Rozjímání nad Ř 8,9

„Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá.Jestliže však někdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho.“

Kladu si základní otázku: Platí toto slovo, že nejsem v těle, opravdu o mně? Nevládne ve mně světské myšlení a světský duch, ale přebývá ve mně Duch Boží? Znakem toho, že Duch Boží ve mně opravdu přebývá je, že Mu dávám jak v modlitbě, tak při rozhodování prostor, tedy žiji podle Ducha. A tu je velmi důležitá pravda, která navazuje na předcházející: „Kdo nemá Ducha Kristova, není Jeho.“ Mám já Ducha Kristova? Písmo říká: „To myšlení mějte, které bylo v Kristu Ježíši.“ A právě Duch Boží nás uvádí do Kristova myšlení, jehož základem je plnit vůli Boží. Abychom ji ale plnili, musíme ji nejprve hledat.

Jak máme získat Ducha Kristova? Boží slovo říká: „Kdo se spojuje s Pánem, je s Ním jeden duch.“ Když na vnitřní modlitbě bojujeme o duchovní spojení s Pánem, dostáváme Jeho Ducha. On nás pak uvádí do Božích pravd, ale také do jednoty s Ním. Pokud pak zachováváme Jeho přikázání, pak o nás platí: „Ten mě miluje, kdo zachovává moje přikázání a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek“. Ve vnitřní modlitbě, když se člověk cele vydá Bohu, tedy postaví Ho v tu chvíli na první místo ve svém životě, zakouší, že je Jeho. Písmo říká: „Kdo nemá Ducha Kristova, není Jeho,“ ale platí i opak: Kdo má Ducha Kristova, je Jeho, a On je můj a v Něm mám všechno, protože On je Stvořitel i Spasitel i můj Otec.

Stáhnout: Rozjímání nad Ř 8,9