Svátek Zjevení Páně 2014: Výzva k pokání /pastýřský list/
Lvov, 19. 1. 2014
Evangelium svědčí: Když byl Ježíš pokřtěn v Jordánu, hle, otevřela se nebesa a z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn“. Podstatou svátku „Bohojavlenia“ je zjevení, že Ježíš je pravý Bůh a slíbený Spasitel. Přijetí tohoto zjevení je z naší strany podmíněno pravdivým pokáním. Dnes to pro Ukrajinu znamená oddělit se od herezí, které ničí církev a oddělit se od euromajdanu, který připravuje sodomismus a sebevraždu církve i národa.
Farizeové nepřijali křest Janův, nekonali pokání a zmařili plán, který Bůh s nimi měl. Bohužel, dnes mnozí církevní farizeové rovněž odmítají pravdivé pokání, odmítají Krista i Jeho evangelium a schvalují sodomismus.
Svatý Petr v den seslání Ducha svatého volá: „Čiňte pokání, nechte se pokřtít a dostanete téhož Ducha, jako i my.“ (Sk 2) Když činíme pokání, Duch Boží nám zjevuje Krista a otvírá naše duchovní oči, abychom Ho přijali.
Skončili jsme jubilejní rok křtu Kyjevské Rusi. Ukrajina, jako národ, tehdy přijala Krista a Boží zákony. Je tragedií, že v jubilejním roce křtu církevní představitelé vybízeli křesťany k odpadu od Božích zákonů a k přijetí euro-sodomy, která je spojena s euromajdanem. Zde musí zrádná církevní hierarchie konat pokání, protože se postavila proti Bohu a církvi a stala se svůdcem národa.
Šavlovi, který pronásledoval pravdivé křesťany, se Ježíš zjevil na cestě do Damašku. Ve velkém světle uviděl Krista a slyšel Jeho hlas: „Šavle, proč mě pronásleduješ?“ Spadl z koně a oslepl. V Damašku byl pokřtěn, přijal Ducha Božího a vrátil se mu zrak. Podobná událost se odehrála i s Židy v Etiopii.
V šestém století bylo v Omiritském kraji v Etiopii kruté pronásledování křesťanů králem Dunajanem, který byl Žid. Dunajan byl přemožen králem Elezvojem a popraven. Alexandrijský patriarcha pak poslal do tohoto kraje arcibiskupa Řehoře s kněžími. Přijetí křesťanství na tomto území zabraňovali židé, kteří zde žili pod vedením svého představitele, učeného Jervana. Byla proto započata náboženská diskuze mezi Jervanem a arcibiskupem Řehořem, která trvala několik dní. Židé nechtěli slyšet pravdu a nechtěli přijmout Krista. Jervan nakonec řekl arcibiskupovi, že on i židé přijmou křesťanství, jen když jim ukáže živého Krista. Arcibiskup Řehoř po krátké modlitbě, v níž prosil o zjevení Boží vůle, na tuto podmínku přistoupil. Hlasitě se modlil a s důvěrou prosil Boha, aby se v této situaci oslavil. Když modlitbu skončil, všechny oči byly upřeny na něj. Najednou se místo silně otřáslo a z východu zaburácel tak strašný hrom, že všichni ze strachu popadali. Když pomalu vstávali a pozvedli oči k východu, uviděli, že se otevřelo nebe a jasný oblak s ohnivými slunečními paprsky sestupoval odtud na zem. Uprostřed oblaku bylo vidět muže krásnějšího než všichni lidští synové. Našemu Pánu Ježíši Kristu nevyslovitelně zářil obličej a Jeho oděv byl podobný blesku. Plavným pohybem sestupoval po oblacích, přibližoval se blíž a blíže, až stanul na oblaku, přímo nad arcibiskupem. Krásou, jakou jazyk není s to popsat, přitáhl k sobě oči i srdce všech. Ze strachu před Jeho slávou, na niž smrtelný člověk nemůže patřit, tak, jako kdysi učedníci na hoře Tábor, padli všichni tváří k zemi, král i velmoži i všechen národ, od nejmenšího po největšího. A židé se s velikým třesením, jako opanovaní, rozhlíželi kolem sebe, kam by utekli. Ale nebylo možno utéci, neviditelná síla je držela. Arcibiskup se vzchopil a hlasitě na Jervana zavolal: „To je, ó Jervane, Ten, o Kom jsi tolik slyšel. Podívej se na Něj a přesvědč se, že On Jediný je Svatý, On Jediný je Pán, Ježíš Kristus na slávu Boha Otce. Amen.“ Jervan, mrtvý strachem, nemohl nic říci. A tu se ozval hlas velebnosti Pánovy slávy: „Pro modlitby biskupa, uzdravuje vás Ten, Koho vaši otcové ukřižovali“. Když lidé uslyšeli hlas, ještě více se vyděsili a zcepeněli strachem. Oslepli, a přestože měli oči otevřené, nikoho neviděli. Naříkali a hořce plakali. Když se jim to stalo, před Pánovou tváří nastal jakýsi nebeský šum a světelný oblak, který byl pod Ním, schoval Jej očím všech a zahalil Jej ze všech stran, když stoupal vzhůru, až dokud všechna Pánova sláva nevešla v nebesa a vše viditelné se neskrylo lidským očím. Král a všechna křesťanská obec se osmělili, silným křikem doprovázeli Pána a dlouho volali: „Pane, smiluj se! Pane, smiluj se!…“ Ctěný arcibiskup ležel tváří k zemi a se slzami vznášel k Pánu modlitbu za lid. Židé se jeden druhého ptali: „Vidíš něco, bratře?“ a jeden druhému odpovídali, že nevidí ani trochu. Volali k Jervanovi: „Běda nám, mistře náš, co teď učiníš?“ Jervan řekl: „To jsme oslepli jen my, nebo i křesťané jsou tak postiženi?“ Když to křesťané uslyšeli řekli: „My, z milosti našeho Pána, vidíme dobře. Jen vy jste slepí, pro vaši nevěru.“ Jervan začal se vším židovským společenstvím se slzami prosit arcibiskupa, aby otevřel jejich zaslepené oči a udělil jim svatý křest. Arcibiskup jim položil otázku, zda opravdu věří v našeho Pána Ježíše Krista. Všichni odpověděli, že věří bez pochyb. Arcibiskup s biskupy a presbytery jim tedy udělil svátost křtu svatého. Stalo se, že když židé sestupovali do svaté koupele, hned z jejich očí spadla jakoby slupka a začali současně vidět tělesnýma i duševníma očima. Srdcem uvěřili v pravdu a svými ústy vyznávali našeho Pána Ježíše Krista i své spasení.
Etiopie v 6. století prožila své Bohojavlenie. Na modlitbu svatého Řehoře se Kristus ukázal ve své slávě židům i křesťanům. Jedni oslepli, a druzí zůstali vidoucími. Skrze pokání a víru nakonec slepí prohlédli fyzicky i duchovně.
Skrze pravdivé pokání i Ukrajina dnes potřebuje prohlédnout duchovně a duševně. To znamená, potřebuje přijmout živého Krista a také pravdu o současné realitě. Huzarova církevní hierarchie vnáší na Haličinu prokletí skrze hereze. Katolíci proto už nepoznávají podstatné pravdy křesťanství. Navíc nejsou schopni přijmout ani obyčejnou realitu, že prioritou politiky v EU je uzákoněný homosexualismus! Ten ničí všechny morální, duchovní i křesťanské hodnoty. Zločinem Huzarovy zrádné hierarchie je, že tuto realitu vědomě zamlčuje. Toto je znakem prokletí, spojeného se ztrátou svědomí i rozumu. Haličané sobě i Ukrajině kopou hrob, když finančně a materiálně podporují euromajdan. Tato sebevražda je jim církevníky podávána jako patriotismus a jejich křesťanská povinnost.
Pravověrní katolíci UP HKC jsou naopak hlasem volajícího na poušti. V dané situaci by Huzarovi katolíci měli zorganizovat jiný majdan, a to s požadavkem, aby odstoupila Ševčukova církevní vláda. Pro své hereze na sebe kard. Huzar, a hlava UHKC Ševčuk i ti biskupové a kněží, kteří s nimi tvoří jednotu, stáhli Boží prokletí dle Gal 1,8-9. Současná politická vláda chrání Ukrajinu před euro-sodomou. Církevní vláda však tuto euro-sodomu, a tím i autogenocidu národa, prosazuje, a to i za cenu bratrovražedné války! Taková církevní vláda musí být svržena.
Ježíš, ač hříchu neměl, ukázal nám skrze Bohojavlenie nutnost pravdivého pokání. Jeho podstatou dnes je přiznat si před sebou i před Bohem, že jsem byl oklamán církevními leadery a masmédii. Obojí jsou nástrojem euro-sodomy a amerických globalistů. Pokání znamená začít nazývat pravdu pravdou a hřích hříchem. Konkrétně, nazývat Huzarovy hereze herezemi a oddělit se od nich i od něho, a také od těch, kdo je prosazují. Pokání znamená přijmout pravdu, že euromajdan prosazuje systém homosexualismu. Každý katolík i každý křesťan to musí přiznat a odsoudit.
Jménem biskupského synodu UP HKC vybízíme v den Bohojavlenia oklamané Haličany:
1) oddělte se od Huzara, Ševčuka a Gudziaka, kteří vás vedou do časného i věčného pekla,
2) distancujte se od sodomského euromajdanu.
Bůh se chce skrze pokání zjevit ukrajinskému národu a zachránit ho před euro-sodomou a autogencidou!
Všem upřímným řecko-katolíkům žehnají
+ Markian OSBMr
Hlava UP HKC
+ Dimitrij OSBMr
Biskup-sekretář UP HKC
Stáhnout: Svátek Zjevení Páně 2014: Výzva k pokání /pastýřský list/