„Spravedlivý bude žít z víry.“ (Řím 1,17)

Boží slovo nás vybízí, abychom chodili ve víře, tzn. abychom se postavili na Boží slovo, tedy jednali podle něho. Ne podle to, co cítíme, ale podle toho, co říká Bůh. Když nám Bůh dá „réma“ – konkrétní slovo, co máme udělat, je potřeba tento krok učinit. Pak získáme zkušenost. Takovou zkušenost měl například David, když ho Bůh vytrhl ze spárů lva či medvěda. Proto šel klidně do boje s Goliášem a řekl mu: „Bůh, mě vytrhne z tvých rukou a ty padneš mrtvý!“ Měl jistotu skrze zkušenost víry. A dále je napsán i důvod jeho pevné naděje: „Protože já spoléhám na Hospodina zástupů, a ty na svou techniku a svůj meč!“ Víme, jak to nakonec skončilo: David – prakticky ještě chlapec, zabil pouhým oblázkem vystřeleným z praku obrovského, ozbrojeného, speciálně vycvičeného bojovníka, a tak zachránil Izrael před Pelištejci.

„Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe.“

„Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe.“

Je řečeno, že Kristus nás vykoupil z kletby zákona. Člověk však předpokládá, že Mojžíšův zákon přináší požehnání, a ne kletbu. Jak tomu tedy máme rozumět? V 10. verši stojí: „Ti, kteří spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou, neboť stojí psáno: Proklet je každý, kdo nezůstává věrný všemu, co je psáno v zákoně a nečiní to.“ V listě Jakubově se píše: „Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem.” (Jak 2,10) Žádný člověk není schopen plnit všechny požadavky zákona. Tedy na všechny lidi dopadá prokletí zákona. Verš 11 říká: „Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: Spravedlivý bude žít z víry.“ Tedy ospravedlnění z hříchu se děje z víry v Ježíše Krista. Proč? Protože Ježíš vzal prokletí, které dopadá na každého z nás za naše hříchy, dobrovolně na sebe, aby nás tohoto prokletí, které je ovocem hříchu, zbavil a aby nás zbavil i smrti věčné, kterou hřích zapříčinil.

20.4.2018

Tento otevřený list je reakcí na váš úmysl uvést divadelní představení „Naše násilí, vaše násilí“, v němž se zobrazuje scéna rouhavého charakteru, hrubě urážející osobu Ježíše Krista.

Kdyby někdo chladnokrevně znásilnil Vaši dceru, patřil by před soud a do vězení. Ale ani tento spravedlivý trest pro zločince by neodstranil z duše Vaší dcery trauma, které ji bude provázet celý život. Vás, jako otce, by denně sžíralo potupení a utrpení Vaší dcery.

Ježíš Kristus přinesl vzor nejdokonalejšího mravního a ctnostného života.On ustanovil zákon zakazující znásilnění, cizoložství anebo jakoukoliv sexuální zvrácenost.

On shrnul celý Zákon do dvou přikázání: „Miluj svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší a ze všech svých sil a bližního jako sebe samého.“

16.4.2018

Vážený pane biskupe,

obrací se na Vás Byzantský katolický patriarchát v otázce vulgární a rouhačské hry, hrubě urážející našeho Pána a Spasitele, který vzal na sebe naši lidskou přirozenost a na kříži ve velkých bolestech zaplatil za naše hříchy, aby nám otevřel cestu do věčného života. Plánované divadelní představení svým rouháním svolává prokletí nejen na herce a iniciátory, ale i na všechny křesťany a občany Brna. Brňané čekají na Vaše jasné slovo.

Na naši mailovou adresu se obrátilo více rozhorčených věřících s reakcí na uveřejněný rozhovor hlavy Ukrajinské řeckokatolické církve, Svjatoslava Ševčuka. Ostré odezvy nepublikujeme, uveřejňujeme pouze dva dopisy, které nám byly zaslány jako kopie osobních listů ČBK a arcib.S. Zvolenskému.

Kopie dopisu paní A.S. sekretáři ČBK

Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!

Vážený pane sekretáři ČBK,

obracím se na Vás tímto dopisem a prosím, abyste informoval biskupy a papeže o provokaci ukrajinského biskupa, který chce vyvolat světovou válku. Jako matka čtyř dětí k tomu nemohu mlčet, a proto se obracím na Vás. Nevím, kam jinam bych se měla obrátit. Byl zveřejněn rozhovor s Mons. S. Ševčukem, který je podle zprávy arcibiskupem na Ukrajině

(https://risu.org.ua/ua/index/all_news/community/religion_and_society/70765/).

7. 4. 2018

Tlumočím tento dopis, který napsal patriarcha Byzantského katolického patriarchátu, protože mu jde o obnovu církve.

Citace:

Vážený ex-papeži Benedikte,

Byzantský katolický patriarchát se na Vás obrací s prosbou, jejímž cílem je obroda církve. Jde především o otázku II. vatikánského koncilu a jeho ovoce, které dnes sklízíme. V rozhovoru s Messorim, devatenáct let po ukončení koncilu, jste vnesl několik kritických pohledů na koncil a pokoncilního ducha.

K tomu, abychom měli Boží moc – a o to jde, aby církev měla Boží moc, aby ji neměnila za nějaké umění či filosofie – k tomu je potřeba následovat Krista. Uvažovat o tom, jak žít s Ježíšem, jak konkrétně bojovat proti hříchu a lži, jak žít uprostřed tohoto světa. Protože žijeme jako uprostřed nějaké infekce, duchovní infekce. Jak obstát? Potřebujeme obranný systém, abychom se nenakazili světem. A když dostaneme nějakou nákazu, tak abychom byli co nejdříve uzdraveni. Jediné řešení je naučit se pořádně modlit. To je největší umění. Na modlitbě nám bude Bůh vysvětlovat Boží slovo. Potom se můžeme vzájemně povzbuzovat. Když se člověk naučí modlit, tak se mu otevře Písmo svaté, Boží slovo a vpravdě apoštolské učení.

První křesťané nebyli jenom na modlitbách, ale měli i apoštolské učení a také bratrské společenství. Oni se opravdu povzbuzovali ve víře a byli ochotni za víru v Krista obětovat i své životy.

V centru Kyjeva probíhají manifestace proti gay-diktatuře

4.dubna 2018

Dva dny po manifestacích v Česku proběhla rovněž manifestace za rodinu a proti gay-diktatuře v Kyjevě. Více než 3000 manifestantů kráčeli centrem Kyjeva za rodinné hodnoty a manifestovali před úřadem vlády.

Nesli transparenty s nápisy, např: „Ukrajinští rodiče proti demoralizaci dětí“, „Ne propagandě homosexualismu“, „Škola není místo pro sexuální experimenty“. Skandovali: „Prezidente, ochraň institut rodiny! Postav se za rodinu – zachraň Ukrajinu! Stejnopohlavní svazky, to není rodina!“

Někdy jsme zavaleni přímo proudem různých prací a povinností. S tím je samozřejmě spojen určitý zmatek, a někdy i nervozita. Je to pro nás kříž. Ale i v těchto situacích je třeba najít způsob, jak je využít. Je potřebné se snažit vše, co přichází, prožívat ve spoluukřižování a v trpělivosti ten čas tím více intenzivně osobně prožít v jednotě s ukřižovaným Ježíšem. Pán nám tak dává možnost „umírat“ svému já a přinášet s vírou malé oběti. Opravdu, žít z víry je to nejdůležitější! Pán po nás chce, abychom tím, že Ho budeme následovat, byli svědectvím tomuto světu o odevzdanosti Jemu, našemu Pánu a Spasiteli. Proto je třeba, aby to bylo cele! Když jsme spolu s Ježíšem, milujeme Ho celým srdcem, celou duší a vší silou. To je Boží norma a zároveň první a největší přikázání.

Kríž je cesta do neba

Mal som ťažké detstvo – otec pil a mama bola k nám deťom prísna a nešetrila rukolapnými prostriedkami, len aby nás nejako vychovala. Chýbala mi však jej pozornosť a porozumenie. Búril som sa, plakal som a domov sa stal pre mňa miestom, kde som chcel byť čo najmenej.

Keď bola moja vonkajšia tieseň – ale hlavne tá vnútorná – najsilnejšia, začal som hľadať zmysel života, lebo som nechcel žiť „len tak”. Vravel som si, že ak život nemá zmysel, tak nemá zmysel ho vôbec žiť. A práve vtedy, v tom najťažšom období svojho života som našiel Pána Ježiša – či skôr – On našiel mňa

„Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal,

že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben;

byl vzkříšen třetího dne podle Písem,

ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.“

Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.

 Apoštol Pavel v listě do Korintu mluví o vzkříšení z mrtvých.

Píše: „Chci vám připomenout, bratři, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám ho zvěstoval.“ (1Kor 15,1-2) Pak apoštol vyjmenovává, že Ježíš se ukázal Petrovi a Dvanácti a pokračuje: „Potom se ukázal více než pěti stům bratří najednou, většina z nich je dosud naživu. Někteří však zemřeli.“

Tradice říká, že Ježíš se nejprve ukázal své matce, během neděle vzkříšení pak Marii Magdaléně, dále ženám, Petrovi, odpoledne učedníkům, kteří šli do Emaus, a pak ještě večer apoštolům, kteří se shromáždili ve večeřadle. Za týden se znovu ukázal apoštolům, když už s nimi byl i apoštol Tomáš. Potom šli apoštolé do Galileje a tam se jim Ježíš ukázal u Genezaretského jezera; bylo to brzy ráno. V rozhovoru se obrátil obzvlášť na apoštola Petra, kterému předal moc být vrchním pastýřem nad Jeho stádem. Pak se ukázal pěti stům bratřím.

Poděkování patří všem, kteří v Česku a na Slovensku drželi v pondělí velikonoční stráž. Stáli na náměstích s transparentem:  Stop kradení dětí! (Istanbul) ,  Stop islamizaci! (Dublin IV.),  S.O.S.: Ježíši, zachraň nás!

Jaký je vztah našeho patriarchátu k Ježíšově Matce?

Plně biblický, ve shodě s celou církevní tradicí. Ježíš je pravým Bohem a Maria je matkou Boha – Bohorodičkou – Theotokos. Tak to vyhlásil koncil v Efezu r. 431. Plně si od každého, kdo přijal Ježíše, zaslouží zvláštní úctu, jak stanoví Písmo: „Budou mě blahoslavit všechna pokolení.“ (Lk 1,48)

Kritický pohled na papežství nemá za cíl jeho likvidaci, jak o to usilují někteří kardinálové a liberální teologové. Má za cíl jeho očištění.

Jak chápal papežství apoštol Petr i jeho nástupci v prvních třech stoletích? Tak, že na prvním místě sami svědčili o Kristu jako mučedníci. Ježíš je Boží Syn, zemřel za naše hříchy a jako Bůh vstal historicky a reálně z mrtvých. V nikom jiném není spásy (Sk 4,12).

Jednoho dne přišla určitá osoba s výsledky vyšetření z nemocnice, kde jí sdělili, že má třetí stádium rakoviny s metastázemi. Řekl jsem jí, že buď Bůh udělá zázrak, anebo bude za dva nebo tři měsíce na hřbitově, že s tím musí počítat. Nevěděl jsem, co je vůle Boží, jestli ji Bůh chce nebo nechce uzdravit. V každé svaté liturgii jsem vždy prosil: „Bože, dej mi poznat svou vůli!“ Když jsem jí podával svaté přijímání, uvědomil jsem si, že Ježíš je přede mnou: „Ježíši, Ty se jí dotkni, Ty jsi ta síla, která uzdravuje.“ Ale stále jsem nevěděl, co je vůle Boží. Byla už na dvou chemoterapiích. V každé epiklézi jsem za ni prosil, modlil jsem se, aby Bůh konal, aby posílil její víru. Nevěděl jsem, jaká je Boží vůle s jejím životem. Před druhou chemoterapií nádor zmizel. Tehdy, když už jsem znal Boží vůli, jsem na ni vložil ruce a řekl tomu duchu smrti: „Ve jménu Ježíše Krista vypadni!“ Vnímal jsem Boží přítomnost, že Ježíš koná a také jsem to silně cítil a věděl jsem: „Ty jsi to, Ježíši, já nic nedělám, Ty to činíš.“ Pak šla na druhý den na kontrolu a tam jí řekli, že je zdravá. Že nemá ani nádor, ani metastáze, všechno zmizelo. To udělal Ježíš.

2.4.2018

 ČT zařadila na Zelený čtvrtek do programu film hrubě urážející Krista. Na žádosti o zrušení jeho vysílání cynicky prohlásila, že film vysílat bude. Upozorňujeme, že jde o trestný čin dle § 355 Trestního zákoníku.

Provokace ČT byla zřejmě lakmusovým papírkem, testujícím, jak se zachová církevní hierarchie. Totiž za necelé dva měsíce se plánuje ještě daleko vulgárnější akce, a to v brněnském divadle. Dokonce i bulvární časopis Blesk je tím pohoršen a opublikoval reakci polské veřejnosti: „Je to hnus a provokace křesťanů! … To může vymyslet jenom psychopat! Radní z Bydhoště už hru nahlásili na prokuraturu.“

Reagují i upřímní ateisté: „Je to něco tak odporného, co se neslučuje s normální slušností lidí. … veřejné provozování takovýchto paskvilů je už nad mé chápání.“ (Marie K., Plzeň)

2.4.2018

Česká televize o těchto Velikonocích, kromě hrubě urážejícího filmu na Zelený čtvrtek, odvysílala i pořad s T. Halíkem z roku 2002.

Halík nejen v televizi, ale i ve svých knihách vystupuje jako „obhájce“ a „zachránce“ pohrdnutého křesťanství, ale ve skutečnosti kope křesťanství hrob. Používá k tomu několik metod:

1. Metoda zesměšňování

Citace z Halíkovy knihy Noc zpovědníka: „‚vzkříšení‘ je happyend a celý příběh je pak typický mýtus nebo optimistická pohádka s dobrým koncem.“

Odpověď: Halík zesměšňuje základní pravdy víry. Kdo vezme pravdu vzkříšení vážně, ocitá se v pozici primitivního člověka, který bere vážně mýty a pohádky s dobrým koncem. Tím historickou realitu vzkříšení zesměšňuje a nedovoluje, aby člověk tuto realitu přijal.

2. 4. 2018

Názor většiny Italů opublikoval G. Veneziani v jednom z nejčtenějších deníků Libero quotidiano:
„Je to další padnutí na kolena před muslimy… V evangeliu neexistuje žádná zmínka, která by podporovala jeho gesto. … Nejvyšší představitel katolické církve … vzdával hold multikulturalismu a náboženskému synkretismu v křesťanském obřadu.
Islamisté zatčeni v posledních dnech v Itálii, toužili podříznout hrdlo nevěřících … šíří nenávistné projevy a pobídky k mučení křesťanů a jejich ukřižování…, tak jak je uvedeno v Koránu.
Snad bychom se brzy mohli začít i omlouvat, že si dovolujeme v Itálii, nebo už skoro v Italistánu, slavit Velikonoce. Tento papežův postoj se dá chápat jako symbol definitivní prohry a kapitulace. Vypadá to jako příkladná ukázka podřízenosti křesťanství. Čím více se budeme ukazovat shovívaví, tím více budou připraveni na nás udeřit; čím více budeme sklánět hlavy, tím více budou schopni nám je odříznout…

O Velikonocích si připomínáme, že Kristus vstal z mrtvých a také, že spolu s Ním jsme vstali i my. Boží slovo říká: „Spolu s Ním nás vzkřísil.“ (Ef 2,6) Někdo by řekl: Jak jsem mohl být vzkříšen spolu s Ním? Vždyť já žiji tady a teď, a Kristus vstal před 2000 lety. Kromě toho, když Kristus zemřel v Jeruzalémě, já jsem tam tehdy nebyl. Ani jsem neležel mrtvý s Ním v hrobě, abych „s Ním pak vstal z mrtvých“.

Je třeba si uvědomit realitu, že Kristus byl vzkříšen. Vstal z mrtvých!

Kristus zemřel, vstal z mrtvých, vstoupil do nebe – to vše se stalo v čase, ale protože On je Bůh, je zároveň i mimo čas, je nad časem… Je stejný včera, dnes i navěky. U Boha je stále „nyní“. Když člověk zemře, také vychází z času a vchází do věčnosti. Čas tam na něj už nepůsobí. Tam je stále nyní.