Vánoční interview
6.1.2012 bylo oznámeno, že arcibiskup Duka byl vybrán za kardinála. 23. prosince 2011 časopis Blesk opublikoval interview s tímto církevním prelátem. Někteří věřící z Čech nebyli jako katolíci spokojeni s jeho odpověďmi, a proto dodatečně po Vánocích zaslali otázky z Blesku i patriarchu Byzantského katolického patriarchátu Eliášovi:
Otázka: Myslíte si, že Vánoce nevěřících jsou o něco ochuzeny?
Odpověď: Ježíš Kristus je Spasitelem každého, kdo Ho s vírou přijal. Proto svátky Jeho narození jsou pro věřícího novým obnovením osobního vztahu k Němu. Pro nevěřícího člověka jsou Vánoce jenom svátky zimy anebo nějakou poezií. Kdo v Ježíše nevěří a odmítá Ho přijmout, nemůže mít ze svátku Kristova narození žádný užitek. Zde platí: „Kdyby se Kristus tisíckrát narodil, pokud se skrze pokání a víru nenarodí v tvé duši, nedosáhneš života věčného.“
Otázka: Jaké je vaše vánoční poselství v této době, která pro lidi není jednoduchá?
Odpověď: O Vánocích se východní křesťané zdraví: „Christos roždajeťsja!“ To znamená, že Kristus se znovu a znovu rodí v duších těch, kteří ho přijímají. Kristus se rodí v duši, která je ochotna si přiznat hřích, své zlozvyky a různé otrocké závislosti a je rovněž ochotna vcházet do světla pravdy a zde Ježíšovi dávat své hříchy i své problémy. Ježíš je opravdu živý v duších těch, kteří Ho přijali. Lidé dnešní doby potřebují jedno: Přijmout Krista, Jeho evangelium a Jeho přikázání do osobního života, do rodiny i společnosti. On jediný přináší do lidské duše pravdivý pokoj, harmonii i ráj – v tomto čase i po smrti.
Otázka: Jak to vypadá v nebi?
Odpověď: Nebe je a jsou v něm miliony spravedlivých, kteří milovali pravdu. Nebe je do určité míry zahaleno tajemstvím. To tajemství ale neobsahuje vnitřní nesmysl, jakým je například „kulatý čtverec“.
Představme si co největší štěstí, co největší nádheru a krásu a přece nebe je o mnoho krásnější. O nebi platí – „Žádné oko nevidělo, žádné ucho neslyšelo, žádné srdce netušilo, co Bůh připravil těm, kteří Ho milují“. (1 Kor 2,9). A to všechno je věčné!
V nebi není bolest, choroby, neštěstí: „A Bůh jim setře každou slzu z očí a smrti už nebude ani smutku ani křiku ani bolesti už nebude, neboť to první pominulo.“ (Zj 21,4) Nebe nám dává Bůh pro zásluhy Ježíše Krista, svého Jednorozeného Syna. On o prvních Vánocích jako dítě přišel na svět, pak trpěl a zemřel na kříži i za tvé hříchy. Podmínkou z tvé strany je přijmout vírou Božího Syna (viz. J 1,12). Pak platí: „Kdo má Syna, má život věčný…“ (1J 5,10)
Když byl sv. Bernard na smrtelné posteli a těšil se na nebe, přiblížil se k němu zlý duch a řekl: „Jak můžeš doufat, že tě Bůh přijme do nebe?“ Světec odpověděl: „Můj Spasitel mě svou prolitou krví a smrtí na kříži vykoupil pro nebe. On mi přičte své zásluhy. Proto mám jistotu, že mě Bůh přijme do nebe.“ Zahanbený ďábel odešel.
Otázka: Existuje peklo?
Odpověď: Bůh skrze své Slovo odhaluje pravdu o pekle na mnoha místech a hovoří o něm jednoznačně. Peklo je a je věčné.
Mt 25,41: „Potom řekne těm na levici: Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!“
Mt 25,46: „A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“
Mk 9,48: „Kde jejich červ neumírá a oheň nehasne.“
Svatý Bazil v Krátkých pravidlech říká: „…když tedy v Bohem vnuknutém Písmu je mnoho podobných výroků, pak je to ďábelský podvod, že mnoho lidí zapomíná na tak četná a tak výrazná slova a výroky Pána a vymýšlí si jakýsi konec trestů, aby měli víc smělosti hřešit.“ Kristus dává nebi i peklu přívlastek „věčné“ (srov. Mt 25,46) Peklo je, a žádné očišťování v pekle už není, tam už je jenom věčné utrpení.
Kdo popírá či zpochybňuje věčné peklo, popírá Kristovu smrt na kříži za naše hříchy a Krista považuje jen za obyčejného člověka. My jsme spaseni v Kristu, nikde jinde. Žádné filosofie, psychologie, heretické teologie, pohanská náboženství, žádné meditační techniky či tzv. reinkarnace nikoho nespasí. Jsou lidským výmyslem a podvodem.
Pozn.: V současné době existuje mnoho svědectví o vidění nebe či pekla, která jsou ve shodě s učením Bible i církve (viz svědectví Iana McCormacka, amerického kněze Stevena Scheiera, paní Taťány Bělous).
Otázka: Takže lidé mají mít naději, přestože hřeší?
Odpověď: Jestliže někdo hřeší, ale odbývá to frází, že Bůh je milosrdný, anebo že po smrti nic není, a proto je třeba si život takzvaně užít, pak takový naději nemá.
Ježíš zemřel za hříšníky. Samospasitelní farizeové či nevěřící saduceové spaseni nebudou. Ten, kdo před Bohem upřímně přiznává svůj hřích a přijímá moc prolité krve Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, má naději, která ho nezklame. www.vkpatriarhat.org