Rozjímání nad Gal 4,6-7
„Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna,
Ducha volajícího Abba, Otče. A tak už nejsi otrok, nýbrž syn,
a když syn, tedy z moci Boží i dědic.“
Každý člověk je před svým obrácením ke Kristu otrokem hříchu. Je prakticky bez duchovního světla a pro slepotu rozumu i svědomí považuje modloslužbu za zbožnost a různé pověry za víru. V Bibli je to vyjádřeno slovy: nerozlišuje pravici od levice. Má falešný obraz o Bohu, aniž si to plně uvědomuje, a je veden falešnými duchy, kteří ho lehce klamou.
V srdci pokřtěných malých dětí, i když zatím neužívají rozum a nemohly se ještě vědomě obrátit, přebývá světlo Kristovo a celá Nejsvětější Trojice. Nepokřtěné děti tuto milost nemají.
Těm tedy, kdo uvěřili Bohu a poslušně přijali Ježíše za svého Boha a Spasitele, dal Bůh moc stát se Božími syny (dětmi). A protože jsou Boží synové (děti), poslal Bůh Ducha svého Syna – Ducha svatého, volajícího Abba, Otče, do jejich srdcí. Duch svatý se za ně přimlouvá vzdechy nevyslovitelnými, především tehdy, když vzývají Ježíšovo jméno nebo když svůj pohled a srdce upínají k Bohu a samozřejmě tehdy, když se v Duchu a pravdě modlí v jazycích. Toto znovuzrození člověka a jeho obnovení Duchem svatým i úžasná realita, že v nás přebývá Nejsvětější Trojice – Otec, Syn a Duch svatý – je úzce spojena s Přesvatou Bohorodičkou. Sv. Pavel píše: „…když přišla plnost času, Bůh poslal svého Syna narozeného z ženy.“ (Gal 4,4)
Znovuzrozený člověk dostal Ducha, aby mohl poznávat Boha, znát Jeho srdce, Jeho zákony, a protože sám je Bohem poznáván, znát Ho tak, jak dítě zná svou matku nebo otce. Proto sv. Pavel dále napomíná Galaťany a také nás, abychom neztratili vnitřní vztah k Pánu Ježíši, tu první lásku, milost vnitřního světla Pravdy. Protože jedině v Ježíši jsme synové, a proto Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče. Jaká je to radost! Už nejsem otrok, ale syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic, dědic Božího království!
Stáhnout: Rozjímání nad Gal 4,6-7
