Čo na tom môže zmeniť modlitba?

Chcel by som sa podeliť s tým, čo zmenilo môj postoj voči modlitbe.

Bolo to pred 23 rokmi. Po záverečných skúškach v škole som prišiel domov úplne zničený. Moja babka sedela v obývačke a spýtala sa ma, ako som dopadol. Povedal som jej, že zle, pretože otázky boli ťažké a času bolo málo. Dodal som: „Určite prepadnem.“ Ale babku môj smútok nenakazil. Povedala mi: „Nebudeme strácať odvahu! Modlila som sa za teba a budem ďalej prosiť Pána Ježiša, aby si skúšku urobil.“ Ja som už nič nepovedal, len som si pomyslel, že čo mi to pomôže modliť sa teraz, keď sa mi skúška nepodarila. Čo na tom môže modlitba zmeniť?

V nás je vtělená hloupost, která nás ponižuje, ničí, likviduje, a přesto je s tím člověk spokojený. Proto také přišla globalizace, proto přicházely války, morové nákazy, protože se lidé stále vrací ke zlu, stále ho milují a nechtějí přijmout pravdu a Boží řád, který člověka před tím vším chrání. Stále to lidi táhne k sebezničení a jdou jako vedení na jatka. Co to v nás je? Je to zákon entropie, duchovní entropie. Kéž bychom udělali alespoň první krok: zmapovali a nazvali pravým jménem realitu – jak funguje zlo, temnota, kterou Boží slovo nazývá hříchem – tuto duchovní sebevraždu. A kéž bychom proti tomu začali také bojovat.

Ježíš říká: „Buďte připraveni, nevíte den ani hodinu.“ Jde o věčnost! Kvůli mamonu lidé často obětují své zdraví i život. Když jdou zloději krást, jsou schopni i zabít, jen aby získali pomíjivý mamon. Avšak získat věčné poklady se lidé nesnaží! Máme získávat poklady v nebi, které nám mol ani rez nezkazí, zloději nevykopou a neukradnou. Boží slovo říká: „Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“

Máme poslouchat Boha, který chce naše největší dobro. Avšak člověk poslouchá ďábla, hřích, a svědomí i rozum, který nám Bůh dal, poslouchat nechce.

«Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí

se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří.

Tak prokázal, že byl spravedlivý,

když již dříve trpělivě promíjel hříchy.»

«Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří.

Koho ustanovil Bůh? Jeho, to je svého Syna, Ježíše Krista.

K čemu Bůh Ježíše ustanovil? Aby se stal smírnou obětí.

Čím? Svou vlastní smrtí.

Pro koho? Pro ty, kdo věří.

Čím Bůh prokázal svou spravedlnost? Odpuštěním hříchů.

Uvědomme si realitu, že Bůh nám odpouští hříchy, a to proto, že Ježíš se stal smírnou obětí.

13.10.2017

Letos je 100 let od zjevení z Fatimy. Co mu předcházelo a co následovalo?

V 18. století vzniklo osvícenství. V 19. století navazuje na osvícenství modernismus. Ve skutečnosti šlo o likvidaci podstatných pravd křesťanství – o apostazi v církvi.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://cos.tv/videos/play/52263305271874560  
https://rumble.com/v4r61oc-tajemstv-z-fatimy-po-100-letech.html  

Opravdu je mimořádná milost trpět pro Boží věci, být pšeničným zrnem, zemřít sobě a žít novým Ježíšovým životem. To je program pro toho, kdo chce vážně následovat Pána Ježíše Krista. Musí počítat s křížem, pronásledováním, bezmocností a opuštěností lidmi. Avšak to všechno je třeba vidět z Boží perspektivy, z perspektivy kříže a věčnosti. Za utrpení máme děkovat a radovat se, že můžeme být už zde na zemi očišťováni utrpením, vždyť přece „koho Bůh miluje, toho trestá“ (Žd 12,6). 

Ukázal mu cestu k Bohu

Často som chodil evanjelizovať do ulíc veľkomesta, v ktorom som žil. Raz som spozoroval muža so zachmúrenou tvárou, ktorý sa opieral o pouličnú lampu. Spýtal som sa ho, či je kresťan. Ale muž (poznali sme sa z videnia) zdvihol päsť a zlostne zvolal: „Starajte sa o svoje veci!“ Povedal som mu, že práve to je moja vec, aby som ľuďom ukazoval, ako môžu byť oslobodení od svojej viny pred Bohom a priviesť ich k spasiteľnej viere v Pána Ježiša Krista. Potom som od neho odišiel, pretože som videl, že v danej chvíli viac urobiť nemôžem.

První Boží přikázání zní: Miluj Boha celým srdcem, celou duší a vší silou. Avšak v našem srdci vnímáme kontrast: Chci to vykonat, ale nemohu. Chci dobro, chci sloužit Bohu, ale jsem něčím držen. Nejvíce to můžeme vnímat na modlitbě. Tu si mohu uvědomit sílu lži, která je v nás, infekci zla, starého člověka, tu sílu, která člověka vždycky oklame a odvede z pravé cesty. Naší cestou má být Kristus. Máme mít jasný směr a cíl – nebe. Ale my většinou někde bloudíme, anebo dokonce jdeme opačnou cestou, a přitom si myslíme, že jdeme dobře. Proto se musíme zastavovat a vcházet do Božího světla, kde pravdivě vidíme svou činnost, tj. to co jsme udělali, řekli, jak jsme zareagovali, zda to vše bylo ve shodě s Božími přikázáními, s Božím slovem, tedy ve shodě s Boží vůlí. A protože často vidíme, že jsme se odklonili, můžeme před Bohem vyznat svůj hřích svévolnosti, pýchy, spoléhání na sebe…

Ježíšova cesta na smrt
Golgota – sedm slov z kříže
Prorocká modlitba za vzkříšení národa
Kristovo vzkříšení – svěcení neděle
Anamnéze a epikléze
Pravdy vzkříšení – Emauzy a Zjevení v Galileji pěti stům bratří
Modlitba jednoty a moci
Pravdy vzkříšení – Zjevení apoštolům a Zjevení Tomášovi

K MODLITBÁM ŽEHNAJÍ

+ ELIÁŠ
PATRIARCHA BYZANTSKÉHO KATOLICKÉHO PATRIARCHÁTU
A OSTATNÍ BISKUPOVÉ BKP

Stáhnout: MODLITEBNÍ ŘÁD: formát doc , formát pdf (verze pro tisk)

Máme milovat Boha celým srdcem, celou duší a vší silou. Den za dnem utíká…, proto si máme položit otázku: Kdy jsem miloval Boha celým srdcem? Milovat Boha – to je i podstata vnitřní modlitby. Nejdříve se máme se postavit do světla, před Boží tvář, a udělat první krok: Dát Bohu své hříchy. Pokořit se a přiznat: Zhřešil jsem, nechal jsem se oklamat. Byl jsem svévolník, prosazoval jsem svoji vůli. Nebo jsem udělal nějaký špatný krok, nechal se někam vlákat… Hned v tu chvíli, kdy je člověk oklamaný, je třeba dělat pokání, tzn. vejít na cestu pravdy.

21. 10. 2017

V kritickém momentu v bitvě u Vídně roku 1683 zasáhl polský král se svým vojskem a Evropa byla zachráněna od vlády půlměsíce!

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v4rik50-polci-kontra-islamizace.html   
https://cos.tv/videos/play/52303673061315584   

V současné islamizaci se Poláci obrátili s prosbou o pomoc k Bohu modlitbou růžence. Vláda následně odmítla půjčku MMF a islamizační kvótu! V téže chvíli však arcibiskup Wojciech Polak hrubou lží zneužil svou pastýřskou autoritu a postavil se proti autoritě Boha! Vyhrožoval vyloučením každému knězi, který chrání víru a svůj národ. Trest, kterým hrozí, ať dopadne na něho. On ať je vyloučen!

Pokud se odvolává na apostatu Františka, faktem je, že František Bergoglio dle Gal 1,8-9 a věroučné buly Pavla IV. byl a je neplatným papežem!

Poláci, zůstaňte věrni Kristu a národu!

«Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;

jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí

vykoupením v Kristu Ježíši.»

Zde Boží slovo jasně říká, že všichni zhřešili. Samozřejmě, malé dítě ještě nemůže zhřešit, protože nerozlišuje hřích, ale tento program už v něm je a je jen otázkou času, kdy se projeví. To znamená, že všichni jsou infikováni duchovním jedem dědičného hříchu, a důsledkem toho je, že všichni jsou daleko od Boží slávy. To je smutná realita. Ale je zde i druhá realita, realita Boží lásky. Bůh dal svého Syna k naší záchraně. Tedy ospravedlnění dostáváme zdarma, Jeho milostí, vykoupením v Kristu Ježíši.

Někdo má mnohé fyzické dary – například sílu, pracovitost. Jiný má znovu duševní dary – dobrou paměť, různé schopnosti, např. organizační, a také Bůh dává různé duchovní dary. Zároveň si však každý člověk musí být vědom, že má svou tzv. Achillovu patu, tedy místo, kde je lehko zranitelný. Ďábel dovede zlikvidovat i ty nejlepší osobnosti. Jsou čtyři věci, které sleduje, a pak používá: 1) touhu po kariéře, 2) závislost na alkoholu, 3) sexualitu, 4) lásku k penězům. Dnes jsou lidé schopni za kariéru a peníze zradit svědomí, sami sebe, i národ.

Moudrý člověk počítá s tím: Kde je moje slabost?

Jóšafat, zbožný judský král, jednoho dne zjistil, že jeho království je obklíčeno obrovským vojskem. Věděl, že proti takové přesile nemá nejmenší naději. Proto padl na tvář před Hospodinem a úpěnlivě volal: „Nemáme sílu proti tomuto velikému množství, které táhne proti nám. Nevíme, co máme dělat, proto vzhlížíme k Tobě.“ (2Pa 20,12) Tak se modlil král Jóšafat. Všimněme si zde jedné věci, která je velmi důležitá: je potřebné, abychom při chválení Pána odvrátili svůj pohled od hrozivých okolností a obrátili se k Bohu. Jóšafat nezavírá oči před nebezpečím, které hrozí jeho zemi, nechová se, jakoby nepřátel nebylo. Naopak situaci velmi dobře zná, vidí svou úplnou bezmocnost, a proto se obrací k Bohu o pomoc. Ani my nemáme být slepými k reálnému nebezpečí v našem životě. Ale také se nesmíme zabývat pouze dílem toho Zlého kolem nás. Vše máme vidět tak, jak to je. A právě pravdivé vidění skutečností má být důvodem našeho chválení Boha, protože věříme, že On v tom všem ukáže svou Božskou moc a autoritu.