Author Archive
Hledej pravdu! část 27.: Nelze sloužit Bohu i mamonu
Slovo mamon znamená jmění i majetek, zvláště nečestně získaný na úkor bližního. Rovněž označuje úplatek, jímž je umlčován svědek nebo soudce. Ježíš upozorňuje na démonicky zotročující moc mamonu: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům, neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat. K jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ Takže nakonec víra, ve smyslu důvěra, spoléhání na mamon vylučuje víru v Boha. Proto Ježíš staví proti sobě vztah k Bohu a vztah k mamonu a vyzývá k osobnímu rozhodnutí mezi oběma.
Bohatství
Bohatství je v Bibli pokládáno buď za Boží požehnání, odměnu za spravedlnost, nebo za kletbu. Podle toho, kdo a jak bohatstvím vládne a k čemu ho užívá. Požehnanost bohatství je nejobšírněji popsána u Joba 29, kde těsně souvisí se slávou člověka. Podle Písma bohatství je pro druhé, nikoli pro vlastní potřeby. Job pokládal rozdávání bohatství ne za povinnost, ale za výsadu. Tento ideál se nadobro zvrhl.
Nová Evropa bez EU
16.9.2016
Vládním představitelům Visegrádské čtyřky
Slovenska, Česka, Maďarska a Polska
EU ve svých počátcích vznikala jako Evropské hospodářské společenství (EHS) založené na principu ekonomické spolupráce. Nicméně brzy se přetvořilo na společenství politicko-ideologického charakteru, které bez jediného výstřelu zbavilo 27 států nezávislosti, samostatnosti a svobody. Tyto státy již svobodně nerozhodují o své vnitřní a zahraniční politice, ale pod hrozbou sankcí se musí držet ideologické linie diktované Evropskou komisí. Lisabonská smlouva byla a je podvodem a zločinem proti občanům 27 států. Parlamenty jednotlivých států při jednáních o Lisabonské smlouvě měli na stole nesrozumitelný několika set stránkový dokument, který se odkazoval na dalších tisíc stran. Poslanci v podstatě nevěděli, co schvalují, a co z této smlouvy vyplývá pro jejich občany. Dnes však po několika letech fungování EU pod Lisabonskou smlouvou vidíme její ovoce.
EU se přetvořila na totalitní monstrum, které si osobuje právo na diktování politického, ekonomického, ideologického a dokonce i náboženského směru jednotlivých států EU. Vedení EU se dopouští šikany a diskriminace jednotlivých států na základě jejich právní, kulturní, státoprávní a náboženské tradice.
Kristus nám pomáhá nést náš každodenní kříž
Jistý člověk šel pouští a nesl kříž spolu s Kristem. Na písku zůstaly stopy: jedny toho člověka, ty druhé patřily Pánu Ježíši. Když se téměř na konci cesty dotyčný ohlédl, ke svému překvapení uviděl v písku jen jedny šlépěje. Obrátil se k Pánovi: „Pane, když jsem se vydal následovat Tě, slíbil jsi, že celou cestu půjdeš se mnou. Ale teď vidím, že v těch nejtěžších chvílích mého života se v písku črtaly jen jedny stopy. Jak jsi mne mohl nechat samotného, když jsem Tě nejvíc potřeboval?“
Ježíš odpověděl: „Nikdy jsem tě nenechal samotného, nikdy. Ty jedny stopy, které jsi viděl, tam zůstaly právě z chvil, kdy jsem nesl tebe i tvůj kříž.“ Tento příklad vyjadřuje hlubokou pravdu.
Neste břemena jeden druhého
Naše misie je společné hledání Ježíše, nesení vlastního kříže a jak říká apoštol Pavel: „Neste břemena jeden druhého. Tak naplníte zákon Kristův.“ Pokud tato břemena jeden druhého poneseme, lidé vycítí Boží lásku, která je postavena na živé víře, zapírání sebe sama, nesení kříže a následování Krista. Musíme dát v našem životě vládu Kristu, aby platilo: „Nežiji již já, ale žije ve mně Kristus.“ Dát vládu, abychom sami byli spaseni a usilovali po příkladu svatých apoštolů zachránit pro věčný život co nejvíce duší. Vlastní silou to nedokážeme, ale Ježíš to chce dělat skrze každého z nás – skrze tebe, skrze bratra, skrze bratrskou lásku.
Zprávy 12.9.2016
Slovo života – Mt 7,24-25 (11. 9. – 25. 9. 2016)
„A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži,
který postavil svůj dům na skále.
Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům;
ale nespadl, neboť měl základy na skále.“
Rozjímání nad Mt 7,24-25
Pán Ježíš v předcházejících verších ukazuje na podstatu, a tou je plnění vůle Boží: „Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdo plní vůli mého Otce, který je v nebesích.“
Hledáme-li ve svém životě na prvním místě Boží vůli a snažíme se ji realizovat, platí o nás, že jsme podobni rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Dřív nebo později přicházejí vichřice, příval a vody, ale má-li náš dům základy na této skále, nespadne. Problém, proč se často pokoušíme budovat dům na písku, je v tom, že lehce věříme zdánlivým dobrům, které vzbudí náš zájem, nabízejí jakési výhody a vzbuzují dojem jakoby nejideálnějším řešením, které se v konkrétním rozhodování nabízí, je právě tato lákavá varianta. Necháme-li se touto vidinou svázat a začneme usilovat o realizaci svého snu, nechceme už Boží vůli hledat, protože nechceme připustit, že bychom se měli vzdát svého domu na písku. Začít stavět na skále se nám zdá těžké, nevýhodné, často až odpudivé a tak pod tlakem falešného dobra odhazujeme skutečné dobro, anebo si namlouváme, že to naše falešné dobro chce i Bůh.
Hledej pravdu! část 26.: Svěcení neděle – vzkříšení Ruska
Bůh ustanovil, že sedmý den má být zasvěcen Jemu. Syn Boží nás vykoupil svou smrtí na kříži a v noci ze soboty na neděli slavně vstal z mrtvých. Neděle je dnem vzkříšení. Sedm týdnů po Kristově vzkříšení, opět v neděli, na apoštoly a na tři tisíce, kteří uvěřili, sestoupil Duch svatý.
V tento den – v neděli – se zrodila novozákonní církev. Tento den má celý patřit Bohu. V něm máme čerpat duchovní sílu a požehnání pro nastávající týden. Duchovním programem pro svěcení dne vzkříšení a seslání Ducha svatého je osobně prožívat tato dvě tajemství.
Pokud křesťané v Rusku začnou světit den vzkříšení, nastane duchovní vzkříšení národa.
Bůh konal skrze první křesťany v Jeruzalémě velké divy a zázraky. Zdrojem duchovní síly bylo svěcení dne vzkříšení spojené se 4 principy: 1) apoštolské učení, 2) bratrské společenství (koinonia), 3) modlitby, 4) liturgie (lámání chleba) /Sk 2,42/.
Zprávy 8.9.2016
Ježíš je s námi – ale kde jsme my?
Máme vidět Krista v sobě i ve svém bližním. To však není možné bez zapření sama sebe, především svého myšlení o sobě, různých filosofií, které jsme poznali, či různých svých pohledů, které musí jít stranou, protože vidění Ježíše v sobě je otázkou víry. Ale pozor – zde nejde o žádnou autosugesci. To je realita. Můžeme si několikrát za den jako takový blesk připomenout myšlenku: „Kde tu je Ježíš?“ Kolikrát uvažujeme o nějakých zbožných, dobrých věcech, ale pak najednou přichází myšlenka: „Kde tu je Ježíš?“ Teprve potom se člověk probere do reality a najednou pozná, že i to dobré, to Boží, zaměnil a zapomněl na osobní kontakt, na vejití do Boží přítomnosti. Ježíš odpovídá na otázku, kde je: „Já jsem s tebou. A aby bylo jasno, nejenom teď, ale i celou noc, když jsi spal. Ty vůbec nevíš, jak démoni útočili, a já jsem tě chránil.
Denně máme upřednostňovat Ježíše a Jeho svatou vůli
Život je opravdu velmi kratinký a pak bude věčnost! Ďábel, svět a starý člověk se snaží udržovat nás v tuposti, spánku a marném plahočení, jen abychom se nemodlili, nepokořovali, vzájemně nepovzbuzovali a usilovně nehledali na prvním místě Boží království. A my se přesto máme denně zapírat a denně upřednostňovat Ježíše a Jeho svatou vůli.
Zprávy 3.9.2016
Ďábel potřebuje odizolovat a pak duchovně zabít
Ďábel potřebuje odizolovat a pak duchovně zabít. To je jeho program. Má rád uzavřenost do sebe a namlouvá, že je to tichost, pokora a ctnost mlčenlivosti. Jistě, pokud si i sdělíme určité myšlenky, přece jen je třeba vždy volit formu, jak to povědět, aby moje otevřenost nebyla příčinou zranění druhého. Ale tomu se postupně naučíme. Je třeba to dělat ve správném duchu – duchu pokory a lásky. Boží slovo říká, že v pokoře máme jeden druhého pokládat za lepšího sebe. Pokud není možnost zevnějšího pokoření jeden před druhým, pak je vhodné chvíli (5-10 minut) se pokořovat ve svém myšlení před svým bližním (např. před svatostánkem jako vnitřní modlitba pokory).
Ako som sa obrátil
Keď som mal 18 rokov, stretol som sa s ľuďmi, ktorí mi zvestovali evanjelium. Bolo síce dobré, že som niečo dozvedel o Pánovi Ježišovi a Biblii, ale to nestačilo. Vedel som, že som hriešnik, ale nechcel som sa ešte obrátiť.
Neskôr som vyštudoval strojníctvo a začal pracovať.
Zprávy 1.9.2016
ČBK a Prague pride /odpověď Patriarchátu/
30. 8. 2016
Byzantský katolický (vselenský) patriarchát vyzval na den 20. 8. 2016, tedy týden po pochodu sodomitů Prahou, k pochodu pro Ježíše, rodinu a morální hodnoty. Na výzvu reagoval 15. 8. 2016 Mgr. Stanislav Přibyl, jako nastupující generální sekretář České biskupské konference (ČBK). Pan Přibyl představitele patriarchátu veřejně očernil. Převzal podlou metodu používanou politickými diktaturami, která likviduje pravdu morálním či fyzickým zabitím svědků pravdy. Vyhlásil, že prý jsou: „1) neposlušní, domýšliví, mají nezdravou ambici a proto (prý) jsou mimo církev a stali se sektou. 2) prý jsou exkomunikováni a 3) prý nelegitimně užívají název „katolický“.“
Cílem tohoto dokumentu ČBK nebylo pouze veřejné a lživé očernění patriarchátu, ale hlavně šlo o zastrašení katolíků s cílem, aby si nedovolili ani sebemenší veřejný projev proti sodomii a nehájili morální hodnoty ani rodinu a spasitelnou víru v Pána Ježíše Krista!















