Rozjímání nad Ř 8,32
„On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s Ním nedaroval všecko?“
Tyto dny je celosvětová karanténa, lidé sledují masmédia, jsou ve strachu a panice, ale toto Boží slovo nám vnáší jistotu a pokoj do duše. Ukazuje na nesmírnou Boží lásku ke každému z nás, kterou Bůh projevil už tím, že nám daroval život, když do nás vložil ducha, kterým jsme mu podobni. Ve své lásce šel ještě dál, a když jsme zhřešili, dal za nás svého jednorozeného Syna, aby nás vykoupil z našich hříchů. Co více nám Bůh mohl dát?! A navíc s Ježíšem nám dává celé nebe a účast na věčném štěstí.
Ano, daroval nám všechno v Kristu, ale musíme pamatovat, že zde na zemi máme Ježíše následovat. A právě přiznávání si hříchů a rovněž různá utrpení a pokořování nás očišťují od naší pýchy a jsou k našemu dobru. Bůh nám dal všechno dobré, ale první rodiče spáchali hřích, který vzešel od ďábla. Ježíš přišel, aby nás od něho osvobodil za cenu velikého utrpení a prolití své drahé krve. On nám odpouští hříchy. Z naší strany je však třeba nejen odpuštění přijmout, ale konat pak i další kroky. Máme vědomě spolupracovat s Boží milostí a procházet procesem očisty a vnitřního uzdravování, které je v Ježíšových ranách. Tedy máme své rány dávat do Jeho ran, své utrpení do Jeho útrap, abychom prošli touto životní zkouškou a dosáhli života věčného.
Boží nepřítel i v těchto současných zkouškách v čase karantény drží lidi v panice, depresích, nevěře. My ale máme Ježíše! Bůh nám spolu s Ním daroval všechno i vítězství ve zkouškách. Podmínkou však je nebýt sami, být spolu s Ním! A když bychom naneštěstí toto spojení přerušili, hned se k Němu máme skrze pravdivé pokání vrátit.
Stáhnout: Rozjímání nad Ř 8,32
