Rozjímání nad Žd 10,25

Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku,
ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.

Před tímto veršem je napsáno: „Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.“ Ta společná shromáždění, když apoštol psal tento list, byla malá asi tak jako ta naše. Ono to ale platilo a platí především na malé modlitební skupiny, které nesly břemeno církve a volaly, tak jako i dnes, k Bohu o světlo, sílu a záchranu.

My vnímáme, že biblický požadavek koinonie, tedy vytváření bratrského společenství, je dnes velmi aktuální. Jde o skupinu věřících mužů, kteří se scházejí na modlitbu a volají k Bohu za sebe a za jim svěřené duše. Zároveň se snaží jeden druhého povzbuzovat, aby uprostřed tohoto světa, navzdory různým tlakům, zůstali věrni Kristu i přikázáním, která nám dal. Kristova přikázání nejsou těžká, ale za určitých okolností mohou vyžadovat i velké oběti. Tím větší je pak ale i odměna v nebi, pokud vytrváme.

Už tehdy musel apoštol povzbuzovat a napomínat: „Nezanedbávejte společná shromáždění.“ To proto, že sklon naší lidské přirozenosti je neklást Boží království na první místo, ale mnohdy až na poslední. Pak se z tohoto nešvaru stane zvyk, jak říká apoštol: „Jak to někteří mají ve zvyku,“ a těžko se pak obnovuje nutný řád. Tedy je třeba stále usilovat o obnovu a o prvotní horlivost, protože právě na modlitebních skupinách se budují bratrská společenství, která jsou pilíři živé církve. Bez nich se církev stává jen jakousi zevnější strukturou, organizací, kde se formálně plní minimální požadavky a kde se ztrácí osobní vztah ke Kristu i zodpovědnost za svou duši a duše nám svěřené.

Co se týče požadavku „napomínejte se“, napomínání nikdo nemá rád, je bolestné. Je třeba si ale umět přiznat svou vinu před Bohem i před společenstvím. Jedině tak může nastat náprava a člověk se dostane z kolejí lhostejnosti zpět na cestu horlivosti pro spásu své duše i druhých.

Co se týče dne Páně, ten tehdy ještě pro lidstvo nepřišel, a to už je 2000 let. Jenže pro každého z nás může nastat, kdy to nejméně čekáme. Buď přijde autonehoda, infarkt, mozková mrtvice, úraz nebo nějaká katastrofa. Proto buďme připraveni, den Páně pro nás může nastat ještě dnes.

Stáhnout: Rozjímání nad Žd 10,25