Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“

Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“

Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život.

Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít“.

Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít“.

Tato slova jsou částí rozhovoru v Betánii před tím, než Ježíš vzkřísil Lazara, který byl už čtvrtý den mrtvý. Lazarově smrti předcházela nemoc. Ježíš byl tehdy s apoštoly mimo Judsko. Marie i Marta, Lazarovy sestry, poslaly Ježíši vzkaz: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocen.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.“ Po dvou dnech Ježíš řekl: „Pojďme do Judska, náš přítel Lazar usnul, ale jdu ho probudit.“ Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, uzdraví se.“ Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni si mysleli, že mluví o pouhém spánku. Tehdy jim Ježíš řekl přímo: „Lazar umřel.“ Když Ježíš přišel, shledal, že je už čtyři dny v hrobě. Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty, a mnozí z Židů přišli k Marii a Martě, aby je potěšili v jejich zármutku nad jejich bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“ Pak pokračuje část dialogu, který si budeme sedmkrát na den po dva týdny opakovat.

I nevěřící člověk, je-li zaskočen těžkou situací, podvědomě zavolá jako malé dítě: „Maminko!“ Na Marii se máme obracet jako na svou matku. Ježíš nám ji dal za matku. Eva je matkou lidského pokolení. Maria se stala naší duchovní matkou. Matka nemá jen úkol rodit děti, přijímat je, ale jejím úkolem je živit je a vychovávat. Maria doprovázela Ježíše na jeho křížové cestě. Nikdo z lidí Ho tak důvěrně neznal a netvořil s Ním tak hlubokou jednotu jako Jeho matka. A svou matku dal Ježíš za matku nám, svým dětem. Máme společnou matku: ty i já a Ježíš.

Obracet se na ni v životních situacích není, jako když se obracíme na Boha, ale na někoho staršího a zkušenějšího – jako na matku. My jsme v duchovním životě nezkušené děti. Máme se na ni obracet především tehdy, když nás zavalí starosti a slabosti natolik, že nejsme schopni obrátit se přímo na Ježíše. Je to zvláště tehdy, když jsme vydáni různým pokušením a jsme jako opilí: říkáme hříchu „ne“ a vlastně bytostně s hříchem souhlasíme a v naší duši je jakýsi zmatek.

Lk 24,1-6 a Mt 28,2-6

Co se dělo nedělního rána? Kámen od hrobu je odvalený. Vojáci, a to Římané, kteří nesmí ze stráže utéct, utekli, i když jim za to hrozily velké tresty. Nebyli to nějací chlapci, které by pověřili hlídat hrob. Byli to vojáci, kteří museli bezpodmínečně dodržovat disciplínu. Stráž utekla. Jaká hrůza je musela ovládnout! Ženy, které přišly ke hrobu, byly také plné strachu. Ale anděl k nim promluvil: „Proč hledáte živého mezi mrtvými. Není zde, byl vzkříšen!“ (Lk 24,5-6)

Po Přesvaté Bohorodičce se vzkříšený Ježíš, jako druhé, ukazuje Marie Magdaléně, která byla také pod křížem spolu s Ježíšovou Matkou, vedle níž stál i učedník Jan a opodál jiné ženy. Kristus se jim pak také ukázal, ale nejdříve se ukázal jí. Ona byla svědkem i toho momentu, kdy ráno anděl odvalil kámen a oznámil, že Ježíš v hrobě není, protože vstal z mrtvých. Ona to také oznámila apoštolům, ale pak se sama vrátila k hrobu, kde se podruhé setkala s anděly, kteří se jí zeptali: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Když to řekla, obrátila se a uviděla Ježíše, jak tam stojí, ale nevěděla, že je to On. Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš, koho hledáš?“ Myslela si, že je to zahradník a řekla: „Pane, jestli jsi Ho vzal ty, řekni mi, kde jsi Ho položil a já si Ho vezmu.“ Ani ona ani učedníci, kteří šli do Emauz, Jej nepoznali, dokud jim Ježíš sám neotevřel oči. Marii Magdaléně Ježíš otevřel oči, když ji oslovil jménem: „Marie“. Hebrejsky zvolala: „Rabbuni!“, což znamená – Mistře!

„Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou

a já jim dávám věčný život:  nezahynou navěky

a nikdo je z mé ruky nevyrve.“

„Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život:

nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve.“

V 10. kapitole Janova evangelia Ježíš říká: „Já jsem Dobrý Pastýř. Dobrý Pastýř položí svůj život za ovce.“

Kdo je duchovním pastýřem, biskupem či knězem podle Ježíšova příkladu? Kterému biskupu či knězi záleží na prvním místě na tom, aby ovce, které jsou mu svěřeny, dostaly pastvu zdravého učení? Kdo z těchto pastýřů je ochoten položit život za ovce? Mnozí nejsou pravdivými pastýři, ale pouze námezdníky. Ježíš zdůrazňuje, že Jeho ovce slyší Jeho hlas. Za cizím nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají. Ježíš několikrát opakuje, že je Dobrý Pastýř, že On zná své ovce, a že ony znají Jeho. On dává ovcím věčný život, navěky nezahynou a nikdo je nevyrve z Jeho rukou. Otec Mu je dal a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. V tomto rozhovoru s Židy Ježíš zdůrazňuje své Božství slovy: „Já a Otec jsme jedno.“ (v.30).

Ježíš se dověděl, že ho vyhnali, vyhledal ho a položil mu otázku: „Věříš v Syna člověka?“ On odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ Ježíš mu řekl: „Vidíš ho, je to ten, kdo s tebou mluví.“ On padl před Ním na kolena a řekl: „Věřím, Pane.“

V 9. kapitole Janova evangelia je detailně popsaná událost uzdravení slepého a rovněž nenávistná reakce tehdejších církevních představitelů, kterými byli farizeové a znalci zákona. Událost začíná tím, že Ježíš spolu s apoštoly potkal v Jeruzalémě člověka, který byl slepý od narození. Zřejmě apoštolé pocítili s tímto mladým mužem soucit a položili Ježíšovi zajímavou otázku: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš jim odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče, je slepý aby se na něm zjevily skutky Boží.“ Ježíš k tomu dodal: „Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“

Ježíš se dověděl, že ho vyhnali, vyhledal ho a položil mu otázku:

„Věříš v Syna člověka?“ On odpověděl:

„A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“

Ježíš mu řekl: „Vidíš ho, je to ten, kdo s tebou mluví.“

On padl před Ním na kolena a řekl: „Věřím, Pane.“

Ježíš jim odpověděl: “Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší,

je otrokem hříchu. Otrok nezůstává v domě navždy;

navždy zůstává syn. Jestliže vás tedy Syn vysvobodí,

budete vskutku svobodní.”

Ježíš jim odpověděl: “Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.

Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn.

Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.”

V osmé kapitole Janova evangelia farizeové a zákoníci přivedli ženu, kterou přistihli při cizoložství. Položili Ježíšovi pokryteckou otázku s cílem Ho kompromitovat. Ježíš odpověděl: „Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí kamenem.“ A ženě pak řekl: „Jdi, a už nehřeš!“ (v.11) Ježíš o sobě říká: „Já jsem světlo světa.“ (v.12). On ukazuje na svůj Božský původ i na svého Nebeského Otce (v.18-19).

Potom Ježíš mluvil k těm židům, kteří v Něho uvěřili: „Zůstanete-li v mém slově, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.“ (v.31)

Židé Ježíše osočili, že je posedlý zlým duchem (v.48 a v.52). A když Ježíš řekl: „Dříve, než Abrahám byl, Já Jsem“, brali kamení a chtěli Ho ukamenovat (v.57-59). Dobře věděli, že tímto vyjádřením zjevně ukazuje na svůj Božský původ a na jednotu s Otcem (J 10,30-31).

„‚Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra!‘ To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili; dosud totiž Duch svatý nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.“

Ježíš přišel ve svátek stánků do Jeruzaléma, i když se Ho Židé snažili zabít. Dokonce poslali chrámovou stráž, aby Ho zajali. Ale stráž, když Ho slyšela mluvit, nesplnila příkaz. Na otázku velekněží a farizeů: „Proč jste Ho nepřivedli?“, stráž odpověděla: „Nikdo nikdy takto nemluvil.“ (J 7,46) Ježíš zde vystupuje jako Mesiáš (v. 28-32), a to církevní hierarchie nechtěla přijmout. Nakonec Ho za to ukřižovala. V těchto napjatých podmínkách Ježíš pronáší slovo o živé vodě a o Duchu, které budeme dva týdny v modlitebních zastaveních opakovat.

„‚Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra!‘

To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili;

dosud totiž Duch svatý nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.“

„Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.

Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“

J 6,54-56: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“

V 6. kapitole evangelia apoštola Jana je popsán zázrak, při němž Ježíš rozmnožil chleby a nasytil pětitisícový zástup. Zůstalo 12 košů zbývajících kousků. Ježíš se pak šel modlit do samoty. Apoštoly poslal, aby přepluli člunem na druhý břeh, a sám za nimi přišel po vodě. Na druhý den zástup, který se nasytil, za ním přišel a Ježíš k nim mluvil o duchovním chlebu. Mezi jiným řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“ Dále řekl: „Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, nezemře.“ A také řekl (v. 53): „Amen, amen, pravím vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a nebudete-li pít Jeho krev, nebudete mít v sobě život.“

J 5,24: „Amen, amen, pravím vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu,

který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života.“

Když chtěl Ježíš zdůraznit velmi důležitou pravdu, před tím, než ji vyslovil, řekl: „Amen, amen, pravím vám“. Je to podobné, jako když soudce, který vynáší rozsudek ve jménu národa, hovoří v autoritě. Jakou důležitou pravdu nám chce Ježíš oznámit? Jde o pravdu týkající se věčného života, smrti a soudu. To jsou velmi vážné věci, které se každého z nás osobně, bytostně týkají, a kterým se nikdo z lidí nemůže vyhnout. Ta první pravda se týká současnosti a života věčného. Ježíš říká: „má věčný život“. Druhá pravda se týká budoucnosti: „nepřijde na soud“. Třetí pravda se týká minulosti: „již přešel ze smrti do života“. Jaké jsou podmínky, aby se tato radostná zvěst týkala mě osobně? Ježíš dává dvě podmínky. První: slyšet Jeho slovo – nejde jen o pasivní slyšení, ale i o poslušnost slovu, čili jeho realizaci. Druhá podmínka se týká víry v Boha – věřit Bohu, který poslal Ježíše. Je řečeno: „věří Tomu, který mě poslal“. Kdo tyto dvě podmínky splní, vztahuje se na něj toto trojí zaslíbení: 1) už nyní má věčný život, 2) co se týče budoucnosti, už nepřijde na Boží soud, 3) co se týče minulosti, již přešel ze smrti do života.

Amen, amen, pravím vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu,

který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud,

ale již přešel ze smrti do života

„Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy praví

modlitebníci se budou k Otci modlit v Duchu a v pravdě.

Neboť takové Otec hledá, aby se k Němu modlili.“

J 4,23: „Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy praví modlitebníci se budou k Otci modlit v Duchu a v pravdě. Neboť takové Otec hledá, aby se k Němu modlili.“

Ježíš ukazuje na ty, kteří opravdu uctívají Boha v Duchu a v pravdě. Co to znamená oslavovat, uctívat Boha v Duchu? Znamená to, že křesťan musí nejprve přijmout Ducha svatého. „Kdo nemá Ducha Kristova, ten není Jeho“. (Ř 8,9) Jen v Duchu svatém můžeme vyznat, že Ježíš je Pán. (1Kor 12). Proto pokud jsme přijali Ježíše Krista a stali se Božími dětmi, musíme s vírou přijmout i Ducha svatého, podobně, jako Ho přijali apoštolé. Ježíš říká: „Až na vás sestoupí Duch svatý, budete mými svědky.“ (Sk 1,8) Tím, že svědčíme o Ježíšovi, lidé mohou přijmout skrze sílu Ducha spasitelnou víru a být zachráněni.

„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna,

aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život.“

J 3,16: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna,

aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život.“

Tuto větu můžeš aktualizovat na sebe. Neboť tak Bůh miloval Ondřeje, že dal svého Jednorozeného Syna, aby Ondřej, který v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh tak miloval tebe, že za tebe dal svého Jednorozeného Syna, který za tebe a za tvé hříchy podstoupil nejtěžší utrpení i smrt na potupném kříži. Mohl Bůh podat větší důkaz lásky k tobě? Jak Ho za to miluješ ty?

„Ale Ježíš se jim nesvěřoval, protože on znal všechny.

A nepotřeboval, aby někdo vydával o člověku svědectví,

neboť on věděl, co je v člověku.“