Pedofilie – „Trojský kůň“ homosexualismu
«Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí. Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých.»
Lk 17,1-2
Rok co rok homosexuálové „civilizovaného“ světa provádí v centrech velkých západních měst gay-průvody oslavujíce své smutné vítězství – přesouvání fronty Sodomy a Gomory do samého jádra společnosti, kterou lze čím dál tím méně nazvat křesťanskou a která se ani za křesťanskou nepokládá.
Tento rok měli rumunští gayové nový důvod k oslavě: nový trestní zákoník, který podle liberalizoval pedofilii a snížil na 13 let věkovou hranici, od níž sexuální trestní činy na nezletilých nepodléhají trestu. Toto opatření není nic jiného než tichý souhlas k legalizaci velkých mezinárodních sítí, které obchodují s dětmi a pro které je naše země „vábivým cílem“.
Děti, děti, děti … Co je homosexuálům do našich dětí?
V dnešním světě toužícím najít „věčné mládí“ a „věčný život“ zde na zemi, žádný věk není tak ceněn jako mládí, nikomu není tolik dovolováno jako dospívajícímu s jeho přáními a není žádného živého tvora, který by byl chráněn více než dítě.
Nedávné události však ukazují, že v moderní době neexistují citlivější skupiny lidí než děti a dorost. Jejich duše a těla se staly polem boje silných tohoto světa.
Pokud cesta od legalizace potratů do legalizace a zavedení jako normy vědeckých výzkumů na lidských embryích a nenarozených dětech nebyla tak dlouhá a trvala jen několik desítek let, pak cesta k legalizaci a prosazení homosexuality a pedofilie jako něčeho normálního, až k jejich dekriminalizaci, se zkracuje stále víc a víc a zrychluje své tempo.
Nejen nedávné události, ale i vědecké výzkumy a též historie homosexuálního hnutí ukazují, že toto hnutí od samého začátku stavělo podporu pedofilie jako jeden z hlavních bodů své agendy. Můžeme dokonce říci, že pedofilie je nejdůležitější součástí homosexuálního hnutí, bez níž by nemohlo dál existovat.
Co jiného může znamenat propagace homosexuality v podobě sexuální výchovy ve školách od nejmladšího věku, ne-li rozvracení duší dětí, aby pak z jejich těl udělali oltáře pro sodomský chtíč? Je jasné, že důvod se podává velmi demokraticky – boj proti diskriminaci sexuálních menšin, rovnost příležitostí a svoboda svědomí! Ale jaký jiný smysl může mít homosexuální výchova ve školách, ne-li vyhledávání adeptů?
Tichá legalizace pedofilie
Krátká exkurze do historie homosexuálního hnutí a legislativy Západu stačí, aby bylo vidět, že to, co se tak pečlivě snažila ukrýt kampaň provedená masmédii na obranu homosexuality, je ve skutečnosti podpora pedofilie.
Všude na světě, kde propaganda homosexuality mohla po druhé světové válce vnutit svou agendu, bylo jedním z hlavních požadavků právě zrušení nebo snížení věku pohlavní odpovědnosti (konsensu). To je ve skutečnosti hlavním cílem pedofilních skupin, které působily a působí pod rouškou Hnutí za práva gayů. Tyto požadavky byly obvykle splněny: v zemích, kde homosexuálové získali práva, věk pohlavní odpovědnosti pro homosexuální vztahy byl prudce snížen, a zahrnut všeobecně pod normu pro heterosexuální vztahy.
Česká republika: Do roku 1961 byly homosexuální vztahy zakázány. Nový trestní zákoník, který byl zaveden v témž roce, dekriminalizoval homosexualitu, ale stanovil věk pohlavní odpovědnosti (konsensu) na 18 let. V roce 1990 byl věk pohlavní odpovědnosti pro homosexuály srovnán s věkovou hranicí pro heterosexuální vztahy – 15 let.
Estonsko: Do roku 1992 zákon zakazoval homosexuální vztahy, ale po rozpadu SSSR byla homosexualita legalizována, věk pohlavní odpovědnosti byl pro homosexuály stanoven na 16 let a pro heterosexuály na 14 let. V roce 2001 srovnali věk pohlavní odpovědnosti: pro obě skupiny platí nyní hranice 14 let.
Finsko: Zákon zakazoval homosexuální vztahy až do roku 1971, kdy byly dekriminalizovány a věk pohlavní odpovědnosti byl stanoven na 18 let pro gaye a na 16 let pro heterosexuály. V roce 1998 zákon srovnal věk pohlavní odpovědnosti na 16 let pro osoby obou kategorií.
Maďarsko: Do roku 1961 zákon zakazoval homosexuální vztahy, ale pak byly dekriminalizovány a v roce 1978 věk pohlavní odpovědnosti klesl na 18 let. V roce 2002 Ústavní soud stanovil věk pohlavní odpovědnosti na 14 let pro všechny osoby.
Lotyšsko: Homosexuální vztahy byly zakázány až do roku 1992, kdy je parlament legalizoval a stanovil věk pohlavní odpovědnosti na 18 let pro homosexuály. V roce 2001 zákon srovnal věk pohlavní odpovědnosti na 16 let pro všechny osoby.
Litva: Homosexuální vztahy zde byly zakázány až do roku 1993, kdy byly legalizovány a věk pohlavní odpovědnosti byl stanoven na 17 let pro homosexuály. V roce 2004 zákon srovnal tento věk pro všechny kategorie osob na 14 let.
Srbsko: Zákon zde zakazoval homosexuální vztahy až do roku 1994, kdy byly dekriminalizovány a věk pohlavní odpovědnosti byl stanoven na 18 let pro homosexuály a na 14 let pro heterosexuály. V roce 2006 trestní zákon stanovil tento věk bez ohledu na kategorii osob na 14 let.
Španělsko:Věk pohlavní odpovědnosti je jeden z nejnižších na světě: v roce 1995 byl stanoven na 12 let, a pak v roce 1999 se zvýšil na 13 let.
Podobné legislativní trendy jsou i na Kypru, Slovensku, ve Slovinsku, Švédsku a Velké Británii.
Všude, kde se pomocí propagandy šíří homosexualita, následuje ji jako neoddělitelný stín pedofilie, a to i přes všechna marketingová úsilí vůdců homosexuálního hnutí tuto skutečnost skrýt.
V USA schválili zákon prosazovaný silnou homosexuální lobby, který implicitně liberalizuje (dekriminalizuje) pedofilii. Tento zákon zavádí trest za podněcování k nenávisti vůči „sexuálním menšinám“, a záměrně zařazuje pedofily do „sexuálních menšin“. Žádost Republikánské strany vyloučit pedofily z kategorie sexuálních menšin iniciátoři návrhu zákona (členové Demokratické strany) jednoznačně odmítli.
Stejná tichá legalizace pedofilie proběhla i skrze Lisabonskou smlouvu – text, který si dělá nárok na roli Ústavy Evropy.
Navíc zástupci homosexuálů v Organizaci spojených národů jsou nejumíněnějšími zastánci „sexuálních práv“ dětí. Zvláštní pozornost si zasluhuje Nizozemsko – země, která dala homosexuálům nejvíce práv a v níž působí pedofilní strana (která obdržela souhlas na své působení na principu demokratických svobod), a dokonce zde vychází do světa několik pedofilních publikací. V této zemi prováděly nejsilnější kampaň za uznání „sexuálních práv“ dětí právě homosexuální skupiny – Asociace pro integraci homosexuality a Asociace pro boj proti homofobii (SOS Homophobie), které vydobyly nejnižší věk pohlavní odpovědnosti – 12 let věku. Zde mohou děti znásilňovat legálně, protože zákon dovoluje vztahy mezi dospělými a dětmi, pokud s tím jejich rodiče souhlasí.
Slova zástupce homosexuálů z SOS Homophobie: „Pedofilie by měla být považována za normální věc mezi homosexuály a věk pohlavní odpovědnosti by měl být zrušen. Uznání podobnosti mezi homosexualitou a pedofilií poskytlo dospělým homosexuálům možnost stát se citlivějšími na erotické touhy mladších příslušníků stejného pohlaví, čímž se rozšiřuje homosexuální identita.“
Zdá se, že vše nasvědčuje tomu, že za podpory snížení věku, v němž mohou být děti vystaveny sexuálnímu násilí legálně, hnutí homosexuálů podporuje především pedofilii!
Studie ukazují, že chlapci, kteří byli vystaveny sexuálnímu obtěžování ze strany homosexuálů v dětství, mají nejvyšší šanci stát se zase homosexuály – a opravdu, většina pachatelů sexuálního násilí na dětech, byla vystavena takovémuto násilí v dětství.
Homosexualita a pedofilie: tajné dějiny
Skutečnost, že pedofilie je důležitou součástí hnutí za práva homosexuálů, potvrzuje přítomnost Asociace amerických pedofilů (NAMBLA) v jeho řadách od samého počátku jeho existence. Tak „Platforma práv homosexuálů“, která byla v roce 1972 přijata Národní (Americkou) koalicí homosexuálních organizací, pokládala za svůj cíl zrušení všech zákonů, které stanovují věk pohlavní odpovědnosti, a kde to ještě není možné snížení tohoto věku.
David Torstad, představitel hnutí za práva homosexuálů a zároveň NAMBLA, tehdy jasně definoval cíle tohoto hnutí: „Hlavním cílem hnutí za liberalizaci homosexuality je dosažení sexuální svobody pro všechny. Nejen rovná práva pro homosexuály a lesbičky, ale také svobodu sexuálního projevu pro děti a mládež.“
NAMBLA byla vždy zastoupena v homosexuálních pochodech ve Spojených státech. Tato asociace byla také aktivním členem Mezinárodní asociace lesbiček a gayů (ILGA) – nevládní organizace uznané OSN jako zástupce gay-komunit na celém světě. V roce 1995 OSN musela pod mezinárodním tlakem vyloučit ze svých řad ILGA právě proto, že se nechtěla vzdát pedofilních skupin. Jedním z hlavních směrů činnosti Mezinárodní asociace lesbiček a gayů byla a zůstává propaganda „práv každého jednotlivce bez ohledu na věk identifikovat a rozvíjet svou vlastní sexualitu“. Tedy hlavní organizace homosexuálů na celém světě podporuje pedofilii!
Kromě toho se to v publikacích homosexuálů ve Spojených státech jenom hemží (mimo jiné) články na podporu pedofilie jako formy vyjádření „lásky“ mezi dospělými a dětmi. A hlavní noviny a časopisy hnutí homosexuálů USA – „Advocate“, „Edge“, „Metroline“, „The Guide“ a „The San Francisco Sentinel“ publikovaly bezpočet článků, které podporují asociaci pedofilů NAMBLA a sexuální zneužívání dětí. „Časopis homosexuality“ („Journal of Homosexuality“), hlavní „akademická“ publikace gayů v USA, vydal dvojčíslo s názvem „Mužská mezivěková blízkost“. V článcích se uvádí, že rodiče by měli přijmout pedofila, který „miluje“ jejich dítě (chlapečka), „ne jako soupeře nebo konkurenta, ne jako zloděje jejich majetku, ale jako partnera v oblasti výchovy, kterého by měli přijmout ve svém domě“!
V roce 1995 „Guide“, americký časopis hnutí homosexuálů, zveřejnil na svých stránkách následující tirádu: „Můžeme být hrdí, že homosexuální hnutí přijalo do svých řad některé z těch, kteří měli odvahu říci nahlas: děti jsou přirozeně sexuální a zaslouží si právo vyjádřit svou sexualitu s kýmkoliv by si přáli tak činit. Měli bychom hrdě tvrdit, že sex je dobrý, včetně dětského sexu… Musíme to udělat kvůli dětem!“
Zároveň výzkumy potvrzují podobnost mezi homosexualitou a pedofilií. Statistiky ukazují, že část homosexuálů-pedofilů, kteří vyhledávají chlapečky, je mnohem vyšší než část pedofilů opanovaných vášní k opačnému pohlaví.
Ve světle těchto údajů fakt, že propagace homosexuality je ve školách stále více rozšiřována a že v některých zemích homosexuálové dostávají právo na adopci dětí, by měl být zvláště znepokojující vzhledem k rostoucí hrozbě útoků homosexuálů na děti. A to vše pod rouškou zákona! Tímto způsobem se fakticky legalizuje pedofilie, a děti, které tak zůstanou bez sebemenší podpory zákona, se stanou snadnou kořistí pro otrokáře se živým zbožím na celém světě. V současné době se objevují nové a nové důkazy, že členové některých asociací gayů, které jsou zákonem uznány, provádí sexuální útoky na děti.
Vědecké studie ukazují, že homosexualita není vrozená, jak se snaží vštípit falešná homosexuální propaganda, ale je projevem závažných psychofyzických problémů a též problémů chování.
Moderní společnost je pokrytecká, když přijímá řadu zákonů na ochranu dětí před rodičovskými tresty, tělesnými tresty atd., a přitom podle prosazuje „sexuální osvobození“ a „sexuální práva dětí“ uzákoňujíc de facto pedofilii.
Ti, kteří jsou za toto bezpráví zodpovědní již uvedli, že pedofilie bude dalším cílem v jejich plánu – plánu zničení člověka jako bytosti stvořené k obrazu a podobě Boha. Nepomáhá snad oddělení dětí od jejich rodičů přetvoření dětí na snadnou kořist pro pedofily, kteří jsou připraveni udělat je nešťastnými na celý život? Nebylo by při vytváření opatření na ochranu dětí potřebné především myslet na bezpečnost, která pevně chrání naše děti – rodinný krb, kde hoří oheň vzájemné lásky manželů – muže a ženy, jak si to přál a jak stvořil Bůh od počátku?
Člověk má na vybranou dvě cesty, jsou před ním odhaleny dvě hlubiny: hlubina Boží lásky, která nakonec setře každou slzu z našich očí, pokud jsme hledali Krista, pokud jsme Ho následovali na jeho křížové cestě a plnili Jeho přikázání, nebo hlubina odpadlictví od Jeho nejsladšího jména do chaosu bez smyslu, kde „červ neumírá a oheň nehasne“ (Mk 9,48), protože jsme se stali příbytkem ďábla a jeho služebníků.
Člověk se již v tomto životě staví na cestu, která vede do jedné z těchto dvou hlubin, kterou si sám vybral. Náš budoucí stav nebude ničím jiným než přirozeným důsledkem nynějšího stavu – toho, co jsme hledali a milovali. Proto „Kdo škodí, ať škodí dál, a kdo je špinavý, ať se dál špiní; spravedlivý ať dál koná spravedlnost a svatý ať se dál posvěcuje. Hle, přijdu brzy a moje mzda se mnou, abych odplatil každému podle toho, jaké je jeho dílo.“ (Zj 22: 11-12).
Petru Molodec
„Familia Ortodoxă“ 26.6.2012
(Přeloženo z rumunštiny)
Zdroj: http://www.pravoslavie.ru/jurnal/54602.htm
