Slovo života – Ř 7,3

„Pokud je tedy její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici, oddá-li se jinému muži. Jestliže však manžel zemře, je svobodná od zákona, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.“

(od 13.5. do 27.5.2012)

Na počátku sedmé kapitoly, která řeší vztah mezi naší porušenou přirozeností a Božím zákonem, je uvedeno přirovnání, které se týká zákonného manželského sňatku mezi mužem a ženou. Pokud má žena zákonného muže, nemůže žít s jiným mužem. Pokud žije, je to kvalifikováno jako cizoložství. Pokud muž zemře, žena se může vdát za jiného muže, a už to není kvalifikováno jako cizoložství, ale jako řádný vztah, který potvrzuje zákon.

Naše lidská přirozenost je narušena hříchem a je přirovnána k ženě, která je vázána zákonem manželství. I my jsme vázáni zachovávat Boží přikázání, ale problém je v tom, že naše hříšná přirozenost Boží přikázání porušuje. Zákon je spravedlivý a hned nás usvědčuje ze hříchu. Jistě, zákon je spojen i s požehnáním. Ten, kdo ho zachovává, má z něho požehnání, jenže my nejsme schopni ho vlastními silami zachovávat. Proto nás zákon usvědčuje ze hříchu, a to je do určité míry pozitivní. Nutí nás to, abychom hledali pomoc přímo u Boha a tu nám Bůh dává v osobě svého jednorozeného Syna, který zemřel za všechny naše hříchy a podle spravedlnosti naplnil zákon tím, že za ně spravedlivě zaplatil. Tedy v Kristu je naplnění zákona. Jsme-li v Kristu a s Ním sjednoceni skrze pokání a víru, zákon nás nemůže usvědčovat. Pokud se spojujeme s Kristem, realizujeme tajemství křtu, kterým jsme byli ponořeni do Kristovy smrti (srov. Ř 6,4). Zemřeli jsme spolu s Kristem odsouzení a trestům, které dopadají skrze spravedlivý zákon i za sebemenší hřích.