Rozjímání nad J 6,54-56
J 6,54-56: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“
V 6. kapitole evangelia apoštola Jana je popsán zázrak, při němž Ježíš rozmnožil chleby a nasytil pětitisícový zástup. Zůstalo 12 košů zbývajících kousků. Ježíš se pak šel modlit do samoty. Apoštoly poslal, aby přepluli člunem na druhý břeh, a sám za nimi přišel po vodě. Na druhý den zástup, který se nasytil, za ním přišel a Ježíš k nim mluvil o duchovním chlebu. Mezi jiným řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“ Dále řekl: „Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, nezemře.“ A také řekl (v. 53): „Amen, amen, pravím vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a nebudete-li pít Jeho krev, nebudete mít v sobě život.“
Ježíš mluvil o tajemství, které apoštolé částečně pochopili až večer před jeho smrtí, kdy vzal chléb a řekl: „Toto je moje tělo, které se za vás vydává“ a když vzal kalich s vínem a řekl: „Toto je moje krev“ (Mt 26,26-28). Mnozí z těch, kteří byli svědky zázraku nasycení fyzickým chlebem, když slyšeli Ježíšovu řeč týkající se tajemství eucharistie, pohoršili se, a dokonce mnozí z těch, kteří s ním chodili, odešli. Ježíš řekl i Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Tehdy Petr řekl: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. My jsme uvěřili a poznali, že Ty jsi Svatý Boží.“
Někteří z vás každou neděli přistupují k svatému přijímání. Kněz ve východní liturgii při podávání přijímání říká: „Úctyhodné a Přesvaté Tělo a Krev Pána našeho Ježíše Krista přijímá sluha Boží (X.) na odpuštění svých hříchů a k dosažení života věčného.“ V sobotu večer anebo v neděli ráno si uvědom, že dnes do tvé duše přijde samotný Spasitel, ukrytý pod způsobou chleba a vína. Představ si, že by svatá Eucharistie byla dávána jen jednou v životě a na jednom místě na světě. Každý upřímný křesťan by toužil přijmout živého Krista, ukrytého ve svatém přijímání, do sebe. Celý ten den by prožíval ve velké radosti a vděčnosti. Snažil by se uvědomovat si, že je živým svatostánkem, že Ježíš dnes přišel do jeho duše. Opakoval by si a prožíval Ježíšovo slovo: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, přebývá ve mně a já v něm.“ Tento den by byl památný pro celý jeho život. Vzpomínal by si, že v tomto historickém dni se tajemným způsobem setkal a sjednotil s Kristem. My můžeme přistupovat často ke svatému přijímání. My se můžeme setkávat s Kristem tímto tajemným způsobem každý týden.
Jistý světec se tři dny před nedělí těšil, že se setká s Ježíšem. A pak tři dny po neděli děkoval za to, že Ježíš přišel do jeho duše. My můžeme každý den alespoň jednu minutu prožívat duchovní svaté přijímání.
Když se máme setkat s Kristem, je třeba, abychom měli v srdci touhu, která je spojena s pokáním a lítostí, že málo milujeme Ježíše a jsme vůči Němu a Jeho zájmům lhostejní. Kolik času věnujeme televizi, marným řečem, marným informacím, a jak málo času věnujeme vnitřní modlitbě, v níž se máme rovněž s Kristem setkávat. Tato modlitba nás nejlépe připravuje k hodnému přijetí Krista v Jeho sváteční den.
Každou neděli si připomínáme Kristovo vzkříšení i seslání Ducha Svatého na apoštoly. Tento den chceme věnovat modlitbě, Božímu slovu, společenství i být přítomni na svaté liturgii. Přípravou na svaté přijímání má být aspoň krátký úkon vzbuzení lítosti nad svými hříchy. Po svatém přijímání si aspoň chvíli uvědom realitu, že Ježíš je v Tobě a ty v Něm. Můžeš si zopakovat slovo Kristovo: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, přebývá ve mně a já v něm“ a můžeš dodat: Ježíši, Tys obětoval svůj život za mne. Já jsem ochoten raději zemřít, než Tebe zradit!
