Rozjímání nad Ž 42,2-3
«Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po Tobě, Bože! Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří?»
Pokud člověk neodhodil smysl pro pravdu, uvědomuje si marnost života, a pokud má víru, touží se v modlitbě stavět před Boží tvář, tedy do Boží přítomnosti. Někteří světci i hodiny hleděli do Kristovy tváře na kříži a odtud čerpali pravou moudrost. Zde se jim odkrývala tajemství života, zakódovaná v Bibli. Zároveň zde poznávali velikou Kristovu lásku vůči nim a byli motivováni k hrdinským obětem pro spásu duší. Mnozí zde dostali sílu i k mučednické smrti.
Žijeme ve velmi těžkém čase. Můžeme povědět, jako bychom už vstupovali do apokalyptické doby, kdy každý z nás bude postaven do zkoušky spojené s vakcinací a čipováním, a v případě odmítnutí i s různými tresty. Pro některé zde může být připravena i mučednická koruna. Proto je tak důležité, aby naše duše dychtila po Bohu, jako laň dychtí po bystré vodě. Aby žíznila po živém Bohu – kdy se smí nakonec ukázat před Boží tváří, a to už ne jenom zde jako v mlze či v matném zrcadle, jak píše apoštol, ale tam, na věčnosti, už tváří v tvář. „Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.“ (1Kor 13,12)
Stáhnout: Rozjímání nad Ž 42,2-3
