Author Archive
Ježíš nás chce použít jako svůj nástroj
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
„A ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše.“(Ř 3,24)
Boží slovo zdůrazňuje – kdo věří v Ježíše. To je podmínka. Ano, Ježíš zemřel za všechny lidi a my jsme povinni jim zvěstovat evangelium, spásu. Bez Něj nikdo spasen nebude. Ale dnes se hlásá jiné evangelium – nechat pohany, aby byli v temnotě, aby v temnotě zahynuli. Jistě, někdo z nich bude spasen, ale snad jedině tam, kde nejsou systémy pohanských religií. Anebo ten, kdo se jim alespoň neotevře. Abrahám byl také pohan, ale měl svědomí. Pohan má také svědomí a také za něho zemřel Kristus. Ale jak může dosáhnou spásy, když bez Krista nikdo spasen nebude?
Víra nás spojuje s Ježíšem
„Víra je to, co přemáhá svět.“ Já skutečně musím mít bezpečnostní opatření. Boží slovo říká: „Ten poklad nosíme v křehkých nádobách.“ (srov. 2Kor 4,7) Proto ho musíme chránit. Musíme mít bezpečnostní opatření. Čím je poklad větší, tím je větší nebezpečí, že vám bude ukraden. To je normální. A tady jsou duchovní zloději, démoni, kteří vědí, že víc než kdybyste měli miliardu dolarů nebo euro v bance, je to, že máte poklad nejdražší – život věčný. Oni mají jen jeden cíl – ukrást vám ho. Proto musíme mít obranné systémy proti lži, proti duchu lži. Víra je to, co přemáhá svět. A víra je také to, čím přemáháme ďábla. Proč je to právě víra? Protože a Ježíš zvítězil nad ďáblem na Golgotě. On ho přemohl. V Něm je ta síla. A On ve mně má žít. A když On je skrze spasitelnou víru ve mně, mám zkušenost, že ve mně působí svou mocí, když se na Něj s vírou obracím, když s Ním počítám, když Ho postavím na první místo ve svém životě.
Abychom byli svobodní, musíme se cele dát Bohu
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
Slovo života – J 17,1 (7. 6. – 21. 6. 2015)
„Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl:
‚Otče, přišla ta hodina; oslav svého Syna, aby Tvůj Syn oslavil tebe.‘“
Rozjímání nad J 17,1
„Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl:
‚Otče, přišla ta hodina; oslav svého Syna, aby Tvůj Syn oslavil tebe.‘“
Ježíš uzavírá modlitbou svá důvěrná slova apoštolům spojená s hlubokým tajemstvím vztahujícím se k Duchu svatému, k životu Trojjediného Boha v nás, k zaslíbení vyslyšení modlitby pronášené v Ježíšově jménu, k zdůraznění největší lásky k bližnímu tím, že máme i svůj život obětovat pro své přátele, a ještě i k jiným hlubokým pravdám.
„Po těch slovech…“ – týká se to slov, která máme zachyceny od 13. do 16. kapitoly, „pozvedl oči k nebi…“ V tomto je nám Ježíš příkladem. I my máme pozvedat své oči k nebi. Mnohdy je máme sklopeny k zemi anebo se očima sjednocujeme s marnostmi, ne-li hříchem.
Jistota spasení
Bůh tedy vložil na Krista naše proviny. V listě k Římanům je řečeno konkrétně, že všichni zhřešili, jsou daleko od Boží slávy, a také to, že jsme ospravedlněni zdarma. To slovo zdarma! Kristus se stal svou smrtí obětí za ty, kdo věří. Mluví se zde o Kristově smrti a mluví se o víře. To jsou důležité prvky. Spasitelná víra, to není, že já věřím v něco, co bude v budoucnosti, ale že já vírou beru to, co Bůh pro mě už udělal. To, že On dal svého Syna, který za mě zemřel na Golgotě, zaplatil za mé hříchy. Já to přijímám – a to je spasitelná víra. Skrze ni jsem znovuzrozen. Jak říká Ježíš: „Musíte se znovu narodit.“ (J 3,7) Touto vírou přijímám celé Boží slovo. A skrze tuto víru ke mě přichází Duch svatý. Protože tím, že jsem přijal Krista jako svého Spasitele a svého Pána, uvěřil jsem, že On zemřel za moje hříchy, že v Něm mám život věčný. Jak říká Boží slovo: „Kdo má Syna, má život věčný. Kdo nemá Syna, nemá života.“ (1J 5, 11-12) Tak je psáno. „To vám píšu, abyste věděli, že máte život věčný.“
S Marií, v Marii a skrze Marii
Vítězství začíná s Ježíšovým jménem na rtech, ale nebude završeno, dokud nebude přirozenost Ježíše Krista ve vašich srdcích. K tomu otázka – a jak má být završena a skrze co? A skrze koho? Ježíš má totiž dvojí přirozenost: božskou a lidskou a ty dvě tvoří jednotu, a to nerozdílnou. Tuto lidskou přirozenost získal skrze Pannu Marii, skrze její poslušnost víry, skrze její „ano“ Bohu! Jak se to stalo? Skrze Ducha Svatého. A to je odpověď i pro nás: Skrze Marii a skrze Ducha Svatého může být v nás zakořeněna Ježíšova přirozenost. Máme Ducha Svatého nejen přijmout jako apoštolé v den Letnic, ale máme se také nechat vést Duchem Svatým, v Duchu Svatém chodit, tzn. naše myšlení má být Jím řízeno, aby naše myšlenky byly myšlenkami Božími, myšlením Ježíšovým.
