Rozjímání nad Ř 6,4
„Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt,
abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce –
i my vstoupili na cestu nového života.“
V tomto verši nám slovo života zdůrazňuje slovo: „pohřbeni“. Když je někdo pohřben, znamená to, že předtím nastala absolutní smrt. Čili pokud jsme sjednoceni aktuálně vírou s Kristovou smrtí, pak hřích v nás, starý člověk, tedy ložisko zla, je mrtvé, nečinné. A právě nyní se otvírá druhé tajemství spojené s křtem: začne v nás působit nový život. To však není život andělský anebo nějaký náš (fiktivní) minulý život, to je život Boží, život Ježíše Krista v nás! Skrze víru a jednotu s Kristovou smrtí dáváme místo Bohu, Ježíši Kristu, aby v nás mohl žít. A to je naše největší důstojnost! Zároveň je to maximálně plodné využití času, který v tomto pozemském životě máme, protože můžeme konat skutky, které mají hodnotu pro věčnost. Mol ani rez je nezkazí ani zloději nám je neukradnou. Pokud žijeme v jednotě s Ježíšem, dáváme prostor, aby v nás On sám prosazoval vůli Boží tak, jak se modlíme v Otčenáši: „Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi“ – v mé duši. Tím současně konáme misii pro záchranu duší. Náš život se stane plodným a jednou obdržíme korunu věčné slávy za to, že jsme přijali Krista, zůstali Mu věrni a realizovali tajemství křtu svatého. To znamená: vcházeli jsme do Kristovy smrti, čili umírali své vlastní vůli a zlým myšlenkám, pocitům a lžím, a chodili v pravdě, v novém životě, tedy dávali prostor, aby v nás Ježíš žil. Celé tajemství křesťanství je v jednom slově, a to ve slově: SPOLU. Tedy Ty a já, Ježíši, spolu, spolu v utrpení, ve smrti, ve vzkříšení a nakonec v Boží slávě. Spolu – Ty a já. Nyní a tu.
Toto realizujeme zvláště ve vnitřní modlitbě a potom i v malých sebezáporech během dne, kdy z lásky k Ježíši odmítneme nějakou zvědavost, nějakou příjemnost, přijmeme pokoření a odpouštíme. To všechno má velký význam, to je realizování konkrétní Kristovy smrti v nás i Jeho nového života. To je konkrétno, to není něco abstraktního.
Česko a Slovensko potřebuje misionáře. Česko a Slovensko potřebuje na prvním místě světce. A jím má být každý z nás. Svatost začíná ne od druhého, ale každý s ní musí začít sám od sebe. Závisí na mém osobním vztahu k Ježíši, na jednotě s Ním, na lásce k Němu. Co učinil Ježíš pro mě? Co vytrpěl! A já? Co dělám já pro Ježíše?
Pane, dej mi čistou lásku pro Tebe žít, pro Tebe umírat a s Tebou být po celou věčnost!
Stáhnout: Rozjímání nad Ř 6,4
