„Homosexualita = nemoc egocentrismu“ (Archimandrita Joasaf)
Projev archimandrity Joasafa z kyjevského kláštera Nejsvatější Trojice o homosexualitě a gay pride: „V naší nestabilní době, zejména díky negativní roli masmédií a reklamy, mají někteří za to, že je potřebné zaujmout aktivní pozici a protestovat proti nemorálnosti, a jiní říkají, že je naopak potřebné nevěnovat podobným jevům pozornost a ony samy zmizí. Já osobně si myslím, že ti, kteří jsou povoláni k obraně morálních základů společnosti a budoucnosti svých dětí, by to měli dělat. Každý z nás musí zaujmout jasný postoj: na svém místě, v rámci svého sociálního postavení, pohlaví, věku, svého povolání udělat vše co může. Nejdůležitější je nebýt lhostejným, protože Pán v evangeliu vždy napomíná za vlažnost a lhostejnost.
Pokud nyní dovolíme homosexualitu, za co pak budeme vinit Hitlera a odsuzovat nacisty? Za to, že nenáviděli Židy? A co když, že u nich ta neláska byla od přirozenosti! Koneckonců, tak lze ospravedlnit veškerou zvrhlost, násilníky i masové zločince, že se tak narodili.
Homosexualita je nemoc, a to nejen duševní, ale i duchovní; je to nejhlubší egocentrický stav. Muži a ženy se od přirozenosti velmi odlišují a společný život je učí navzájem se smiřovat, obětovat své ego kvůli tomu druhému. Ovocem takové lásky jsou děti.
V „manželstvích“ lidí stejného pohlaví se střetává stejná přirozenost. Je to uzavřený systém a ještě k tomu i sobecký. Tak se tito lidé také chovají ve společnosti. Nelze na ně spoléhat. Ti, kteří pracují s homosexuály říkají, že dříve nebo později v nejdůležitějších momentech zástupci sexuálních menšin často podrazili druhé. Proč? Protože se nedokážou obětovat.
Dalším nebezpečným projevem homosexuality je touha párů stejného pohlaví „mít“ dítě. Zdá se, co je na tom špatného, když si vezmou na výchovu sirotka? Ale zapomínáme, že toto adoptované dítě jednou mělo mámu i tátu a možná i zážitek plné tradiční rodiny. A pak upadne do pseudorodiny, kde dva dospělí začínají lámat jeho psychiku svými homosexuálními vztahy, a tak vědomě vychovávají malého zvrhlíka. Tedy pedagogika je otázkou světonázoru samotných rodičů. Proto dva homosexuálové nemohou vychovat plnohodnotného člena společnosti. Kromě toho žijí jako parazité: ostatní nakazí svými hříchy a takovým způsobem „se rozmnožují“. Jsou to mšice, které kazí společnost. Hlavní je pro ně vlastní potěšení, uspokojení své choroby.
A teď ke gay pride (z angličtiny pride – „hrdost“). Proč jeho účastníci musí prokázat svou „výjimečnost“ a „jinakost“? Je zde opět přítomný prvek pýchy a sobectví, a kde je pýcha, tam je i domýšlivost. Proto i když jim dáme všechna práva, budou se stále bouřit, budou se všelijak exponovat, a to bez konce. Domýšlivost a láska k moci u nich dorůstají do démonských rozměrů. Proto je pro ně důležité protestovat, ukazovat se, aby uspokojili svou domýšlivost. Gay přehlídky to je prostě narcismus, a žádný boj za práva.
Na druhé straně, znám lidi, kteří v sobě natolik znenáviděli tento hřích, že s ním všemi možnými způsoby bojují. A důležitým bodem v tomto je vědět, že vůbec nejsou „výjimeční“ hříšníci s originálními nebo „zvlášť estetickými“ hříchy. Když se člověk s netradiční orientací zříká této „výjimečnosti“, právě tehdy začíná jeho uzdravování.
Proto dnes církev jasně dává najevo svůj postoj: je za zdravé vztahy a samozřejmě proti všem zvrhlostem. Církev vidí, že pokud společnost chce přežít a být plnohodnotná, pokud chceme vidět svá vnoučata a pravnoučata, pak to vyžaduje zdravý životní styl a zdravou rodinu. Pokud chceme mít zdravý národ, pak pro fenomén homosexuálních průvodů u nás není místo.
Zdroj:
http://orthodoxy.org/content/o-gei-paradakh-i-gei-propagande-arkhimandrit-ioasaf-peretyatko-48202
