Author Archive
Rozjímání nad J 14,23
Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat;
přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
Tato slova pronesl Ježíš v noci před svou smrtí. Podobně jako i jiná obsažena v Janovu evangeliu od 13. do 17. kapitoly. Ježíš zde mluví o lásce, která je bezpodmínečně spojena se zachováváním Jeho přikázání. Ježíš znovu opakuje: „Kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec.“ (v. 21) Jsou přikázání Daná Bohem v Desateru i přikázání a různá nařízení týkající se obřadu očišťování, zvláště spojených s obětováním beránků a býčků a kropení jejich krví, jak je obsaženo v Druhé až Páté knize Mojžíšově. Tyto obřady byly pouze předobrazem Kristovy vykupitelné smrti na kříži. V Kristu bylo toto vše dovršeno. Dlužní úpis byl roztržen (srov. Kol 2,14). Ježíš, Boží Syn, vystupuje jako zákonodárce ve své vlastní autoritě. Několikrát opakuje: „Ale já vám pravím…“ Ježíš neruší Desatero, naopak, ukazuje na jeho podstatu. Ukazuje na kořen hříchu, lidskou žádostivost, pýchu, nenávist, pomstu. Citace Kristova přikázání: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: Nezabiješ. Ale já vám pravím: každý, kdo se hněvá na svého bratra bez příčiny, bude vydán soudu.“ (Mt 5,21-26)
Slovo života – J 14,23 (26. 10. – 9. 11. 2014)
Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat;
přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
Podstata křesťanství
Je potřebné, abychom šli k podstatě křesťanství. A to je naše sjednocení s Ježíšem, s Ježíšem ukřižovaným a Ježíšem vzkříšeným. Ale aby to nebylo frází, je třeba, abychom v malé, domácí církvi, ve zdravé buňce biblického a modlitebního společenství, vedeného prorockým hlasem pastýře, učitele, usilovali o život pokání a pravdivého následování Krista. A musíme být připraveni na pronásledování. Je třeba s tím počítat. Teď probíhá boj s duchem antikrista, který pomalu likviduje církev. Naší povinností bylo postavit se proti celému tomuto systému. On bude chtít zaútočit a zničit. Bůh ale má své plány, pokud budeme věrni Bohu, i kdyby nás to stálo život, Bůh dá velké požehnání.
Zprávy 20.10.2014
PAMÄTAŤ NA SMRŤ
Cez prázdniny som bola so sesternicou u našej babky a prababky, ktoré bývajú spolu. Jedného dňa, keď sme raňajkovali, zabehlo mi. Začala som sa dusiť. Nemohla som sa nadýchnúť, pretože kúsok chleba mi zaskočil do dýchacích ciest. Posunkami som ukazovala sesternici, aby mi pomohla a udrela ma po chrbte. Ale seternica bola útla a nemala takú silu, aby mi pomohla. Aby som nevystrašila prababku, odišla som do druhejmiestnosti, kde som sa snažila chlieb vykašľať, ale márne, nič nepomáhalo. Sestenica chcela volať záchranku. V tej chvíli mi prišlo na um, že ani záchranka mi nemusí pomôcť.
Neustále vcházíme do Kristovy smrti
Apoštol Pavel říká: neustále vcházíme do Kristovy smrti. To neznamená, že umíráme fyzicky, ale že v dané situaci vydáváme Bohu celý problém. I když přijde utrpení, tupení, pronásledování: „Tady jsem, Pane, já to přijímám, já Ti to všechno dávám a důvěřuji Ti“. A Bůh potom koná zázraky. A to je kořen vzkříšení. Protože když o tuto vydannost usilujeme, pak to „své“, v čem se koncentruje naše ego, je dáváno na kříž.
