Rozjímání nad J 7,38-39
„‚Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra!‘ To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili; dosud totiž Duch svatý nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.“
Ježíš přišel ve svátek stánků do Jeruzaléma, i když se Ho Židé snažili zabít. Dokonce poslali chrámovou stráž, aby Ho zajali. Ale stráž, když Ho slyšela mluvit, nesplnila příkaz. Na otázku velekněží a farizeů: „Proč jste Ho nepřivedli?“, stráž odpověděla: „Nikdo nikdy takto nemluvil.“ (J 7,46) Ježíš zde vystupuje jako Mesiáš (v. 28-32), a to církevní hierarchie nechtěla přijmout. Nakonec Ho za to ukřižovala. V těchto napjatých podmínkách Ježíš pronáší slovo o živé vodě a o Duchu, které budeme dva týdny v modlitebních zastaveních opakovat.
Životodárná voda, která v ráji symbolizovala oživujícího Ducha Božího, vytékala ve 4 řekách (srov. Gn 2,10-13). Prorok Ezechiel přikazuje, aby Duch Boží přišel ze 4 stran a zavanul na povražděné, aby ožili (Ez 37,1-12).
Proudy živé vody plynou z nitra toho, kdo v plnosti přijal Ducha svatého. Podmínkou je ale nejprve uvěřit v Krista. Je uvedeno, že zatím Duch svatý nebyl dán v plnosti, protože Ježíš zatím nedovršil dílo spásy. To se stalo na Golgotě, kde zemřel za naše hříchy a třetího dne vstal z mrtvých. Pak 40. dne vstoupil do nebeské slávy. V den svého nanebevstoupení řekl: „Jan křtil vodou a vy budete, až uplyne těchto několik dní, pokřtěni Duchem svatým… Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí a budete mými svědky v Jeruzalémě, i v celém Judsku, Samařsku až na sám konec země. Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel.“ (Sk 1,8) Seslání Ducha svatého bylo za 9 dní po vstupu Krista do nebeské slávy.
Základní podmínkou života je voda. Bez vody nastává smrt. Bez Ducha svatého není duchovní život. Duch svatý působí bezprostředně anebo skrze svátosti. Pokud člověk herezemi vyžene Ducha svatého, stává se duchovně mrtvým. Tato tragedie duchovní smrti, na niž Bůh ukazuje skrze proroka Ezechiela, se týká současného novozákonního Izraele, tedy církve. Duch Boží byl vyhnán herezemi a synkretismem. Na jeho místo přišel duch světa – duch antikrista. Ovocem tohoto odpadu – apostaze – je Boží anathema – duchovní smrt, symbolizovaná v Ez 37 údolím mrtvých kostí. Věřící by měli být, zvláště v době postní, svou poslušností víry nástrojem duchovního vzkříšení, jak nám to představuje Písmo svaté na proroku Ezechielovi.
Stáhnout: Rozjímání nad J 7,38-39
