„Vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše,

také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář spolu s vámi.“

Vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše,

také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář spolu s vámi.

Tomuto citátu z Písma předchází: „Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás. Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradní, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven. Vždyť my, pokud žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven i Ježíšův život. A tak na nás koná své dílo smrt, na vás však život. Ale máme ducha víry, o níž je psáno: ‚Uvěřil jsem, a proto jsem také promluvil‘ – i my věříme, a proto také mluvíme.“ (v. 7-13) Boží slovo zdůrazňuje jednotu s Kristem ukřižovaným a naše stálé vydávání se do Kristovy smrti. Znamená to zříkat se vlastní vůle i v malých věcech, a to před Boží tváří, tedy být si vědom, že Bůh mě vidí a že já tuto malou věc konám z lásky k Němu.

„Uvažte přece: kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj,

nedovolil by mu vloupat se do domu.“

„Uvažte přece: kdyby hospodář věděl,

v kterou hodinu přijde zloděj,

nedovolil by mu vloupat se do domu.“

Před tímto slovem života Ježíš řekl: „Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat. Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim.“ (v. 35–38)

Ježíš pak zdůrazňuje: „I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete.“ (v. 40)

Zde Ježíš používá podobenství z obyčejného života. Skrze ně nás nabádá, abychom byli stále připraveni na moment smrti, protože nevíme, kdy pro každého z nás přijde. Jedno je jisté, že přijde, nikdo z lidí se této hodině nevyhne, ani před ní neuteče.

„Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání,

všichni právě tak zahynete.“

Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání,

všichni právě tak zahynete.

Předtím, než Ježíš tato slova pronesl, řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?“ Těmito slovy reagoval na zprávu o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí, a zdůraznil: „Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.“ A dodal: „Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma?“ (v. 1–4) A podruhé zopakoval: „Nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“ Tato slova platí pro každého z nás.

Pokání není jednorázovou záležitostí. Obrácení snad ano – člověk se otevře Boží milosti a obrátí se od ducha světa k Bohu. Pak ho ale svět stále táhne dolů a nutí, aby se zase podřídil jeho systému. To znamená, aby upřednostňoval hmotné a zevnější věci a nestaral se o svou duši a její spásu. Proto je třeba znovu a znovu konat pokání.

„I tvou vlastní duši pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“

I tvou vlastní duši pronikne meč – aby vyšlo najevo

myšlení mnohých srdcí.

Kdo pronesl tato slova? Byl to stařičký prorok Simeon, který je pronesl ve chvíli, kdy svatá Bohorodička, spolu s ochráncem svaté rodiny, svatým Josefem, přinesla Ježíše do chrámu, a to 40. den po Ježíšově narození. Předtím, než pronesl Simeon tato slova, vzal do náruče malého Ježíška a takto chválil Boha: „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy – světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“ (v. 29-32) A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat – i tvou vlastní duši pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“ (v. 34-35)

Maria ve svém životě prožila i mnoho vnitřních utrpení. Už když se dozvěděla, že Herodes usiluje zabít Ježíška, pak při útěku do Egypta, potom když se ještě malý Ježíš v chrámu ztratil a vraceli se a hledali ho. Později, když Pán Ježíš prožíval častý střet s farizeji a oni Ho usilovali zabít.

„A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem,

abys mu připravil cestu a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů.“

A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího,

neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu

a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů.

Toto slovo života je součástí prorockého slova, které pronesl starozákonní kněz Zachariáš, když se mu narodil syn Jan a rozvázal se mu jazyk. Před slovy chvalozpěvu a pak dále je napsáno: „Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil: ‚Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka, jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna; a zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí.‘“ (v. 67–71)

V 78 a 79. verši je napsáno, že pro slitování a milosrdenství našeho Boha nás navštíví Vycházející z výsosti, aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti.

„Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám,

se budou snažit vejít, ale nebudou moci.“

„Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám,

se budou snažit vejít, ale nebudou moci.“

Toto je Ježíšova odpověď na otázku, když procházel městy a vesnicemi k Jeruzalému, a přitom učil. Kdosi mu řekl: „Pane, je opravdu málo těch, kteří budou spaseni?“ Na to dal Ježíš odpověď o úzkých dveřích, které vedou ke spáse. To je slovo života, které si budeme připomínat po celé dva týdny. Po tomto slovu života následuje: „Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouct na dveře a volat: ‚Pane, otevři nám,‘ tu on vám odpoví: ‚Neznám vás, odkud jste!‘ Pak budete říkat: ‚Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!‘ On však odpoví: ‚Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.‘ Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven. A přijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království. Hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“ (v. 25-30)

Stále jsme vydáváni do Kristovy smrti (2Kor 4,10). Písmo říká: „Křtem jste byli ponořeni do Kristovy smrti.“ K prožití této pravdy slouží vnitřní modlitba. Uvědomujeme si v ní vnitřní jednotu s Ježíšem jak na kříži, tak v nás.

Několik rad, jak prožívat sedm posledních Kristových slov.

Komentář:

1) Co se týče volání, Písmo svaté zdůrazňuje, že máme volat k Bohu, doslova křičet. Ježíš na kříži hlasitě zvolal: „Eloí, Eloí“ a rovněž „Otče (Abba), do Tvých rukou …“

2) Tato modlitba je naprosto tichá, když se zde mluví o volání, jde o volání duchem a dechem. Dlouze se nadechneme a pomalu potichu vydechujeme samohlásku ááá či jinou, jen dechem, ne slovem.

3) Uvedený způsob volání samohlásek pomáhá v boji proti roztržitosti ve vnitřní modlitbě. Vede k soustředěnosti na Boží slovo i na Boží přítomnost.

„Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom,

který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“

„Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom,

který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“

Co předchází tomuto Božímu slovu? „Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: ‚Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: »Náš otec jest Abraham!« Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.“ (Lk 3,7-8) Následně, v 10. verši, je napsáno: „Zástupy se Jana ptaly: ‚Co jen máme dělat?‘“ A Jan každému odpověděl podle toho, jak se to shodovalo s jeho stavem. Kdo měl dvoje šaty, měl se rozdělit, a podobně i s jídlem. Celníkům, kteří byli opovrhováni, ale měli dobrou vůli konat pokání, dal rovněž konkrétní odpověď. I vojáci mu položili tutéž otázku a také oni dostali odpověď.

Sekera smrti už je přiložena ke kořeni našeho života. A to bez rozdílu věku i postavení, které zde, na této krátké životní pouti zastáváme. Jan Křtitel se nezmiňuje o stromu, tedy o člověku, který nese dobré ovoce, protože předpokládá, že užitek, který nese v čase, přinese odměnu na věčnosti. Jan Křtitel ukazuje na ten strom, který nenese dobré ovoce, a mluví o jeho osudu. Bude vyťat a hozen do ohně. Tím říká, že bude hozen do věčného ohně. Je to trest za špatné ovoce, které nesl.

„Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte.

Vždyť Bůh řekl: ‚Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.‘“

Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte.

Vždyť Bůh řekl: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“

Před tímto výrokem z listu Židům apoštol píše: „Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh.“ A pak následuje tento výrok: „Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: ‚Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.‘“

Apoštol dále pokračuje: „Proto smíme říkat s důvěrou: ‚Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘ Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře! Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky. Nedejte se strhnout všelijakými cizími naukami.“ (v. 3–9a)

Na kříži řekl Ježíš učedníkovi: „Hle tvá matka.“ My jsme spaseni ve svatém jménu Ježíš: „Kdo by vzýval Pánovo jméno, bude spasen.“ (srov. Ř 10,13) Ježíš vzal na sebe lidskou přirozenost skrze Marii a skrze Ducha svatého. Maria není Bohem, ale je matkou Boží a je milostiplná (srov. Lk 1,48). I do našeho nitra přichází Ježíš skrze Marii a Ducha svatého. Maria nás – lidstvo – ve skutečnosti pouze ty, kteří přijali Krista, zastupuje. Ona stála pod křížem a prožívala jednotu tajemství spoluukřižování a smrti s Kristem. Ona také prožila zástupně pravdu z Ef 2,6: „Spolu s Ním nás vzkřísil a spolu s Ním nás posadil v nebesích.“ Ona prožila spoluvzkříšení s Kristem ve chvíli, kdy se jí Kristus ukázal. Písmo o této události mlčí, ale tradice ji vyznává. Do tohoto tajemství i do tajemství smrti s Kristem jsme byli naroubováni křtem. Vírou a milostí Ducha svatého mají být v nás tato tajemství realizována.

Bůh slíbil, že nám dá nové srdce i nového ducha (srov. Ez 36,26). Na kříži Bůh tuto transplantaci srdce uskutečnil skrze Ježíšovo slovo: „Hle, tvá matka“ a skrze její přijetí učedníkem. Každý z nás má být učedníkem, který odvážně stojí pod křížem jako Jan. Tam se uskutečňuje spása i transplantace srdcí.

„Neboť vám je z milosti dáno netoliko v Krista věřit, ale pro něho i trpět.“

Neboť vám je z milosti dáno netoliko v Krista věřit,

ale pro něho i trpět.

Před tímto citátem apoštol píše: „Jenom veďte život hodný Kristova evangelia, abych viděl, až přijdu, nebo nepřijdu-li, abych slyšel, že zakotveni v jednom Duchu vedete jednou myslí zápas ve víře v evangelium a v ničem se nestrachujete protivníků. Jim je to předzvěst zahynutí, vám však spasení, a to od Boha.“ (v. 27-28) A dále apoštol píše: „Vedete týž zápas, jaký jste u mne viděli a o jakém nyní slyšíte.“ A dále: „Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe.“ (2,1-3)

„Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde.“