Rozjímání nad Ř 8,1
„Proto není již žádného odsouzení těm, kteří jsou v Kristu Ježíši,
neboť nechodícím podle těla, ale podle Ducha.“
Tyto verše Písma z listu Římanům navazují na předcházející. V nich apoštol volá: „Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“ V 8. kapitole je řečeno, že vysvobozeni jsou ti, kdo jsou v Kristu Ježíši. Zákon Ducha života v Kristu Ježíši osvobozuje od zákona hříchu a smrti. Proces našeho vysvobození se v každé nové situaci znovu a znovu uskutečňuje jedině v Kristu Ježíši.
Zákon hříchu je mašinérie, proti které jsme vlastními silami bezmocní. Zákon Ducha života působí u těch, „kdo se nechávají vést Božím Duchem, a ne tělem“ (Ř 8,1).
Co znamená chodit podle těla?
Znamená to takový životní styl, který na první místo staví falešný smysl života. Člověk se otvírá marnostem, přijímá různé polopravdy a lži, s nimiž se bytostně sjednocuje a prosazuje je. Zároveň ubíjí v sobě hlas svědomí, nechce přijmout objektivní pravdu, nechce se podřídit Božím zákonům a Boží vůli. Je to falešná cesta, která končí v záhubě.
Co znamená chodit podle Ducha?
Znamená to skrze krátká zastavení vcházet do Boží přítomnosti, tedy uvědomit si, že Bůh mě vidí a zároveň Mu znovu a znovu dávat své hříchy: svévolnosti, projevy egoismu, lenosti, nevěry… Pokud to činíme, v tu chvíli nás Kristova krev očišťuje od každého hříchu (J 1,7). Po tomto prvním kroku pokání už můžeme tvořit vnitřní jednotu s Kristem, který v nás mocně působí svou silou (srov. Ef 3,20).
Kdo uvěřil v Krista, začal svou myslí sloužit zákonu Božímu. Dědičný hřích, ložisko zla v nás, ale působí vnitřní rozpor. I když chceme dobro, konáme zlo. Proč? Pro neočištěnost svého svědomí a proto, že nezůstáváme skrze poslušnost víry v aktivním spojení s Kristem. To je důvod, proč v nás a skrze nás nemůže působit zákon Ducha života. Automaticky však působí zákon hříchu. Člověk je přesvědčen, že když realizuje své dobro a prosazuje svou pravdu, že je to i vůle Boží. Tak tomu ale vždy není. Aby křesťan konal vůli Boží, musí vírou vcházet do Kristovy smrti. Co to znamená? Za cenu, že se zříká i své dobré vůle i své pravdy, dává prostor Božímu Duchu. Pokud se křesťan nenaučí zříkat své vůle, tedy pokud to nenatrénuje ve vnitřní modlitbě, není schopen v různých situacích správně jednat. Je to podobné, jako by sportovec netrénoval, ale chtěl v zápase vítězit. Tak dopadneme, budeme-li místo vnitřní modlitby pouze teoretizovat nad Písmem svatým či nad výroky svatých.
Princip vzdávání se vlastní vůle je nutný nejen ve vztahu k Bohu, ale i v mezilidských vztazích. Dva lidé, třeba i manželé, nevytvoří jednotu, budou-li neústupně trvat každý na své pravdě a na svém dobru. Vždy je z toho malý či velký konflikt. Ani jeden, ani druhý nechce ustoupit v rámci společného dobra.
Pokud skrze aktivní víru a bdělost v momentu zkoušky a rozhodování vejdeme do jednoty s Kristem, působí zákon Ducha a vítězíme. Pokud zůstaneme v sobě a snažíme se jen svými silami, tak prohrajeme. Zde působí zákon hříchu a smrti.
Tyto dva protichůdné zákony, zákon Ducha a zákon hříchu, nemohou působit současně. Může působit vždy pouze jeden. Pokud je člověk v sobě – ve svém egu –, působí zákon hříchu, ale zákon Ducha Božího nepůsobí. Pokud je však vírou v Kristu, působí zákon Ducha a zákon hříchu je nečinný.
Stáhnout: Rozjímání nad Ř 8,1
