„A ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše.“(Ř 3,24)
Boží slovo zdůrazňuje – kdo věří v Ježíše. To je podmínka. Ano, Ježíš zemřel za všechny lidi a my jsme povinni jim zvěstovat evangelium, spásu. Bez Něj nikdo spasen nebude. Ale dnes se hlásá jiné evangelium – nechat pohany, aby byli v temnotě, aby v temnotě zahynuli. Jistě, někdo z nich bude spasen, ale snad jedině tam, kde nejsou systémy pohanských religií. Anebo ten, kdo se jim alespoň neotevře. Abrahám byl také pohan, ale měl svědomí. Pohan má také svědomí a také za něho zemřel Kristus. Ale jak může dosáhnou spásy, když bez Krista nikdo spasen nebude? Pokud žije spravedlivě, Bůh mu dá alespoň v hodině smrti šanci uvěřit v Krista. Přijme Jej, anebo Ho odmítne. I my, v hodině smrti buď přijmeme ještě jednou naposledy Ježíše, anebo Ho odmítneme. Proto apoštol říká, abychom v Něm zapustili kořeny. Abychom byli upevněni. Abychom, až přijde hodina smrti, skutečně dokázali odhodit všechny pochybnosti, všechny sugestivní myšlenky, všechnu marnost. Je to těžký boj. Uvědomíte si to, když se budete modlit hodinu vnitřní modlitby, když budete chtít být hodinu s Kristem. Když se modlíme a když se snažíme z těch 15 minut alespoň jednu minutu být ponořeni do dané pravdy, člověk je sekundu s Bohem a neví ani jak a už je mimo. Jaký je to těžký boj. Teprve tam si člověk uvědomí, jak velký je tlak marností, které na nás útočí. Jakou kapacitu mají počítače, a jakou má náš mozek! Kolik má nashromážděných marností! Jsou tam všechny hlouposti a všechno to tlačí, kvasí, ve dne, v noci. Ale my máme mít v paměti potenciál Božího slova. „Na obrazovku“ máme dávat Boží slovo, ne marnost. Boží slovo máme realizovat a mít z něj užitek. Abychom se ze všeho toho bohatství paměti uměli soustředit na jedinou pravdu, která je nám v dané chvíli k užitku. Takže toto je to: „Kdo žije z víry v Ježíše.“ – Kdo žije!
Stáhnout: „A ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše.“(Ř 3,24)
