1. část – Žaloba na patriarchu Kirilla a požadavek vyznání víry od pravoslavných biskupů

2. část – II. vatikánský koncil a jeho ovoce za 50 let (1965-2015)

3. část – Diagnóza

4. část – Prognóza: obnova církve skrze pravdivé pokání

3. část

Diagnóza

Globalizační ekumenismus s islámem

V téže době, kdy Amerika prostřednictvím vedení EU diktuje jednotlivým evropským národům povinné kvóty k přijetí desetitisíců muslimů, papež František dává příkaz (6.9.2015), aby katolická církev zabezpečila celoplošnou islamizaci Evropy tím, že do každé farnosti i do každého kláštera i na každé poutní místo přijme alespoň malou skupinu muslimů. Vybudování velké mešity v Moskvě je silným strategickým bodem pro Ameriku. USA vyvolaly bratrovražednou válku mezi křesťany i mezi muslimy. Rovněž zneužily muslimy i v Ruské federaci (Čečensko). V Moskvě je údajně koncentrováno už 2 miliony muslimů. V šesti mešitách se muži jen nemodlí, ale především plánují šíření islámu i za cenu války. Počítá USA při prosazování globalizace s tímto bojovým potenciálem i v RF?

Stále si máme být vědomi Ježíšova slova, že nevíme den ani hodinu, kdy nás povolá na věčnost. To je pravá moudrost uvědomit si smrt, soud, věčnost a smysl svého života i utrpení, které je fyzické a duchovní. V první řadě Ježíš chce, abychom se zapřeli vnitřně, zapřeli svou pýchu, lež, svůj pohled, a přijali Boží pohled. Když můžeme trpět pro Krista, jsme pokořováni, zesměšňováni, a kdyby nám dokonce plivali i do obličeje, máme se nejvíce radovat. Jak je to v 8. blahoslavenství: „Blaze vám, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a lživě proti vám mluvit všechno zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože vaše odplata v nebesích je veliká.“ (Mt 5,11-12) A my často jsme v chmurách, vrtáme se v sobě, vedeme vnitřní dialogy. Když přijde problém, první věc je: Kde je Ježíš? „Bože, teď jsem bezmocný, ale co mám dělat? Teď trpím, ale ne sám. S Tebou!“ Spojit se s Ježíšem a obětovat Mu to. To je hlavní věc.

V různých zkouškách máme Pánu znovu s ochotou říkat své „ano“. To je skutečně ten program nového srdce, kterým je Panna Maria. Její Fiat – ať se stane – a její Magnifikat – za vše děkuje – to je program pravého následování!

Bůh si žádá naprostou čistotu, úplnou vydanost Jemu. Dal nám svou Matku. Stále máme na ni upínat svůj pohled, stále se snažit o to být jejími dětmi, které nesou její základní charakter: pokoru a poslušnost Bohu.

5.10.2015

V současné době probíhá masová islamizace Evropy, kterou prosazuje USA spolu s Vatikánem. Pseudopapež František 6. 9. 2015 vyhlásil likvidační program křesťanství i evropské civilizace. Požaduje, aby v celé Evropě byla do každé farnosti, do každého kláštera i na každé poutní místo přijata tzv. muslimská rodina. Toto je zrada víry a nekompetentní zasahování do suverenity jednotlivých evropských států. Ovocem Františkova „milosrdenství“ má být celoplošná islamizace Evropy prostřednictvích suicidních katolíků.

Na sněmu v Konstantinopoli byl v roce 1180 přijat článek prohlašující, že Alláh není Bohem Bible. Sněm ustanovil, že všichni muslimové, kteří by chtěli přijmout křesťanskou víru, musí před přijetím svátosti křtu vykonat obřad odřeknutí se Alláha a jeho proroka Mohameda. Tato praxe byla realizována i v pravoslavné církvi v Rusku, kde žily muslimské menšiny.

Apologety křesťanské víry proti islámu byli na Východě např.: sv. Jan Damašský, Bartoloměj z Edessy, konstantinopolský patriarcha Gennadios; na Západě: sv. Tomáš Akvinský, opat Petr z Cluny, Raimundus Lullus, dominikánský mnich Richard, , Juan de Torquemada.

Ve svátek Povýšení svatého kříže máme znovu upřít svůj pohled na Kristův kříž, v němž je naše záchrana. Boží slovo říká: „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“(J 3,14-16)

Bůh vysvobodil Izraelity z otroctví Egypta, udělal sérii zázraků. Největší zázrak byl, že přešli suchou nohou přes Rudé moře. Takový zázrak! Člověk by si myslel, že až do smrti si budou vědomi toho, že Bůh je všemohoucí a dělá zázraky. Ale tak tomu nebylo. Přišly první zkoušky a Izraelité se začali bouřit proti Bohu a Mojžíšovi. To je znak dědičného hříchu v nás, toho jedu, vzpoury proti Bohu. Když přijde problém, člověk se nevzbouří proti ďáblu, který nám dává sugestivní myšlenky a je příčinou hříchu a našeho neštěstí. Začne se však bouřit proti Bohu, urážet Ho a reptat. Izraelité také reptali, uráželi Boha. Proto na ně Bůh poslal jedovaté hady, jejichž uštknutí bylo smrtelné. Tehdy se začali kát a prosit Boha o smilování, aby byli zachráněni před smrtí. Mojžíš se modlil a Bůh dal řešení. Řekl Mojžíšovi, aby vztyčil na žerď měděného hada na znak toho, že se smiloval a dává vítězství nad hadem, který přinášel smrt. Lidé, kteří umírali v následku jedovatého uštknutí, se měli s vírou podívat na hada pověšeného na žerdi. Jakoby člověk měl vyznat: Tento had je zabitý, přemožený, a tím je přemožený i ve mně jeho jed. Kdo se s vírou na něj podíval, tak v něm jed přestal působit a byl uzdravený. Bůh dal takový lék, takovou podmínku. Mohl dát něco jiného…, ale Izraelité měli přijat od Něho právě tento způsob uzdravení. Ten, kdo nepřijal s vírou Boží způsob záchrany, ale měl o tom své představy, umíral, třebaže mohl zůstat naživu.

1. část – Žaloba na patriarchu Kirilla a požadavek vyznání víry od pravoslavných biskupů

2. část – II. vatikánský koncil a jeho ovoce za 50 let (1965-2015)

3. část – Diagnóza

4. část – Prognóza: obnova církve skrze pravdivé pokání

1. část

Žaloba na patriarchu Kirilla k Nejvyššímu soudu RF za narušení stability a bezpečnosti RF

Byzantský patriarchát, který je v duchovní jednotě s právoplatným, internovaným jeruzalémským patriarchou Irenejem, podává žalobu na moskevského patriarchu Kirilla (Vladimira Michajleviče Gunďajeva). Byzantský patriarchát požaduje, aby V. M. Gunďajev byl pro zločin narušování bezpečnosti a stability Ruské federace sesazen z církevního úřadu.

Z duchovního hlediska na patriarchu Kirilla dopadla anathema dle Gal 1,8-9 za zločiny proti Božímu zákonu a evangeliu, a úřad už okupuje nezákonně. Gunďajev skrze tzv. ekumenismus (mezináboženský dialog), který je součástí strategie Nového světového řádu (NWO), postupně globalizuje pravoslavnou církev v Rusku a převádí ji na duchovní základ jedné celosvětové religie New Age. Ta je duchovní bází NWO.

Anamnéze

Anamnéze připomíná jen stručně určité hlavní body z Kristova života, které mají vztah ke každému z nás. Slova ustanovení jsou spojena s anamnézí: „Toto je moje krev…, která se vylévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Nyní si připomínáme spasitelný příkaz: Toto čiňte na mou památku a všechno co se pro nás stalo: kříž… zmrtvýchvstání… druhý příchod.“

Připomínáme si (řec. anamnein) co? Spasitelný příkaz – slova ustanovení to za prvé a za druhé: „všechno co se pro nás stalo“ počínajíc křížem, končíc II. příchodem Kristovým (anamnéze). Toto se pro nás stalo a to si máme připomínat a uvědomovat si to, na to má být zaměřena naše víra, která má realizovat to, co už Ježíš pro nás vykonal. Tu je dle Písma vhodné vložit alespoň v duchu slovo: „spolu“: spoluukřižováni, spolupohřbeni, spoluvzkříšeni… (Gal 2,20, Kol 2,12). Abychom toto mohli v liturgii, ale i v životě, uskutečňovat, potřebujeme, aby Duch Svatý sestoupil nejen na dary, ale i na nás!

Předkládáme návrh reformy pokoncilního chrámu podle biblického modelu.

Koncil umožnil radikální „reformu“: odstranil mřížku, která zdůrazňovala posvátnost prostoru, svatostánek byl většinou dán do boční kaple a centrem se stal prázdný oltář a za ním sedadlo pro „předsedu liturgického shromáždění“. Místo eucharistického Krista se stal středem kněz, který je při liturgii obrácen tváří k lidu. Tato liturgická „reforma“ se nevztahovala na pravoslavnou církev a také nezasáhla východní katolické církve. Zde je sakrálnost prostoru znázorněna ne pouze mřížkou, ale ikonostasem. Řekové mají ikonostas jednoduchý, většinou ze čtyř obrazů oddělujících presbyterium od chrámu. Slované východního obřadu mají ikonostas z mnoha obrazů. Navrhujeme:

Proč vědci nechtějí uvěřit v Boha? Jeden vědec řekl: „Když je člověk věřící a je opravdu dobrým vědcem, věda ho přivede k ještě většímu poznání Boha.“ Ateistou je člověk proto, že si nechce nad sebou přiznat vyšší, inteligentní a moudrou bytost, které by měl skládat účty ze svého života. Jinými slovy, je to intelektuálská pýcha, a to je ďábelská pýcha. Také andělé, z kterých se stali démoni, nechtěli přiznat pravdu, že Bůh je nad nimi, že je stvořil. Chtěli být jako Bůh: „Já jsem Bůh a nikoho nad sebou neuznávám.“ Jen zatvrzelí nechtějí poznat Boha, sklonit se před Ním, obrátit se a postavit Ho na první místo ve svém životě, protože nechtějí být na Něm závislí.

Tak to zkus! Vyzkoušej, jestli to funguje. Vyzkoušej to tento týden, že budeš nejprve hledat Boží království. Zkus také důvěřovat Pánu Bohu, že On se o tebe postará, tak jako se stará o ptáky, lilie (srov. Mt 6,25-30). Vyzkoušej nesloužit dvěma pánům, ale jenom Bohu. Vyzkoušej to vše a uvidíš, že On je opravdu živým Bohem, který se stará o tvůj život. On ti dá světlo, co máš dělat. Ježíš je živý, stejný včera, dnes i navěky.  Je s tebou. Máš problémy? Dej je Ježíšovi. „Pane, mám tento konkrétní problém. Dávám Ti ho.“ Ale dej Mu ho s vírou. Ne tak, že prosíš, ale nevěříš tomu. Cele s vírou Mu dej své problémy. On je pak bude řešit a dělat zázraky, protože On je všemohoucí, On tě miluje. Je stále s tebou. Jen je problém, abys ty byl s Ním. Hledej nejprve Boží království a On vyřeší všechny problémy ve tvém životě.

V neděli před svátkem Useknutí hlavy Jana Křtitele se čte evangelium o vinařích, kteří zabíjeli proroky, které Bůh posílal na vinici, kterou byla starozákonní církev. Jedny zbili, druhé zabili, či vyhodili. Proto Ježíš řekl zákoníkům  a farizeům toto podobenství. Všichni věděli, že mluvil o nich. Ježíš říká, že On je ten úhelný kámen a kdo Ho zavrhne, tak nakonec sám sebe odsoudí. Poslední ze starozákonních a zároveň i první novozákonní prorok je Jan Křtitel. V evangeliu je napsáno, jak se vše odehrálo. Jan Křtitel řekl Herodovi: „Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!“(Mk 6,18) Řekl mu jednu větu, kterou přesně ukázal na jeho hřích. Král izraelský, který reprezentuje nejen vyvolený národ, ale který vystupuje i v Boží autoritě, dával pohoršení celému národu, tím, že si vzal za ženu  manželku svého bratra. Všichni lidé o tom věděli a hovořili, avšak nikdo mu to neřekl do očí. Ale Jan mu to odvážně řekl: „Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!“ (Mk 6,18) Jaká byla reakce? Evangelium říká: „Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho;“ (Mk 6,20)  Tedy on věděl, kdo je Jan. A dále: „když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.“ (Mk 6,20) Tu můžeme dodat: byl celý nejistý, ale nedělal pravdivé pokání.

„Hledejte nejprve Boží království a Jeho spravedlnost, a vše ostatní vám bude přidáno.“(Mt 6,33)

Hledání je bolestný proces. Když člověk ztratí například dokumenty, peníze, které potřebuje, hledá je, má bolest. A když je najde, má radost. A my máme hledat nejprve Boží království. Máme mít bolest, dokud ho nenajdeme…

Máme hledat i Jeho spravedlnost. Ta je v tom, že Ježíš vzal spravedlivý trest za můj a tvůj hřích a dává nám milosrdenství. Boží milosrdenství je v Něm. Ježíš za mě zemřel a dává mi zadarmo, skrze víru, Boží království, věčné štěstí. Mám to znát a hledat.

Ježíš říká, že nemůžeme sloužit dvěma pánům. Nemůžeme sloužit ďáblu a zároveň Bohu. Každý z nás by si měl dát otázku: Komu vlastně sloužím? Kdo je mým pánem? Buď je to Bůh, Ježíš Kristus, anebo nějaký hřích či falešná filosofie, která se mi líbí, protože mohu být v temnotě hříchu. Dnes se musí člověk radikálně rozhodnout a říci Bohu jasné „ano“, a jasné „ne“ ďáblu. Protože komu sloužím, ten mi dá potom i odměnu. Jde o věčnost, o spásu duše!

„Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe“ (Mt 6,25).

„Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete“ (Mt 6,32).

Ježíš nám říká, že máme plně důvěřovat Bohu. Ukazuje na ptáky, na lilie, že Bůh se o ně stará. Svou silou ani jeden svůj vlas neuděláme bílý nebo černý. I když se budeme snažit, pracovat do umdlení, svůj život neprodloužíme ani o jeden den, ani o hodinu, ani o sekundu. Až budeme umírat, tak uvidíme, jestli jsme byli moudří, nebo nemoudří, ale už může být pozdě, už nebudeme mít čas to změnit. Proto buďme moudří dnes! To znamená: počítejme s Bohem, počítejme s věčným životem.

Co je nové srdce, je tajemství. Jedině Já, Hospodin, zkoumám ledví a srdce člověka. Vím, co je v člověku. Jestliže Já, váš Bůh, jsem uznal za vhodné dát vám nové srdce, pak dobře vím, proč to dělám a proč vy ho potřebujete. Co je nové srdce, je pro vás tajemství. Já jsem ho učinil. To srdce je jedno a je místem, kde mohu přebývat. To srdce má dvě vlastnosti: jednak radikální odpor proti svůdci lidského pokolení – je tedy vzpourou proti satanovi, a zároveň je plně závislé na Mně, v plné poslušnosti. Sklání se bez výčitek a reptání mé vůli. Na Mou vůli vždy odpovídá: „ANO!“ Důvěřuje a věří. Je novým světem, kde není místečka pro hřích a pýchu. Je to nové duchovní centrum, které nehledá svých věcí, ale jen Mých! Ano, toto srdce ti dám.

Ježíš nás křtí i ohněm, aby ten oheň v nás spálil všechnu špínu morální nečistoty. Jestliže máme ve své mysli nějaké nečisté obrazy, ať to oheň spálí. Naše oko má být čisté, to vnitřní oko. Je třeba vše dát do světla. Znovu činit pokání. Nazvat lež lží, zlo zlem, tak, jak to je. To je pokání. Bůh pak bude působit. Ale my máme přicházet ne k nějakým psychoanalytikům, ale k Tomu, který je Lékařem duše i těla, a Jím je Ježíš. On celostně uzdravuje. On je stejný, včera dnes i navěky. A kdy k Němu máme jít? Hned jak vám do oka vletí nějaká špína – uvidíte nějaký nečistý obraz: Stop! Ven! Pane, ať to tvůj oheň spálí! To je lež!

Co je to nové srdce? Pane, jak dlouho jsem vnímal realitu nového srdce vírou a teď bych rád předal tento poklad slovy. Co však napíši, to není ono. Škrtám, přepisuji, piluji, aby to mělo literární formu, ale ta pravda tím víc umírá…

– Pane, co vlastně je srdce? Co je to srdce kamenné a co srdce nové?

– Proč se ptáš? Na to se neodpovídá logikou. Vírou přijmi a budeš mít. Lidé se neptají, co je to život. Oni ho prostě mají a žijí. Nechápou, co je život fyzický, a tím méně mohou pochopit život Ducha. Neptej se, neuvažuj, ale udělej to, co udělal kající lotr. On uvěřil, přijal tajemství – a podobně učedník pod křížem. Až přijmeš, pak začneš pomalu chápat. Je nutno udělat první krok víry a žádná logika ho nemůže nahradit. A uvažování a bádání je natolik správné, nakolik disponuje k uvěření a sklonění se před tajemstvími. „Velebím tě, Otče, že jsi tyto věci skryl před moudrými a opatrnými a zjevil jsi je maličkým.“ Nejde o to, vymýšlet v teologii stále něco nového, vždyť zde, na zemi, probíhá boj na život a na smrt. Jde o spásu a zavržení mnohých. Jestliže teologové Boží pravdy rozmělňují tak, že člověka odvádějí od osobního kontaktu s živým Bohem, pak je jejich činnost přinejmenším škodlivá. Proto používej duchovních informací natolik, nakolik tě to vede k prostotě. A natolik je odmítej, nakolik tě odvádějí od chudoby ducha, modlitby a vnitřního ztišení.

Máme vyznat jako Petr: „Pane, zhřešil jsem!“ Jaké bylo setkání Petra se vzkříšeným Ježíšem? Proč se Ježíš neukázal např. Janovi, ale ukázal se Petrovi, který ho zradil, odřekl se Ho s přísahou? Petr zhřešil ze slabosti, ale upřímně miloval Ježíše. A Ježíš mu dal šanci. Petr vyznal: „Pane, já jsem tě zradil.“ A pak se ho Ježíš zeptal: „Miluješ mě?“ On odpověděl: „Pane, Ty víš všechno, Ty víš, že tě miluji.“ I kdybys udělal mnoho hříchů, Ježíš se ptá, jestli Ho miluješ a jestli Mu věříš, jestli věříš, že On za tebe zemřel a vzal všechny tvé hříchy na sebe. To je hlavní věc. Proto Mu vyznej: „Ježíši, Ty jsi Pánem mého života. Ty jsi můj Spasitel. Ty jsi za mě zemřel na kříži. Tvá krev byla prolitá za mě, aby mně byly odpuštěny hříchy.

Když je člověk slepý, nevidí nic, jen tmu. Když má člověk zdravé oči, vidí vše.

Je světlo, které k nám přichází skrze fyzický zrak. Vidíme denní světlo, lidi, stromy, domy, krásnou přírodu. Je však také světlo rozumu, jakým poznáváme určité skryté pravdy. Pak je ještě světlo víry. Bohu díky za světlo rozumu, ale ono nám neukáže všechno. Kolik je lidí, všelijakých filosofů, kteří stavějí na rozumu, ale jestliže nejsou obráceni a neslouží svým rozumem Bohu, pak jsou jako media ducha temnoty. Jako např. Marx, Darwin. Darwin byl ateista a Marx satanista. Vymýšleli a vymýšleli, postavili určité přirozené pravdy, ale tak, že za tím byl duch lži. Neukázali na Boha, ale naopak postavili se proti Němu. Celé kontinenty přijaly jejich falešné filosofie. A ovocem toho byly koncentrační tábory atd.

Co je to láska? To nejsou sentimentální city. Láska ke Kristu konkrétně je: zachovávat Jeho přikázání. Mít osobní vztah ke Kristu, tzn. že si člověk osobně uvědomuje: „Ty jsi za mě zemřel. Ty mě miluješ. Ty jsi za mě trpěl, potil se krví v Getsemane, byl jsi bičován, trním korunován, plivali na Tebe, ponižovali Tě, šel jsi křížovou cestou, padal jsi, ponížený mezi zločinci a vrahy, jako bys byl jedním z nich, jako žebrák – Ty, který jsi dělal zázraky, ses dal tak ponížit a vysmívat kvůli mně. Nakonec ses nechal za mě ukřižovat na Golgotě. I já jsem ochoten za Tebe trpět a třeba i život dát.“

Bůh nám dal svá přikázání. Pokud je překračujeme, hřešíme, a tím způsobujeme bolest, žal a zlo sobě i druhým kolem nás. Ale teď je moderní heslo: „Nic není hříchem. Dělej si, co chceš. Svoboda!“ Každý hřích i jakákoliv nečistota má zelenou. Ale co to přinese? AIDS, pohlavní choroby, psychologický rozklad celého národa, peklo na zemi i po smrti.

Každý hřích přináší bolest člověku, který ho učiní, i lidem kolem něj. I tajný hřích působí škodu, má dopad na druhé. A nakonec vše bude dáno do světla.