Author Archive
BOH RIADI NAŠE KROKY
Po víkende sme sa chceli v nedeľu večer vrátiť z chaty domov. Už sme boli prichystaní, ale nečakane vznikol problém, ktorý nám nedovoľoval odcestovať, ako sme plánovali. Modlili sme sa za vyriešenie tejto ťažkosti, ale nič sa nedialo. Potom sme si spomenuli, že Božie slovo hovorí: „Za všetko ďakujte!“. Všetci sme robili pokánie (veď často sú to naše hriechy, ktoré sú prekážkou, aby Boh mohol vypočuť naše modlitby) a potom sme spolu ďakovali Pánovi, že síce tomu nerozumieme, ale Pán Ježiš má určite nejaké riešenie i na túto situáciu.
Hledej pravdu! Část 2. Chceš být šťastný?
23. 11. 2015
Kdybychom mladému člověku položili otázku: „Chceš být šťasten?“ určitě by řekl: „ANO!“ a zvedl by i obě ruce na souhlas.
– Ale jak dlouho chceš být šťasten? Den, týden, rok? Deset let, třicet let, celý život až do smrti? A chceš být šťasten i po smrti?
Člověk má hluboko ve své duši touhu po štěstí, ale po pravém štěstí, které mu už nikdo nevezme. Už totiž jen myšlenka na to, že skončí, vnáší smutek. Člověk hledá štěstí v lidských vztazích, v majetku, v množství peněz, v kariéře, v lidské slávě, v úspěchu, hledá štěstí v požitcích, v alkoholu, v narkotikách, ale tam štěstí nenajde. Přichází rozčarování, ještě větší prázdnota, opuštěnost a bolest v duši. Už sv. Augustin tuto touhu po štěstí vyjádřil slovy: „Stvořil nás pro sebe, ó Bože, a nepokojné je srdce lidské, dokud nespočine v Tobě.“
Bez spasitelné víry nikdo spasen nebude
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
LEKÁR DUŠE I TELA
Pred dvomi rokmi mi kvôli prievanu prechladol nerv na šiji a skrivilo mi tvár. Nemohla som normálne hovoriť, usmiať sa, ani jesť a piť. Bolela ma celá šija. Lekár mi predpísal infúzie, ale nezlepšilo sa to. Pri čítaní Božieho slova som prečítala: „Je niekto z vás chorý? Nech si zavolá starších Cirkvi; a nech sa nad ním modlia a mažú ho olejom v Pánovom mene. Modlitba s vierou uzdraví chorého a Pán mu uľaví; a ak sa dopustil hriechov, odpustia sa mu. Vyznávajte si teda navzájom hriechy a modlite sa jeden za druhého, aby ste ozdraveli. Lebo veľa zmôže naliehavá modlitba spravodlivého.“ (Jk 5,14-16)
Hledej pravdu! /ruské mládeži/
Hledej pravdu
část 1. Úvod
Drazí studenti ruského národa!
Žijeme v historické době, kdy hrozí zánik zdravých, morálních i duchovních kořenů ruského národa, a dokonce i masová genocida programovaná nadnárodními silami pod termínem redukce lidstva na zlatou miliardu.
Dnes se ze Západu šíří promyšlený systém lži postavený na podvodu pozitivních pojmů. Světoví bankéři a tzv. elita, polotajná organizace zednářů, prosazují Nový světový řád (NWO). Cílem tohoto systému je globalizace, a především likvidace morálních hodnot zakotvených v lidském svědomí. Globalizační systém nejvíce útočí proti pravdivému křesťanství. V podstatě jde o psychologickou válku a duchovní boj mezi lidmi stojícími na straně antikrista proti těm, kteří stojí na straně Krista.
Slovo otce patriarcha Eliáše ve svátek Krista Krále (2015)
Ve svátek Krista Krále se čte čtení z listu Kolosanům, kde je napsáno: „On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna.“ (Kol 1,13) Bůh z lásky k nám, abychom s Ním mohli žít věčně, nás vytrhl z vlády tmy, hříchu, světa a přenesl do království svého milovaného Syna.
Adam neposlechl Boha ani Boží přikázání, ale naslouchal ďáblu, jeho lžím až mu nakonec uvěřil, tedy poslechl ho, a tak potom přišel hřích a s ním smrt. První člověk Adam tak vydal celé lidské pokolení pod vládu ďábla a naše přirozenost byla porušena dědičným hříchem – do naší duše byl vstříknut jed, duchovní infekce. Tedy my máme v sobě dědičný hřích, každý člověk, ale je v nás také Boží hlas – svědomí. Když my přijmeme Ježíše Krista a jsme pokřtěni, tehdy nastává boj, boj dvou království – království ďábla, tmy, které má svou vládu ve světě, ve lži, ve zlu a druhým je království Ježíše Krista, které jsme přijali, když jsme byli naroubováni křtem svatým na Ježíše. Každý den se rozhodujeme, koho posloucháme. Buď posloucháme sugesce od zlého a hřích, a potom děláme svévolnosti, anebo posloucháme Ježíše Krista.
Cesta svatosti je cesta očišťování
Cesta svatosti je cesta očišťování. Potřebujeme být postupně Ježíšem uzdravováni z nejrůznějších zranění a zlozvyků. To se týká většinou naší duše. Utrpení je více duševní než tělesné, ale ta různá utrpení vedou k osvobozování a k uzdravování. Utrpení nám působí, když se dostáváme do pravdy o sobě, bližním a světu. Je to tak jednoduché a zároveň zamaskované. V podstatě jde o to začít žít plně evangelium. Začít žít hned první a největší přikázání – milovat Boha nade všechno a bližního jako sám sebe. Ty ostatní příkazy a rady vedou k tomuto vrcholu.
Slovo láska – milovat – je opakem sebelásky a nenávisti. Boha milujeme tak, že se snažíme poznávat Jeho přikázání a je zachovávat. Velmi brzy se dostaneme do konfliktu se svým egem, se svými city, rozumem, vůlí a svými zlozvyky.
Ospravedlnění je spojeno s osobou Ježíše Krista
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
Slovo života – Mt 5,27-28 (22. 11. – 6. 12. 2015)
„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Já však vám pravím, že každý,
kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“
Rozjímání nad Mt 5,27-28
Dědičný hřích, který spočívá ve vzpouře proti Bohu a Jeho přikázáním, zasáhl všechny oblasti života. V oblasti tělesnosti se toto zranění projevuje hříšnou žádostivostí, která se objevila již u Adama a Evy hned po prvním hříchu (Gen 3,7). Proto Bůh ustanovil 6. a 9. přikázání, aby se nešířila infekce hříchu nečistoty.
V tomto slově, které bylo řečeno v horském kázání, Ježíš poukazuje na kořen cizoložství, který spočívá v tom, že člověk může hřešit nejen fyzicky, ale i ve svém srdci, když se spojí s žádostivou myšlenkou. V tomto případě je nástrojem hříchu nečistý pohled, a místem je lidské srdce – žádostivé, nečisté myšlení.
BEZ MODLITBY VIAC K LEKÁROVI NEPÔJDEM!
Počas niekoľkých rokov sa u mňa periodicky opakovali problémy s jedným zubom. A stomatológovia s tým vždy niečo urobili. Keď som šla zase s tým istým zubom k zubnej lekárke, najprv som sa za ňu pomodlila, aby jej Pán Ježiš dal múdrosť, ako má liečiť moje zuby. A Pán vypočul moju modlitbu: Duch Svätý jej dal „svetlo“, v čom bola jednoduchá príčina problémov so zubom.
Mučednická smrt svaté mučednice Doroty, panny, a těch, které byly s ní
Komentář: V Kapadockém kraji, v městě Cesarea, žila svatá panna Dorota. Po všechny dny svého života sloužila Bohu v čistotě, pokoře, cudnosti, zdrženlivosti, střídmosti… V postech a modlitbách nikdy neustávala. Byla velmi moudrá, takže ani nejlepší z mužů ji nemohli v moudrosti předčit. Všichni, kteří ji znali, oslavovali jméno našeho Pána Ježíše Krista, Jehož byla otrokyní. Její ctnostný vzhled i svatý život, nesrovnatelná moudrost a neposkvrněné panenství byly v lásce Kristově tak dokonalými, že se stala hodna Jeho nebeského příbytku. Dorota zdvojnásobila svůj zápas za Ježíše Krista. Vítězstvím nad tělem a ďáblem si spletla dvojí věnec: jeden – panenství, a druhý – mučednictví. Naplněna radostí přešla ke Kristu, svému Ženichovi. O tom, jak za Něj zde na zemi trpěla, krátce pojednává toto svědectví.
Když se mezi lidmi roznesla pověst o slávě jejího svatého života, doslechl se o ní i vladař jménem Sapricius.
Bůh slíbil hříšníkovi odpuštění, ale neslíbil mu zítřejší den
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
„PANE JEŽIŠU, ZASTAV DÁŽĎ…“
Keď som s niekoľkými ženami cestovala na modlitbové stretnutie, svietilo slnko. Všetky sme sa obliekli naľahko, pretože bolo leto, a nikde ani najmenšieho náznaku, že by malo pršať. Nikoho ani nenapadlo vziať si so sebou dáždnik. Cestou sa však počasie začalo meniť. Nebo zatiahli čierne mraky a nastala prietrž. Keď sa autobus blížil k cieľu našej cesty – ku kostolu, kde malo byť modlitbové stretnutie, všetci sme sa obávali, čo bude, keď vyjdeme z autobusu, pretože žiadny suchý odev na výmenu nikto z nás nemal. Bolo nám jasné, že premokneme do nitky.
Mučednická smrt svaté Anastázie Římské
Komentář: Za vlády císaře Decia a Valeriána, když byl správcem Říma Probus, stál nedaleko města malý ženský klášter. Nacházel se na neznámém, opuštěném místě a žilo v něm několik ctnostných postnic. Jejich matka představená Sofie byla už pokročilého věku, dokonalá v ctnostech.
V tomto klášteře žila i blahoslavená panna Anastázie, rodem z Říma. Matka představená Sofie ji přijala po smrti jejích rodičů jako tříletého sirotka. Vychovala ji ve svém klášteře v ctnostech a dobrých skutcích. Anastázie všechny jiné panny převyšovala vytrvalostí v duchovních bojích, postech, námahách i všech pracích. Bylo jí téměř dvacet let a byla obdarována neobyčejnou krásou. Brzy se o ní dozvěděli někteří z význačných občanů a zatoužili ji mít za manželku. Dělali pro to mnoho, ale svatá dívka vším pohrdala, neboť se zasnoubila jedinému Ženichovi – Kristu. Pro Něj uchovávala své panenství, sloužíc Mu v modlitbách dnem i nocí.
Vysvlékání starého člověka a oblékání nového začíná v myšlení
Proces vysvlékání starého člověka a oblékání nového začíná v myšlení! Lidská přirozenost bez respektování zákona evangelia v podstatě reaguje stejně. Je to žárlivost na bližního, konkurenčnost, závist, když má v něčem něco lepšího, závist i duchovních darů, závist třeba i kříže a na druhé straně pak sebelitování a trucování (před Bohem i lidmi). Má to nejjemnější odstíny, ale v podstatě je to naše „já“, které se nechce pokořovat, nechce žít v nejistotě, nechce poslouchat Boha a podřizovat se Mu. Stále chce mít – vlastnit – své představy, své plány, své city.
Život a utrpení svaté panny a mučednice Anežky Římské
Komentář: Svatá mučednice Anežka se narodila ve starém Římě. Byla vychována křesťanskými rodiči. V třinácti letech se dočasnou smrtí osvobodila od smrti věčné, neboť našla věčný Život – jediného Životodárce, Ježíše Krista. Jeho milovala nade všechno. Dívenka byla krásného vzhledu, ale ještě krásnější byla vírou.
Byla zasažena láskou sladkého Ježíše, narozeného z Přečisté Panny. Svým panenstvím se Mu zasvětila. Ve svém mladičkém věku pohrdla tímto marným světem a dala Bohu slib věčné čistoty. Kromě Něho samotného nechtěla milovat nikoho jiného. Když se svatá Anežka vracela z dívčí školy, uviděl ji jeden mladík, syn římského prefekta Symfronia. Hned se začal známých vyptávat, kdo jsou její rodiče a kde bydlí. Začal jí posílat množství darů. A sliboval ještě více, jen aby se rozhodla stát jeho nevěstou. Svatá Anežka všechny dary odmítala jako smetí. Měla je za nic. Vždyť se zasnoubila nesrovnatelně krásnějšímu Ženichovi, který ji zahrnoval mnohem cennějšími dary. Jemu se zaslíbila celým srdcem. Opustit Ho? Nikdy! Změnit víru, která ji s Ním spojovala a uhasit svou lásku k Němu? Copak by mohlo být větší šílenství?











