Author Archive
Smysl pro podstatu
Je třeba, abychom znali podstatu, abychom tam, kde jsme, byli svědky. Každý tam, kde je, má prosit o sílu Ducha svatého, aby byl na konkrétním místě, kde je, evangelistou, učitelem, prorokem. Evangelista má v moci hlásat evangelium. Učitel umí vysvětlovat Písmo svaté. Prorok, je ten, kdo vidí a ukazuje na podstatu věcí. Existuje totiž zákon jakési duchovní entropie. Vidíme to na příkladu Izraele. Lid vyšel z Egypta, ale pak se opět vrátil ke svým modlám, jen co Mojžíš vyšel na horu, postavili si býka. To je ten starý člověk v nás: neustále se bude klanět hříchu a démonům a bude třeba i přinášet oběti, posty… Například někteří indičtí guru jsou kost a kůže, ale ne pro Krista, pro spasení své duše, ale pro svou pýchu a proto, že se otevřeli démonům. My však máme být plni Ducha svatého, máme být Kristovými svědky, máme mít smysl pro podstatu. Své okolí formujeme především tím, co sami žijeme. Stačí malinko podstatných pravd: že se člověk naučí v malých věcech zříkat sám sebe, naučí se, jak se má modlit, jak si najít čas na modlitbu a počítá vážně s Bohem.
Zprávy 13.5.2015
BOH MU DAL ODVAHU
V tejto dobe, keď je rodina ako Božia ustanovizeň ohrozená a zo západu prichádza nové chápanie „rodiny“, moji známi organizovali pokojnú manifestáciu za jej ochranu.
Rozhodla som sa jej zúčastniť. Viackrát som prosila manžela, aby prišiel, ale odmietol. Najväčšou prekážkou pre neho bolo to, že ho uvidia známi, niekto z rodiny alebo kolegovia z práce. Modlila som sa a prosila za neho Pána Ježiša.
PRAVDIVÉ POKÁNIE VYŽENIE AJ DUCHA STRAŠNEJ NENÁVISTI
Môj manžel, moja mama i starší syn sa obrátili a prijali Pána Ježiša ako svojho Spasiteľa a Pána, pretože predtým boli len formálnymi kresťanmi. Len mladší syn v našej rodine nezdieľal s nami naše šťastie, ktoré sme našli v Bohu. Bol celkom pod vplyvom ducha sveta a televízora. Jedného večera mi zavolal. Netrvalo dlho a dostali sme sa k téme, v ktorej sa, žiaľ, otvoril klamu a nebol schopný počuť pravdu. Plný nenávisti začal kričať .Nedalo sa mu nič povedať, ja som to nevydržala a preto som už ďalej nepočúvala a zložila telefón.
V srdci som mala nesmiernu bolesť nad svojim synom. Uvedomila som si realitu, že ak by v takejto strašnej nenávisti zomrel, bude naveky zatratený. Nemohla som na nič iné myslieť, nič robiť. Tá bolesť ma zrazila na kolená. Tu už nepomôže nič, len sa kajať. Veľmi intenzívne mi prichádzalo na myseľ jediné slovo: „Hlboké pokánie!!“ – len to dokáže vyhnať ducha strašnej nenávisti.
Slovo života – J 16,32 (10. 5. – 24. 5. 2015)
„Hle, přichází hodina a již přišla, kdy se rozprchnete každý ke svému
a mě necháte samotného. Ale nejsem sám, protože Otec je se mnou.“
KTO CTÍ BOHA, TOMU BOH POMÔŽE
Môj manžel mal problémy v práci. Bolo to kvôli tomu, že sa drží Božích prikázaní, a že je zásadový. Došlo to až tak ďaleko, že tí, ktorým prekážal, pripravovali jeho odvolanie z funkcie. Do termínu kedy sa o tom malo rozhodnúť, zostával asi mesiac. Každý deň sme s manželom za to modlili a prosili sme, aby sa na mocný príhovor našej Nebeskej Mamičky nestala naša vôľa, ale Božia.
Rozjímání nad J 16,32
„Hle, přichází hodina a již přišla, kdy se rozprchnete každý ke svému – eis ta idia (řec. orig.) a mě necháte samotného. Ale nejsem sám, protože Otec je se mnou.“
I toto slovo Ježíš pronáší večer před svou smrtí. Je dobré si přečíst alespoň 5 veršů před tím a 5 veršů po tom, abychom vnímali souvislost. Nejlépe ale je si znovu přečíst celou 16. kapitolu a celou 17. kapitolu. Tato věta je odpovědí na předchozí výrok apoštolů, kteří vyznávají víru v Kristovo Božské poslání. Ježíš jim ukazuje na slabost jejich víry. Přijde lehká zkouška a oni se rozprchnou. Apoštolové se té noci rozprchli a Petr, který byl nejprve hrdina a šel za Ježíšem, nakonec uprostřed tlaku a nenávisti vůči Kristu, podlehl strachu o svou vlastní kůži a Krista zapřel. Pak konal pokání. Ježíš znal slabost apoštolů a zná i naši slabost. Naše stará přirozenost – duševno narušené infekcí dědičného hříchu – v krizi uvěří strachu, a Kristu a Jeho slovu nevěří.
Jedině kříž Kristův je mostem k Bohu
Boží láska se projevila v tom, že Bůh dal svého Jednorozeného Syna, aby nikdo, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Syn Boží se stal člověkem, aby nás vykoupil z našich hříchů: „Dáš mu jméno Ježíš a On spasí svůj lid od hříchů“. (Mt 1,21) „Dnes se vám ve městě Davidově narodil Spasitel, který je Kristus Pán.“ (Lk 2,11) Padlý člověk nemůže sám sebe vykoupit. Po prvním hříchu si nemůžeme sami otevřít nebe. Žádná nauka sebespasení, kterou mají hinduisté nebo buddhisté, nikoho nespasí, žádné lidské metody nikoho nespasí ani nezbaví hříchů. Mezi námi a Bohem je propast. Na jedné straně je padlý člověk a na druhé straně svatý Bůh. Žádnými lidskými snahami, dobrými skutky, samospasitelnými religiemi, meditacemi nepřekleneme tuto propast. Jedině kříž Kristův je tím mostem, kterým může hříšný člověk přejít a spojit se se svatým Bohem. To jsou jednoduché pravdy křesťanství.
S Ježíšem jsem silný. On mi dá sílu
Ježíš je Soudce, Otec předal soud Synu. Když zasedne k soudu, po pravé straně budou stát ovce a po levé budou kozli, kteří půjdou do věčného zavržení. On oddělí dobré od zlých. Tady na zemi je plevel s pšenicí promíchán. Bůh to dopouští a je těžké to oddělit. Zlo ze světa neodstraníme, protože ono je také v nás. V celé historii ať království či jednotlivé země vždy měly své zákony, soudy a také tresty pro lidi, kteří se dopustili zločinů, tím však dokonale zlo nevykoření, jen určitým způsobem umenší, aby nenastala úplná devastace. Každý člověk má v sobě svědomí, hlas Boží, a rozumí, co je dobré a co je zlé. Rozlišuje to i pohan a ateista, pokud má jen trochu upřímnosti a upřímně hledá, protože v každém je Boží hlas.
