„Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista.“

(25.12.2011 – 8.1.2012)

«A s darem milosti tomu není jako s následky toho, že jeden zhřešil. Soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení, kdežto milost po mnohých proviněních vede k ospravedlnění.»

(11.12 – 25.12.2011)

Soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení…

Pokud by ses dopustil jenom jednoho hříchu, dopadne na tebe Boží odsouzení. Hřích je projevem vzpoury proti Bohu a musí být potrestán, protože Bůh je spravedlivý. Bůh je ale zároveň milosrdný. Jeho milosrdenství se vylévá na ty, kteří skrze víru v Krista přijímají Boží dar ospravedlnění.

«Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, tím spíše se milost Boží a dar v milosti toho jednoho člověka, Ježíše Krista, rozhojnily na mnohé.»

(27.11 – 11.12.2011)

V páté kapitole Římanům od 12. do 21. verše se mluví o hříchu a o daru Boží milosti. Je zde ukázáno na Adama, skrze kterého přišel na svět hřích a na Ježíše Krista, skrze kterého přišlo vysvobození z hříchu, dar Boží milosti a ospravedlnění.

„Přesto smrt vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo nezhřešili podobným přestoupením jako Adam; ten je předobrazem toho budoucího.“

(13.11.-27.11.2011)

Smrt panovala nejen od Adama po Mojžíše, ale panuje dodnes. Smrt bude panovat nad celým lidstvem až do druhého příchodu Krista, kdy bude konec světa a poslední soud. Skrze Mojžíše dal Bůh svůj zákon – Desatero.

„Proto jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“

(30.10.-13.11.2011)

Prvního člověka Bůh vystavil zkoušce poslušnosti. Adam Boha neposlechl, ale prostřednictvím své ženy, Evy poslechl ďábla, a tím uvrhl na sebe i na celé lidské pokolení hřích, prokletí a smrt. O realitě smrti nikdo nemůže pochybovat. Týká se nejen lidí, kolem nás, ale každého z nás, bez jediné výjimky.

„A nejen to, ale chlubíme se také Bohem skrze našeho Pána, Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní přijali smíření.”

(od 16.10.-30.10.2011)

Člověk se může chlubit zlými i dobrými věcmi. Pokud se chlubí zlými, toto chlubení je v opozici nejenom Bohu, ale i bližnímu. Pokud se chlubí dobrými věcmi, může to být znak pýchy a může to být zneužito k ponižování bližního.

„Neboť jestliže, když jsme ještě byli nepřátelé, byli jsme s Bohem smířeni skrze smrt jeho Syna, mnohem spíše, když jsme již smířeni, budeme zachráněni jeho životem.“

(od 2.10.-16.10.2011)

Na co je položen důraz? Důraz je na smíření a na spasení, které je v Ježíši.

Kdy jsme byli nepřáteli vůči Bohu? Před naším obrácením a před tím, než jsme přijali Ježíše za svého Spasitele a Pána. Pokud se ale někdo dopustí těžkého hříchu, znovu je nepřítelem Božím a je pod Božím hněvem.

Když jsme tedy nyní ospravedlněni jeho krví, budeme potom mnohem spíše skrze něho zachráněni před hněvem.

(od 18.9.-2.10.2011)

Tento verš navazuje na předcházející a rovněž mluví o lásce. Boží láska „agapé“ je zde spojena s prolitím Ježíšovy krve na kříži. Je zde zdůrazněno, že tím Bůh prokazuje nyní svou lásku – agapé. Je zde ukázáno na minulost a na budoucnost.

Bůh však dokazuje svoji lásku k nám, neboť když jsme ještě byli hříšníci, Kristus zemřel za nás.

(od 4.9.-18.9.2011)

Na co je položen důraz?

Na Boží lásku. Ve verši 5 je řečeno, že Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého. Boží láska je v řeckém originále označena slovem „agapé“, na rozdíl od lidské lásky, která je označena slovem „filia“. Mezi touto dvojí láskou je rozdíl.

„A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“

(21.08-04.09.2011)

Na co je kladen důraz? Důraz je opět kladen na slovo „naděje“. Příkladem je nám Abrahám, který v naději proti naději uvěřil (Ř 4,18). Tedy Abrahám počítal s tím, že Bůh je Všemohoucí. Postavil se před Něj se svou bezmocností a důvěřoval, že Bůh může učinit zázrak.

„A chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje.”

(od 7.8.-21.8.2011)

Na co se klade důraz?

Důraz je na slovu „naděje“. Nejhorší je, když někdo řekne: „Já už nemám žádnou naději“. Opakem naděje je beznaděje a zoufalství. Mnozí lidé mají falešné naděje, ale my máme pravou naději, která je opřena o Boží zaslíbení. Máme naději a tato naděje je bezpečnou jistotou, že v Ježíši Kristu máme věčný život.