteří znají Zákon – že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ? Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu muži; jestliže však její muž zemře, je zproštěna tohoto zákona.“

(29.4. – 13.5.2012)

Sedmá kapitola k Římanům je pro nás novým poučením. Je v ní ukázáno, že pokud jsme v těle (Ř 7,5), jsme tělesní (7,14) a nepřebývá v nás, to znamená v naší tělesnosti, nic dobrého.

V 6. kapitole vidíme, jak nás Bůh osvobodil od hříchu a v 7. kapitole, jak nás osvobozuje od zákona.

„Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít.“

(15.4. – 29.4.2012)

Síla křtu spočívá ve dvou tajemstvích – v jednotě s Kristovou smrtí a účasti na jeho zmrtvýchvstání. Když se vírou sjednocujeme s mocí Kristovy smrti, která přemohla hřích, ďábla i smrt, žije v nás Kristus. Nový duchovní život Krista vzkříšeného je v nás už teď.

„Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest ve smrt, abychom, jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otce, tak i my v novotě života chodili.“

(1.4.-15.4.2012)

Zde se mluví nejen o Kristově smrti, ale i o vzkříšení. Znovu je ukázáno na křest, že křtem jsme pohřbeni spolu s Ním ve smrt, to v daném okamžiku znamená zřeknout se vlastní vůle. Cílem je žít novým životem,anebo spíš Ježíš má žít v nás. On sám působí silou svého vzkříšení.

„Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt?“

(od 18.3.-1.4.2012)

Na otázku, nevíte snad, můžeme odpovědět, že skutečně nevíme. Neznáme podstatu hříchu, Kristovy smrti ani křtu. Otázka „nevíte snad“, nás jednak vybízí, abychom si uvědomili určité tajemství, které nám Boží slovo odkrývá v souvislosti s osvobozením od hříchu, tedy zemřítím hříchu (srov. verš 2), Kristovou smrtí a křtem.

«Co tedy řekneme? Máme zůstávat v hříchu, aby se rozhojnila milost? Naprosto ne! Jak bychom my, kteří jsme hříchu zemřeli, v něm mohli ještě žít?»

(od 4.3. do 18.3.2012)

Tyto dvě otázky jsou reakcí na verš 5,20, kde je řečeno: „Kde se rozhojnil hřích, tam se ještě více rozhojnila milost“. Nemůžeme hřešit a tvrdit – tím více se rozmnoží milost! To nelze!

«Aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána.»

(od19.2. do 4.3.2012)

V předcházejícím verši se mluví o protikladu hříchu a milosti. „Kde se rozhojnil hřích, tam se ještě více rozhojnila milost“ (v.20). Ve verši 21 je znovu zdůrazněna nejen vláda hříchu a smrti, ale hlavně vláda Boží milosti skrze Ježíše Krista. Tato vláda Boží milosti působí skrze ospravedlnění k životu věčnému.

“Zákon však přišel proto, aby se rozhojnilo provinění; ale kde se rozhojnil hřích, tam se ještě více rozhojnila milost.“

(od 5.2. do 19.2.2012)

Zákon nemá sílu přemoci hřích, spíše jen usvědčuje z hříchu a hřích rozmnožuje. Dnes se mimořádně rozmnožil hřích, Bůh ale dává o to více milostí těm, kdo se postaví proti systému zla a hříchu.

„Jako se skrze neposlušnost jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost jednoho stanou mnozí spravedlivými.“

(od 22.1. do 5.2.2012)

V tomto verši je ukázáno, co jsme zdědili za neposlušnost Adama a co jsme získali za poslušnost Krista. Ježíše následujeme v poslušnosti, když plníme vůli Boží – vůli nebeského Otce. V Otčenáši se modlíme: „Otče, … buď vůle Tvá.“ (Mt 6,10)

«A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi ospravedlnění k životu.»

(8.1.2012 – 22.1.2012)

Hřích Adama způsobil, že každý jeho potomek se rodí jako odsouzenec trestu smrti. Žádný člověk se svou silou z této nadvlády smrti nemůže dostat. Ježíš svou smrtí za nás přinesl zadostiučinění Boží spravedlnosti a zvítězil nad smrtí.

„Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista.“

(25.12.2011 – 8.1.2012)

«A s darem milosti tomu není jako s následky toho, že jeden zhřešil. Soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení, kdežto milost po mnohých proviněních vede k ospravedlnění.»

(11.12 – 25.12.2011)

Soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení…

Pokud by ses dopustil jenom jednoho hříchu, dopadne na tebe Boží odsouzení. Hřích je projevem vzpoury proti Bohu a musí být potrestán, protože Bůh je spravedlivý. Bůh je ale zároveň milosrdný. Jeho milosrdenství se vylévá na ty, kteří skrze víru v Krista přijímají Boží dar ospravedlnění.

«Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, tím spíše se milost Boží a dar v milosti toho jednoho člověka, Ježíše Krista, rozhojnily na mnohé.»

(27.11 – 11.12.2011)

V páté kapitole Římanům od 12. do 21. verše se mluví o hříchu a o daru Boží milosti. Je zde ukázáno na Adama, skrze kterého přišel na svět hřích a na Ježíše Krista, skrze kterého přišlo vysvobození z hříchu, dar Boží milosti a ospravedlnění.

„Přesto smrt vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo nezhřešili podobným přestoupením jako Adam; ten je předobrazem toho budoucího.“

(13.11.-27.11.2011)

Smrt panovala nejen od Adama po Mojžíše, ale panuje dodnes. Smrt bude panovat nad celým lidstvem až do druhého příchodu Krista, kdy bude konec světa a poslední soud. Skrze Mojžíše dal Bůh svůj zákon – Desatero.