Rozjímání nad Ř 8,5-6

„Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.“

Verš 5.−6. je pokračováním předchozího citátu. Znovu vysvětluje, že ti, kteří žijí podle těla, také tak myslí, a ti, kteří žijí podle Ducha, podle Ducha myslí. Dále je řečeno, že myšlení tělesné přináší smrt, ale myšlení duchovní přináší život a pokoj. To se týká času i věčnosti. Ovoce jednoho je smrt a druhého je život nejen časný, ale i věčný.

Znovu si musíme uvědomit, že myšlení podle Ducha i život podle Ducha je spojen se zákonem Ducha. A ten je bytostně spojen s Ježíšem, je v Něm. Ti, kteří jsou v Kristu, myslí duchovně, a ne tělesně, to znamená myslí ne na sebe, ale těžiště jejich myšlení je ve vztahu k Ježíši. Centrem není jejich seberealizace, jejich ego, ale v centru je pravé dobro – duchovní dobro. Nemusí se však starat o to, aby ho získali. Je třeba se starat o to, abychom měli pravdivý vztah k Ježíši, abychom milovali Boha, a bližního pak jako sami sebe. Bez pravé lásky k Bohu nebudeme milovat správně ani sebe, ani bližního. A zase milovat Boha předpokládá, aby si člověk uvědomil, co Bůh pro mě učinil. On mě z lásky stvořil a připravil mi věčný život. Dal za mě svého Syna, který zaplatil za mé hříchy. On není nějaký vzdálený Bůh pouze v nebi, On proniká celý můj život. On mě vidí, zná a miluje a já s Ním mohu každý den komunikovat a dávat Mu své problémy.

Stáhnout: Rozjímání nad Ř 8,5-6