10.3.2019

V pondělí jsme vstoupili do doby postní. V neděli syropostní byly v evangeliu tři motivy jednak o odpuštění, jednak o postu, a jednak o pokladu.

Odpuštění je stále aktuální. Téměř denně přicházejí situace, že nám někdo vědomě či nevědomě ublíží, a před námi stojí Ježíšův požadavek, abychom odpouštěli. Tak, jak je to zdůrazněno v modlitbě Otčenáš: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“ Ježíš zdůraznil odpuštění a ukazuje, že na něm závisí, aby Bůh odpustil i nám. Říká jasně: Jestliže odpustíte lidem, i vám odpustí Nebeský Otec, a na druhé straně: jestliže neodpustíte, ani vám Nebeský Otec neodpustí vaše viny. Máme-li v pravdě odpouštět, musíme nejprve vidět své vlastní viny vůči našim bližním. Často totiž chceme vykonat dobro, a nakonec z toho vyjde buď ublížení slovem, nebo zranění, které jsme nechtěli. Často v myšlenkách odsuzujeme naše bližní a ani z toho neděláme pokání, tedy si to nepřiznáme jako hřích před sebou ani před Bohem a neoddělujeme se od něj. Mnohdy přijímáme lživou informaci, kterou nekriticky předáváme, a ubližujeme tím nevinným.

„Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu bránil a říkal: ‚Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?‘ Ježíš mu odpověděl: ‚Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá.‘ Tu mu Jan již nebránil. Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: ‚Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.‘“ (Mt 3,13-17)

Ježíš přišel k Jordánu, aby se dal pokřtít od Jana křtem pokání. On, Boží Syn, který žádný hřích neměl, se postavil do zástupu mezi hříšníky. Pokořil se, aby nám dal příklad.

Evangelium svědčí, že když byl Ježíš pokřtěn, otevřela se nebesa a bylo slyšet hlas: „Toto je můj milovaný Syn.“ Podstatou tohoto svátku je zjevení, že Ježíš je pravý Bůh a zaslíbený Spasitel. Přijetí toho zjevení je z naší strany podmíněno pravdivým pokáním.

26.12.2018

Dnes je druhý vánoční svátek a připomínáme si prvního mučedníka, sv. Štěpána. Obětoval svůj život za Ježíše a cestu spásy – evangelium. Tehdejší církevní hierarchie, která ukřižovala Ježíše, ukamenovala jako prvního Kristova svědka jáhna Štěpána, který byl plný Ducha svatého a pravdy.

Duch lži se dnes maskuje za náboženskými termíny, ale prosazuje hereze, které vedou k odpadu od živého Boha! Duch svatý byl herezemi vyhnán, Boží přikázání byla odhozena a nyní se masově dovršuje ubíjení Božího života v duších! My, pravověrní katolíci, dnešní den konáme už tradiční manifestaci za rodinu. Rodina je vážně ohrožena. Českému i slovenskému národu je neustále vnucována Istanbulská úmluva s cílem duchovní i fyzické sebevraždy národa skrze genderovou ideologii. Tomuto duchu smrti byly herezemi historicko-kritické teologie a multikulturalismem v deklaraci Nostra aetate otevřeny dveře nejen do církve, ale skrze církev i na křesťanská území. Ovocem nevěry je sodomie, jak svědčí Boží slovo v listu k Římanům. Jediným řešením je pravdivé pokání. Bůh skrze ně zachraňuje před časným, ale hlavně před věčným peklem, a může tak zachránit Česko i Slovensko. Manifestacemi veřejně svědčíte, podobně jako sv. Štěpán, o své věrnosti Bohu a Jeho zákonům.

Drazí bratři a sestry!

Rok uběhl, už se nevrátí ani jedna minuta. Opět stojíme před tajemstvím Kristova narození, abychom se s Ním duchovně sjednotili. Před naším duchovním zrakem se odvíjí historie spojená s městečkem Betlémem. Přesvatá Panna a svatý Josef sem přišli z daleké Galileje kvůli soupisu, který nařídil císař Augustus. Blíží se čas narození dítěte, a nikde pro ně není místo. Tím dítětem je slíbený Mesiáš, předpověděný proroky a tak dlouho očekávaný celým lidstvem. Nenašli místo v žádném domě, v žádném útulku, až v betlémské stáji; tam se nám narodil Spasitel, Kristus Pán!

Dojemná poezie Vánoc se dotýká srdcí lidí dobré vůle už dvě tisíciletí. Ve svaté noci hlídali pastýři svá stáda v blízkém okolí. Najednou se jim ukázal anděl Páně. Jeho oslnivý vzhled i jeho slova je cele pronikly: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, to je Kristus Pán! Toto vám bude znamení: naleznete děťátko ovinuté plenkami a položené do jeslí.“ Hned tu bylo s andělem velké množství nebeských zástupů a takto chválily Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!“

8. 12. 2018

V současné době duchovního chaosu je třeba mít jasnou orientaci, jaké prostředky vedou k duchovnímu životu – ortopraxi.

1) Svěcení neděle

V noci ze soboty na neděli vstal Kristus z mrtvých. Rovněž v neděli, kolem 9. hodiny, byl na apoštoly seslán Duch svatý a zrodila se církev. První křesťané stáli na čtyřech duchovních základech (Sk 2,42):

1. modlitby,
2. apoštolské učení (výklad Božího slova v témž Duchu, v jakém ho učili apoštolé),
3. bratrské společenství (koinonia),
4. lámání chleba (eucharistie).

Modlitby ke svěcení neděle (každý se modlí doma)

26.11.2018

Biblickým modelem pro křesťanský chrám je vize daná Bohem (Mojžíšovi). Byla zrealizovaná na Jeruzalémském chrámu. Základní strukturu tvoří velesvatyně, kde je zvláštním způsobem přítomen Bůh, svatyně, kde kněží přinášeli oběti Bohu, a místo pro lid.

Východní chrám s ikonostasem, oltářem i svatostánkem uchovává tuto biblickou strukturu chrámu dodnes. I v západní církvi tomu tak bylo do II. Vatikánského koncilu, než nastala absurdní reforma. Kněz, který zastupuje lidi a přináší za ně na oltáři oběť Bohu, se po reformě otočil zády k centru chrámu, kterým je svatostánek, v němž je neustálá přítomnost Boha. Na mnohých místech byl navíc svatostánek z centra chrámu odstraněn. Rovněž byly odstraněny mřížky, které vymezovaly prostor pro kněze a pro ty, kteří přisluhovali při liturgii.

17. 10. 2018 

1. část – Slovo mládeži, čistý ideál

2. část – Nečistá svázanost a osvobození v Kristu

3. část – Biskupská synoda kope mládeži hrob

1. část – Slovo mládeži, čistý ideál

Církev přestala být solí světu a sloupem pravdy. Postupuje proces sebelikvidace křesťanství, ale i lidstva. Duchovní zlom nastal na II. vatikánském koncilu takzvaným aggiornamentem. Následovala invaze okultismu, východního pohanství spojeného s jógou, orientálními meditacemi a praktikami. Podmínky pro život z víry, v nichž byly formovány předcházející křesťanské generace, byly zničeny. Ideál hrdinství v boji za mravní čistotu padl. Mladá generace je formována čistě konzumně. Není připravovaná předmanželskou čistotou na životní poslání rodinného života, přestože právě ta zabezpečovala stabilitu nastávajícího manželství.

Popularizací nečistoty a odstraněním morálních zákonů se rozšířila nemorálnost. Životní styl se změnil. Křesťanské zásady byly vytlačeny a z vědomí vymizela realita smrti, Božího soudu a věčnosti.

Řehole rovněž zasáhl duch sebezničení. Tzv. úcta k pohanství zlikvidovala misijní ideál spásy duší. Místo toho nastoupila antimisie pohanství na křesťanská území.

29. 9. 2018

„Dnes kladu před tebe život a smrt… vol život!“ (Dt 30)

V celých dějinách lidstva se setkáváme se zlem. Svědectvím o tom jsou vraždy, loupeže, války, mučení. Hledáme-li příčinu, proč člověk, rozumná bytost, koná zlo, zjišťujeme, že v nitru každého z nás je ložisko zla – dědičný hřích. Bible ukazuje, že ložisko zla přešlo do lidské přirozenosti po prohrané zkoušce, kdy první lidé uvěřili ďáblu – duchu lži. Ježíš o něm řekl: „je lhář a vrah od počátku“ (J 8). Do naší přirozenosti přešel právě tento genetický kód zla, semeno hada, ducha lži. Ježíš přišel, aby nás od tohoto ložiska otroctví osvobodil.

Proti zlu jsou jako ochranná hráz postaveny spravedlivé zákony a morální principy. Jimi je člověk i společnost alespoň zevrubně chráněna od zla v něm samém i ve společnosti. Pokud se spravedlivé zákony odstraní, ba dokonce se přijmou zákony, které zločiny a amorálnost prosazují, je to začátek autogenocidy!

11. 8. 2018

V jubilejním roce 100. výročí České republiky opětovně došlo k masové propagaci gay amorálnosti, a to 11. srpna 2018. Celý týden předtím se uskutečnilo více než 100 různých akcí, jejichž cílem bylo infikovat mladou generaci homosexualitou, transsexualitou a jinými deviacemi. Rovněž zde byla zařazena „přednáška“ na téma „sex na drogách“ a jí podobné. To vše oficiálně! Avšak pravdivá osvěta o nebezpečí zvrácené sexuality a narkomanie mládeži zprostředkována není.

Takzvané pochody gay pride se pro svou militantnost podobají pochodům různých totalitních režimů minulosti.

Infekce genderové demoralizace nejenže ničí duši českého národa, ale vede i k demografické krizi. Rodiče se brzy budou bát mít vůbec nějaké dítě, protože podle nových zákonů jim může být kdykoliv ukradeno a dáno tzv. homosexuálním manželům. Kdyby před 30 lety někdo mluvil o genderu a o zákonech na kradení dětí, nikdo by mu nevěřil. V rámci demokracie jsou prosazovány největší zločiny proti dětem, jejich matkám i národu. Každý je dnes povinen se proti této tyranii postavit. Mlčení a pasivita je souhlas.

30. 5. 2018

Drazí křesťané,

Byzantský katolický patriarchát vyzval k pokání biskupy ČBK. Jaká je jejich vina? Hrubá pasivita k urážce našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista v brněnském divadle. Za tento zločin proti Božímu Synu dopadá ale zodpovědnost také i na každého křesťana! Ježíš byl v tomto divadle více duchovně potupen a morálně dehonestován než na Golgotě. Stal se do nebe volající zločin, který svolává na město i na celý národ prokletí! Toto se promlčet nedá! Tady faktor času nehraje roli!

Uvědom si, že letos nad českým národem visí Damoklův meč bezbřehé islamizace a zvrácené genderové ideologie spojené s kradením dětí.

Vina lhostejnosti křesťanů má ale hlubší kořeny. Nevěnuje se čas rozhovoru s Bohem ani četbě Božího slova, a proto se nevnímají ani největší reality, jako je smrt, Boží soud a věčná sláva v nebi či věčné zavržení v pekle. Proto je taková lhostejnost ke hříchu i ke svému Spasiteli, který i za tebe prolil svou krev na kříži! Navíc z hříchu lhostejnosti už nikdo ani nekoná pokání. Lhostejnost se stala jakýmsi pseudokřesťanským životním stylem.

První neděle po Letnicích je ve východním obřadu zasvěcena všem svatým. Jde především o mučedníky, k nimž Církev později přiřadila také apoštoly, biskupy, askety, řeholníky a řeholnice.

Dnes si připomínáme veliký příklad těchto mužů, žen a dětí z dávnější i blízké minulosti, kteří jsou hrdiny víry a jsou nám vzorem života víry, čisté lásky k Bohu, k bližním i k národu.

Dnes se nám však bohužel nabízejí jiné vzory, především mladé generaci, a to negativní. Vidíme různé rockové zpěváky, kteří užívají narkotika, a pak umírají na následky svého nevázaného, zlého způsobu života. Toto rozhodně není příklad k následování, protože přináší nejen peklo na zemi, ale také peklo po smrti. Svatí jsou v nebi. Tím, že jsme přijali Pána Ježíše za svého Spasitele a Pána, jsme se narodili do Boží rodiny.

4. 5. 2018

Vážení biskupové Slovenska!

Veřejnost potřebuje znát, oč se konkrétně jedná v Istanbulské smlouvě. Smlouva umožňuje tak, jako např. ve Finsku a Norsku, sociálním službám vloupat se do domů a bez soudu na bázi tzv. „prevence“ krást děti z jakékoliv rodiny, školy či školky jenom např. proto, že užívají výrazy jako „máma“ a „táta“, a ne „rodič 1“ „rodič 2“. Ukradené děti potom kočují mezi tzv. adoptivními rodinami homosexuálů a sadomasochistů. Současně existuje přísný zákaz medializace rodinných tragédií, sebevražd a tyranizování dětí ukradených těmito sociálními službami. V Norsku stoupl počet sebevražd ukradených dětí z 59 ročně na více než 100! Matky ukradených dětí ze zoufalství propadají alkoholu, narkotikům a páchají sebevraždy.

Každá rodina, která má děti, bude dle Istanbulské úmluvy kontrolována. Takzvané GREVIO bude rodiče držet pod terorem hrozby preventivního odnětí dětí, když z nich nebudou chtít dělat zdemoralizované gender schizofreniky. Toto je programovaná satanizace křesťanských národů s cílem jejich genocidy.

25. 4. 2018

Dne 24. 3. 2018 probíhal v budově magistrátu Moskvy (Nový Arbat 36, sektor А) kongres vědem, léčitelů, čarodějů a mágů, kteří žádali o legalizaci své okultní činnosti.

Jaké ovoce přinášejí vědmy, potvrzuje historie i současnost. Vědma před konkrétním člověkem důvěrně a sugestivně očerní nevinného, jako by byl příčinou jeho neštěstí. Tím poštve lidi proti sobě navzájem, takže se bezdůvodně nenávidí. Často jedna vědma rozeštve i celé město a důsledkem jsou mnohdy vraždy a sebevraždy. Proto v minulosti byly vědmy k odstrašení ostatních upalovány.

24. 4. 2018

Rusko je v současnosti vystaveno velkému tlaku Nového světového řádu, který sleduje redukci, de facto genocidu lidstva. K prosazení svého systému používá i křesťanskou hierarchii, jak to dnes vidíme na Vatikánu. Snahou globalistů je, aby i pravoslavná církev přijala skryté hereze. Před 100 lety ve Fatimě svatá Bohorodička oznámila: „Jestliže se Rusko obrátí, nebude světová katastrofa.“

 24. 4. 2018

Tímto se obracím na všechny upřímné Brňany, a zvlášť na katolíky. Postavte se proti veřejnému rouhání, které hrozným způsobem tupí našeho Pána a Spasitele! A nejen křesťanství je likvidováno, ale zneuctěním vlajky je tupen i český národ. De facto jde o pohřební představení křesťanství i národa. Za ním pak má podle scénáře následovat islamizace a gender amoralizace.

„Ježíš přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému synu Josefovi; tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody.“ (Jn 4,5-7)

Položme si nejprve otázku: Kdo je Ježíš a kdo je Samaritánka? Ježíš je pravý Bůh. Samařanka pocházela z národa, který vznikl smíšením pohanského mezopotámského obyvatelstva se zbytky severoizraelských kmenů. Proto jimi Izraelité pohrdali a nepokládali je za pravý Izrael. Ježíše, přestože je Bohem, považovala pouze za neznámého člověka. Když přišla ke studni, Ježíš jí řekl: „Dej mi napít!“ Jinak řečeno: „Žízním!“ Později na Golgotě Ježíš umíral ve velkých bolestech a z ran Mu tekla krev. Jeho nepřátelé se Mu posmívali. A právě tam také pronesl slovo: „Žízním!“

Komu je to slovo „Dej mi napít!“ určeno? Každému z nás. Ježíš jím vyjadřuje, že žízní po tom, aby zachránil nesmrtelné duše a také aby byla naplněná vůle Nebeského Otce.

7. 4. 2018

Tlumočím tento dopis, který napsal patriarcha Byzantského katolického patriarchátu, protože mu jde o obnovu církve.

Citace:

Vážený ex-papeži Benedikte,

Byzantský katolický patriarchát se na Vás obrací s prosbou, jejímž cílem je obroda církve. Jde především o otázku II. vatikánského koncilu a jeho ovoce, které dnes sklízíme. V rozhovoru s Messorim, devatenáct let po ukončení koncilu, jste vnesl několik kritických pohledů na koncil a pokoncilního ducha.