„Ježíš byl vydán na smrt pro naše hříchy

a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění.“

Na co je v tomto slovu života položen důraz?

Důraz je položen na vzkříšení. V předcházejícím verši je řečeno, že Otec vzkřísil z mrtvých Ježíše („Věříme v Toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána“ [v.24]), ale zároveň je řečeno, že Ježíš sám vstal z mrtvých svou mocí. Ježíš řekl: „Já a Otec jedno jsme.“ (J 10,30) Ježíš má stejné Božství s Otcem. Stejné Božství má i Duch svatý. V Listě Římanům 8,11 je napsáno: „Jestliže tedy Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá ve vás, pak ten, který vzkřísil Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha přebývajícího ve vás.” Zde si připomínáme, že na vzkříšení má účast celá Nejsvětější Trojice – Otec, Syn i Duch svatý. Tito tři jsou jedno, jeden Bůh ve třech osobách – Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý. Vzkříšení je znamením Boží moci. Bůh svou všemohoucností stvořil vesmír, miliony galaxií a miliardy hvězd. On to vše udržuje v existenci. On stvořil i naši zem. On je nejvyšší Pán a Zákonodárce. Může zasahovat do přirozených zákonů a takovou výjimku nazýváme zázrakem.

13. 4. 2026

Základem obnovy církve je obnova duchovního života rodiny. Tato obnova je spojena se zachováváním třetího přikázání Desatera: „Šest dní budeš pracovat... Ale sedmý den je den odpočinutí… den svatý.” (Dt 5,12-15) Při svěcení sedmého dne je zdůrazněno, aby žádný nekonal všední práci, kterou konal šest dní. Proč? Jednak aby si odpočinul a jednak, aby pamatoval na to, že byl vyveden z otroctví Egypta. Dnes jsou lidé otroky novodobého Egypta, systému světa, který je mnoha způsoby zotročuje a vede k nejrůznějším závislostem. Hlavně jim ale nedovoluje, aby se zastavili a vyšli z otroctví vlastního ega a ducha světa i jeho systému.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/s0NlyvATsMs  
https://rumble.com/v78uyii-een-pro-afriku-12.html   
https://cos.tv/videos/play/68772393738078208   
https://crowdbunker.com/v/eUQ1vSUYpd   

Při prvním setkání vzkříšeného Pána s Petrem u hrobu Písmo svaté nezaznamenává žádný rozhovor. Byl to jen pohled… Ale teď se Ježíš Petra ptá: „Šimone, synu Jonášův, miluješ mne?“ Při modlitbě nemám jen rozjímat nad Petrovým setkáním s Ježíšem. Mám si uvědomit Ježíšovu přítomnost – Ježíš je teď tu, vidí mě a zná mě. Ježíš je tady, stejný jako tenkrát u Genezaretského jezera. V srdci prožívám bolest spolu s Petrem: „Já jsem Tě zradil, já jsem Tě zapřel.“ Když se člověk zpětně podívá na svůj život, od samého dětství, kolik to bylo zapření! Každým hříchem, ať to byla slabost, kdy hřích byl silnější, nebo strach, nebo pýcha, že se člověk nechtěl přiznat k Ježíšovi a to kolikrát. Tolikrát jsem Ho zapřel a Ježíš to všechno ví. Ale teď se ptá i mne: „Miluješ mne?“ Vědom si svého hříchu v duchu pokání Mu říkám: „Ano, Pane, i kdybych Tě tisíckrát zapřel, ale Ty víš, že Tě miluji.“

Maria je naše Matka. V hodinu Kristovy smrti stála v dokonalé duchovní jednotě pod křížem, ukřižovaná spolu s Ním. Tam duchovně spolu s Ním zemřela. Jak velká byla její bolest, když viděla umírat svého Syna! Ale přesto ona jediná věřila, že Ježíš vstane z mrtvých. I tehdy, když apoštolé byli strachem a bolestí paralyzováni, ona, jako nejvěrnější učedník, stála pod křížem a věřila.

Písmo svaté svědčí, že mezi ženami, které spěchaly v neděli ráno do hrobu, Přesvatá Bohorodička nebyla. Byla tam Maria Magdalena i jiné ženy, ale Přesvatá Bohorodička k hrobu vůbec nešla. V neděli ráno, za úsvitu, anděl odvalil kámen, Kristus ale z hrobu nevyšel. Anděl tím jen ukázal, že Ježíš tam už není. Hrob byl prázdný. Ježíš odešel. Kde je Jeho Duch a oslavené tělo této noci? Tradice říká, že první ze všech se vzkříšený Ježíš ukázal své Matce. Písmo o tomto setkání mlčí. Kde byla Přesvatá Bohorodička v noc Kristova vzkříšení? Jak ji prožívala?

V den Zvěstování se Maria setkala s archandělem Gabrielem, který ji řekl, že Bůh ji vyvolil za Matku svého Syna: „Zdrávas, Maria, milosti plná, … porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.“

„Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já.

Dotkněte se mne a přesvědčte se.“

Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já.

Dotkněte se mne a přesvědčte se.

Tato slova Ježíš pronesl, když se v neděli večer zjevil apoštolům. Byli zjevením Spasitele šokováni a mysleli, že vidí ducha, a ne skutečného Krista s Jeho oslaveným tělem. Ježíš je vybídl, aby se důkladně podívali na Jeho ruce a nohy, a navíc, aby se Ho také dotkli a přesvědčili se, že je to skutečně On. Dokonce je vybídl, aby Mu dali něco k jídlu, jako další důkaz, že je to On se svým vzkříšeným tělem. Tehdy Mu podali pečenou rybu a plást medu a Ježíš před nimi pojedl. Z ryby tam pak ještě zůstaly kosti jako svědectví o Jeho reálné přítomnosti.

Pamatujme, že Ježíš je stejný včera, dnes i navěky. Mimořádně se zjevuje určitým omilostněným osobám, aby skrze ně připomněl určité pravdy i věřícím. Většinou rovněž vybízí různým způsobem k pokání a k víře v Něho. Ježíš ale zaslíbil svou duchovní přítomnost i nám, když říká: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, přebývá ve mně a já v něm.“

Je noc. Ježíš je v hrobě. Vojáci hrob stráží. Kde je Přesvatá Bohorodička v tuto noc? Jak ji prožívá? Kde jsou apoštolé? V jakém jsou rozpoložení? Co prožívají? Hrůzu a strach. A co ženy, které Ježíše doprovázely? Co vojáci, nepřátelé? Jaká je duchovní atmosféra v Jeruzalémě? Kristus je v hrobě. Nepřátelé nad tím jásají…

Ale to není konec! Ježíš vstal z mrtvých! Nevíme přesně kdy, není napsáno, zda o půlnoci nebo v jednu či ve dvě hodiny v noci, není podstatné, kdy to přesně bylo. Celá noc je svatá. Po smrti sestoupil Ježíšův Duch z náruče Otcovy do předpeklí a zlomil jeho brány. Pak se vrací do těla. Nedochází však jen ke vzkříšení těla, dochází i k jeho proměně. Znamená to, že Ježíšovo tělo je oslavené. Ježíš vystupuje z hrobu. Prochází jeho kamennými stěnami. Vojáci dále hlídají hrob, ale ten je už prázdný. Ráno anděl odvalil kámen, ale Kristus z něj nevychází. Anděl tím jen ukázal, že Ježíš tam není. Hrob je prázdný, Ježíš odešel. Kde je Jeho Duch i oslavené tělo této noci v Jeruzalémě? Tradice říká, že se nejprve ukázal Přesvaté Bohorodičce.

„Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako přišla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání.“ (1 Kor 15, 20-21) Je psáno: „První člověk Adam se stal duší živou.“ Ale přestoupením přikázání spáchal hřích a stal se duší mrtvou. Ztratil Boží život. Všechno jeho potomstvo se už rodí bez tohoto Božího života jako mrtvé duše. „Poslední Adam – Ježíš, je Duchem oživujícím.“ To je jediné východisko pro mrtvou duši – přijmout Ducha oživujícího. Jak? Skrze pokání. Znamená to postavit se proti systému lži a pýchy, který ovládá rozum a přiznat nejzákladnější reality a pravdy týkající se časného i věčného života: realitu smrti, realitu vlastního hříchu, realitu Božího soudu a v důsledku i spravedlivého věčného trestu. Další realitou je přiznat Boha jako Stvořitele celého vesmíru i všeho živého na zemi. Přijmout Boží lásku, která je v Kristu. On za náš hřích spravedlivě zaplatil, očišťuje nás od hříchu a dává nám nový život. Přijmout Krista a přijmout Jeho Ducha je podmínkou naší spásy, protože kdo nemá Ducha Kristova, není Jeho.

„…pamatuj na mě, až přijdeš…“ Smysl žádosti kajícího lotra není ten, aby Ježíš ihned zázračně zasáhl a pomohl mu. Jeho žádost směřuje sem: „Vzpomeň si na mě, až přijdeš ve své královské hodnosti jako Král, abys začal vládnout.“ Jak aktuální je právě dnes tato lotrova prosba. My se připravujeme už 2000 let na druhý Kristův příchod. To království má přijít na tuto zem. Přiblížil se čas, toto království je přede dveřmi. Boží království je sice už zde na zemi, ale v skrytosti jako poklad na poli nebo jako zrno hořčičné. Je zde, ale většina lidí ho nevnímá, protože není v moci. Ale ono přijde v moci. Může přijít každou chvíli. Máme být připraveni, lhostejnost a nepřipravenost je trestuhodná. Ráj je něco jiného a Boží království je něco jiného. Světové události velmi rychle dozrávají.

NĚKOLIK MYŠLENEK OTCE PATRIARCHY ELIÁŠE K DOBĚ POSTNÍ

Jediným lékem na všechno je Ježíš a z naší strany neustálé učení se vycházet ze sebe, ze své sebestřednosti, kritizování, porovnávání se, sebelítosti. Pokud toto budeme živit, nepřítel si bude žádat daň, aby nám mohl škodit … Proto je lepší a moudřejší, už z čisté lásky k sobě, raději se pokořit a pokořovat, protože potom budeme zdraví a to nejen na těle, ale i na duši. Nakonec duši léčí jenom Ježíš, On je náš lékař a naše uzdravení je v Jeho ranách. Tam máme dávat všechny své hříchy, své nemoci i problémy. Pokud Mu je nedáváme a jen se vrtáme v sobě a Jeho pokládáme za nic, uzdravování se nekoná, anebo se problém jen přesouvá a nepříteli se dává nová šance dožadovat se svého. Jakmile se držíme své kritiky, svého postoje, bude nás z toho bolet hlava a škrupule budou bujet jako houby po dešti.

„Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých;

v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům.“

Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých;

v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů

všem národům.

Kdo pronesl toto slovo a kde? Toto slovo pronesl Pán Ježíš v neděli večer, když se zjevil apoštolům, kteří byli shromážděni na Sionu. Zde Ježíš také slavil před třemi dny, tedy ve čtvrtek večer, poslední večeři.

Vzkříšený Ježíš připomíná užaslým apoštolům, že sám jim několikrát předpověděl, že bude trpět, ale také, že třetí den vstane z mrtvých. Až když se tato předpověď naplnila, apoštolům se otevřely oči.

Ježíš dále mluví o tom, že v Jeho jménu bude zvěstováno pokání na odpuštění hříchů, a to všem národům.

Jako první je uvedeno slovo všichni. Tedy já, ty, každý z nás. Není ani jednoho, který by mohl říct: Já ne. Všichni zbloudili. Co to znamená? Bloudit znamená nepoznat cestu. Když malé dítě zabloudí v lese, neumí se vrátit. Nezná cestu zpět.

Bloudění je často životní cestou mnoha lidí. Mnoho lidí nemá jasno, nejde za Bohem a může mít i vysokoškolské vzdělání, přesto bloudí. Když se jich někdo zeptá: Jaký je smysl tvého života? Proč žiješ? Abys jedl, spal, pil, shromažďoval majetek, šel ke smrti a pak zemřel? A to, cos nashromáždil, ani vlastně nevíš, komu zanecháš. Jaký je tedy smysl tvého života? Všichni učení páni filosofové budou podávat různé teorie, ale jasnou odpověď nedají. Žádný z nich vpravdě neodpoví na tu nejdůležitější otázku: Jaký je smysl mého života?

Někdy je třeba mnoho pracovat a není čas na modlitbu. Ale když s tím člověk počítá, pak když je čas na modlitbu, využije jej naplno. Ale i při práci je potřebné počítat s Bohem: „Pane, to je pro Tebe“. Prostě počítat s Bohem v každé věci, kterou děláme. Pokud se člověk nezastaví, ujede mimo. Ale pokud se zastaví, Bůh dá další světlo i do toho, co dělat dál. Všechny Boží věci i všechny Boží inspirace přicházejí na kolenách. Když se člověk nemodlí, nic nedostane.

Kdo se modlí, ten má vládu, protože Bůh jedná skrze něho. Je to boj s královstvím temnoty.

„Tím bude oslaven můj Otec,

když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.“

Tím bude oslaven můj Otec,

když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.

Čím bude oslaven Otec? Tím, že poneseme hojné ovoce. Hojné ovoce ale neponeseme z toho, že budeme vytvářet hojnou činnost nezávisle na Boží vůli. Jsme-li ve svém problému nezávislí na Ježíši, tedy nezůstáváme v Něm a On v nás, a zůstáváme jen ve své vůli, ve svých představách, ve svých emocích, pak můžeme konat jen hojně zmatku, který není pro Boží království žádným přínosem. Ovoce můžeme přinášet jedině tehdy, zůstaneme-li v Kristu a budeme-li Kristovými učedníky. Ježíš ale stanoví pro každého svého učedníka podmínku: „Kdo neopustí všechno, co má, nemůže být mým učedníkem.“ To neznamená, že se máme zbavit hmotných prostředků k životu a podobně. Je ale třeba, abychom se v dané situaci vždy zbavili své vlastní vůle, která se nechce podřídit vůli Boží, a to je spojeno s určitou zkouškou víry. Ovoce, které pak neseme, to duchovní ovoce, zůstává po celou věčnost.

NĚKOLIK MYŠLENEK OTCE PATRIARCHY ELIÁŠE K DOBĚ POSTNÍ

Svatý Efrém v modlitbě na dobu postní píše: „Pane a Vládce mého života, ducha lenosti, nedbalosti, vlastnění a prázdného mluvení (prázdného myšlení a snění) odežeň ode mne!“ Tedy prvním problémem je duchovní a tělesná lenost, ta potom vede k tuposti myšlení a síla, která by se měla proměnit v lásku, se promění v sebelásku, hněv, sebelítost, snění a nečisté myšlení a pocity. Staré přísloví říká: „Zahálka (lenost) je matkou všech neřestí.“ V této modlitbě kromě vysvobození z lenosti prosíme i vysvobození od třech duchů, a to: nedbalosti, vlastnění neboli sebelásky a planého mluvení. Jenže plané mluvení je jen důkazem, že naše myšlenky jsou plané, světské, sebestředné, egoistické. Proto kořenem je změna myšlení. To ale není jednorázový úkon. Poslušností víry musím své myšlení, které je světské, marné, sobecké a vychází z něho lenost a nedbalost, měnit stále.

„Já jsem vinný kmen a vy ratolesti.

Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce.“

Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm,

ten nese mnoho ovoce.

Pán Ježíš v podobenství o vinném kmeni objasňuje, že ten, kdo uvěřil v Ježíše, si má být vědom, že s Ním má tvořit jednotu. To je vyjádřeno slovy: zůstává ve mně a já v něm. Slovo zůstávat také vyjadřuje, že nestačí, že mám jednotu s Ježíšem a Jeho vůlí jen v nějakém konkrétním případě. V tomto duchovním spojení mám zůstávat i dále.

Zamysli se nad slovem života a odpověz na tyto otázky:

Kdo je kmen? Kdo jsou ratolesti?

Jaký je vztah ratolesti a kmene?

Svatí nás často vybízejí, abychom hlavně v době postní pamatovali na poslední věci a to: smrt, soud, nebe a peklo. Ano, Bůh zná den a hodinu i místo vaší smrti. Nic jistějšího není než to, že tato pozemská pouť pro každého z nás skončí. Pak bude Boží soud. Ježíš říká: „Nic není skryto, co nebude odkryto.“ Budeme souzeni před anděly, celým vesmírem a všemi lidmi. Co dělat, aby nám Ježíš jednou nemusel povědět jako těm pošetilým pannám: „Amen, pravím vám, neznám vás!“ Co dělat, aby nám tehdy při svém příchodu řekl: „Pojďte požehnaní a ujměte se vlády!“ Co dělat? Žít z víry, věřit Ježíšovi a Jeho slovu a nevěřit lháři a svůdci, který nás odvádí od Ježíše a Jeho programu nám daného.

„To smýšlení mějte, které bylo v Kristu Ježíši…

pokořil se a stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži.“