Slovo života Ř 5,10
„Neboť jestliže, když jsme ještě byli nepřátelé, byli jsme s Bohem smířeni skrze smrt jeho Syna, mnohem spíše, když jsme již smířeni, budeme zachráněni jeho životem.“
(od 2.10.-16.10.2011)
Na co je položen důraz? Důraz je na smíření a na spasení, které je v Ježíši.
Kdy jsme byli nepřáteli vůči Bohu? Před naším obrácením a před tím, než jsme přijali Ježíše za svého Spasitele a Pána. Pokud se ale někdo dopustí těžkého hříchu, znovu je nepřítelem Božím a je pod Božím hněvem. Proto je třeba znovu, skrze dokonalou lítost a vyznání hříchů, vejít do stavu smíření s Bohem. Bůh zemřel za hříšníky, ale smíření přijímají jenom ti, kteří konají pokání (mění své myšlení – metanoein a mění styl svého života – metastrofein). Pokud křesťan koná pokání, aktualizuje tajemství křtu. Křest zahrnuje dvě základní pravdy, které se týkají Ježíše Krista i nás. Jde o Kristovu smrt a Jeho vzkříšení. Křtem jsme byli ponořeni do Kristovy smrti a dostalo se nám nového života – života Krista vzkříšeného (viz Ř 6,3-4). Kristova smrt nás usmířila s Bohem a dostali jsme jistotu spásy. Kristovo vzkříšení následuje po Jeho smrti. Nový život Krista vzkříšeného nám byl dán ve křtu, ale je v nás aktualizován skrze živou víru. Totiž skrze víru Kristus vzkříšený přebývá v našich srdcích (srov. Ef 3,17). Chození ve víře znamená umírat samému sobě (srov. Mk 8,34), tedy že starý člověk (porušená lidská přirozenost dědičným hříchem) je vydáván do smrti s Kristem a zároveň skrze toto úplné zřeknutí se sama sebe i své vlastní vůle v nás může žít Ježíš. Tu platí: „Spolu s Kristem jsem ukřižován, nežiji již já, ale žije ve mně Kristus.“ (Gal 2,20). Tedy pokud Ježíš v nás žije skrze víru, pak jsme spaseni Jeho životem, který je v nás realizován. Život vzkříšeného Ježíše v nás je zároveň spojen i s tím, že je náš starý člověk v určitém rytmu vydáván do Kristovy smrti. Je to něco podobného, jako když je fyzický život závislý na nadechnutí se a vydechnutí. Nadechnutím jako by bylo to, když je náš starý člověk vydán do smrti a vydechnutím je dána možnost Ježíšovi vzkříšenému, aby v nás realizoval vůli Nebeského Otce. Ten, kdo koná neustálé pokání, to znamená – vchází do Kristovy smrti, ten zároveň dává prostor Kristovu životu v nás a je spasen tímto novým žitím Ježíše v nás.
