Rozjímání nad Ř 8,9b

„Jestliže však někdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho.“

Kladu si základní otázku: Mám já Ducha Kristova? Nevládne ve mně světské myšlení a světský duch, ale přebývá ve mně Duch Boží? Znakem toho, že Duch Boží ve mně opravdu přebývá, je, že Mu dávám prostor jak v modlitbě, tak při rozhodování, tedy žiji podle Ducha.

Pokud v nás Duch Boží žije, patříme Kristu, protože máme Jeho Ducha. Písmo říká: „To smýšlení mějte, které bylo v Kristu Ježíši.“ A právě Duch Boží nás uvádí do Kristova myšlení, jehož základem je plnit vůli Boží. Abychom ji ale plnili, musíme ji nejprve hledat.

A dále: „Copak nevíte, že Duch Boží ve vás přebývá? Jste chrámem Božím, chrámem Ducha svatého.“ A jinde je řečeno: „Aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích.“ Ježíš řekl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ Tedy Duch Boží v nás realizuje přítomnost Ježíšovu i Otcovu. Přebývá v nás celá Nejsvětější Trojice, jak říká samotný Ježíš.

Jak máme získat Ducha Kristova? Boží slovo říká: „Kdo se spojuje s Pánem, je s Ním jeden duch.“ Když na vnitřní modlitbě bojujeme o duchovní spojení s Pánem, dostáváme Jeho Ducha. On nás pak uvádí do Božích pravd, ale také do jednoty s Ním. Pokud pak zachováváme Jeho přikázání, platí o nás: „Ten mě miluje, kdo zachovává má přikázání; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ Ve vnitřní modlitbě, když se člověk cele vydá Bohu, tedy postaví Ho v tu chvíli na první místo ve svém životě, zakouší, že je Jeho. Písmo říká: „Kdo nemá Ducha Kristova, není Jeho,“ ale platí i opak: Kdo má Ducha Kristova, je Jeho, a On je můj a v Něm mám všechno, protože On je Stvořitel i Spasitel i můj Otec.

Stáhnout: Rozjímání nad Ř 8,9b