Rozjímání nad Ž 143,10
„Nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh.
Kéž mě tvůj dobrotivý duch vede po rovné zemi!“
Tuto prosbu pronášel už tisíc let před příchodem Spasitele král David a tuto prosbu pronáší každý upřímný ctitel pravdivého Boha. Prosí, aby ho naučil plnit Boží vůli. Pokud se máme něco učit, je to určitý proces. Učíme se z chyb, abychom jich dělali méně a méně. Chceme se méně a méně dopouštět svévolností a více důvěřovat Bohu. Máme-li plnit vůli Boží, musíme ji nejprve hledat. Teprve pak můžeme poznávat, co je v dané situaci vůle Boží. Bůh toto duchovní světlo k poznání dává úměrně tomu, nakolik plníme poznanou vůli Boží i v malých záležitostech.
Dále David prosil, a s ním každý z nás: „Kéž mě tvůj dobrotivý Duch vede po rovné zemi!“
V našem životě je důležité zachovávat Boží přikázání, ale zároveň potřebujeme i moudrost, tedy vedení Duchem Božím. Duch Boží nás vede po cestě Božích přikázání, tedy po rovné zemi.
V dalším verši je řečeno: „Pro své jméno mi zachovej, Hospodine, život, ve své spravedlnosti mě vyveď ze soužení. Ve svém milosrdenství umlč mé nepřátele, přiveď na zmar všechny mé protivníky, vždyť jsem Tvůj služebník.“ Tento žalm David složil, když byl pronásledován Absolonem a kdy mu hrozila smrt. Byl vyslyšen.
Stáhnout: Rozjímání nad Ž 143,10
