Slovo života – Ř 5,15

«Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, tím spíše se milost Boží a dar v milosti toho jednoho člověka, Ježíše Krista, rozhojnily na mnohé.»

(27.11 – 11.12.2011)

V páté kapitole Římanům od 12. do 21. verše se mluví o hříchu a o daru Boží milosti. Je zde ukázáno na Adama, skrze kterého přišel na svět hřích a na Ježíše Krista, skrze kterého přišlo vysvobození z hříchu, dar Boží milosti a ospravedlnění. Stručný obsah 15. verše: Skrze hřích neposlušnosti a nevěry Bohu a skrze víru ďáblu zasáhla infekce hříchu Adama a s ní přišla smrt. Ježíš vzal na sebe naši lidskou přirozenost a zemřel za naše hříchy na kříži. Skrze dar milosti nám dal více, než co Adam ztratil. Skrze Toho Jednoho – Ježíše – máme odpuštění hříchů. Navíc, skrze tohoto Jednoho dostáváme účast přímo na Boží přirozenosti. Stáváme se adoptivními Božími syny a dcerami. „Těm, kteří Ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi“. (J 1,12) Stáváme se dědici Božího království a věčné slávy v nebi.

Je třeba vědět, že jenom skrze Jednoho, to je Ježíše Krista, přišla milost Boží, skrze kterou jsme spaseni (Ef 2,5). Skrze žádného guru, žádného avatára, žádného Krišnu, žádného Budhu, žádného Šivu, žádného Peruna, žádná pohanská převtělená božstva nepřišla Boží milost. Skrze ně přichází klam, prokletí a falešné osvícení, které je ve skutečnosti posedlostí zlým duchem. Tedy v nikom jiném není spása, než jenom a jenom v Ježíši Kristu. Ježíš všechny tyto falešné svůdce lidstva nazývá zloději, kteří kradou ovce. On jediný je Pastýř, který dává život za své ovce (srov. J 10).

Gesto Assisi znamenalo úctu k pohanským démonům. A to je zrada Krista. Tímto gestem Benedikt XVI. zrádně postavil toho Jediného – Ježíše Krista – na stejnou rovinu s mnoha podvodníky a jejich démony, kteří vedou duše do věčné záhuby.