Rozjímání nad Ř 4,3-4
„Co říká Písmo? ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.‘ Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti.“
Zde Boží slovo zdůrazňuje příklad Abraháma. V předcházejícím verši je napsáno: „Kdyby Abrahám dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit, ale ne před Bohem.“ A pak následuje: „Uvěřil Abrahám Bohu a bylo mu to počítáno za spravedlnost.“ Zde slovo spravedlnost znamená spíše ospravedlnění. Člověk se vůči Bohu dopouští nevýslovné nespravedlnosti – hříchu. Boží svatost je bezhraničná, proto i urážka Boha zasluhuje největší trest. Když například člověk urazí svého přítele, zaslouží si trest. Když urazí ředitele v zaměstnání, následuje větší trest. Kdyby za války urazil velitele, čekal by ho nejvyšší trest. Tedy čím větší autorita, i když je uražena stejným způsobem, tím větší trest. A Bůh je nejvyšší, proto i Jeho urážka zasluhuje dle spravedlnosti nejvyšší trest. My můžeme Boha urazit svým hříchem, ale nemůžeme urážku vynahradit svými činy. Tu urážku může spravedlivě vynahradit jedině ten, kdo je Bohu rovný, a to je Boží Syn. On tuto urážku vynahradil na kříži svou smrtí. On vzal na sebe trest za naše hříchy, a to trest spravedlivý.
Je třeba si uvědomit, co to je milost. Milost je, když na něco nemáme nárok, a přesto to dostáváme. Za nás zaplatil někdo druhý a nám už je to dáno zadarmo. Z naší strany je jen jedna podmínka, abychom to vírou přijali.
Mzda je, že člověk dostává spravedlivou odměnu za svoji práci. Ve vztahu k Bohu nemůžeme vyžadovat spravedlivou odměnu za své činy, i kdyby byly sebelepší. Jediný, kdo má nárok vyžadovat za svůj čin spravedlivou odměnu, je Ježíš. On za naše hříchy spravedlivě zaplatil. Pro nás by byla spravedlivou odměnou za naše skutky smrt, protože odplata za hřích je smrt. Ježíš vzal za nás na sebe spravedlivou odměnu za naše hříchy – smrt, a tím získal právo darovat nám milost. Od nás vyžaduje minimum – víru.
Stáhnout: Rozjímání nad Ř 4,3-4
