Zprávy 23.11.2013
► Historie zabíjení dětí v Evropě: od starověku až po současnost
► V Německu kritizují vysoké platy a drahé automobily prelátů
Historie zabíjení dětí v Evropě: od starověku až po současnost
Zabíjení dětí v současném „civilizovaném“ světě spolu s legalizací potratů v pozdějších fázích těhotenství (USA) sahá svými kořeny nejen k přinášení pohanských obětí. Omlouvali ho a podporovali také mnozí „filozofové“ a tehdejší státní aparáty. Ve Spartě Rada starších určovala, kdo z novorozenců má žít a kdo ne. „Nepodařené“ děti prostě shazovali do propasti. A v Římě měl otec rodiny, kromě zničení potomstva, právo i prodat své děti do otroctví. Zabíjení dětí obhajoval v Řecku zákon Lykurga a jeho pozdější analogický zákon v Římě. Takové jednání s dětmi omlouvali Plútarchos, Aristoteles, Platón i Seneca.
A co se změnilo ve středověku a v době osvícenství? V roce 1527 jeden katolický kněz popisuje situaci v Římě: „Smetiště jsou přeplněna křikem dětí, které tam odhodili.“ Thomas Coram, slavný anglický dobrodinec, se přiznal, že v roce 1741 otevřel první sirotčinec v Londýně, protože se nemohl dívat na mrtvé děti v příkopech a na hnojištích. Nicméně mrtvé děti byly na ulicích britské metropole i koncem 19. století obvyklým jevem. Tehdy rodiče obdrželi právo pojistit životy svých dětí v pohřebních ústavech. Ihned po této „novince“ zemí prošla vlna vražd. Každoročně zmizelo 12.000 dětí. Ukázalo se, že příčinou zabíjení dětí byla pojistná „prémie“, která převyšovala vklad o pouhé 3 – 4 libry.
Je třeba poznamenat, že po celá staletí se v západní Evropě praktikovalo obětování dětí modlám, které pokračovalo až do 19. století. Živé děti zazdívali do základů mostů, budov, zdí. Považovalo se to za záruku nedobytnosti pevností a dlouhotrvající existence staveb. Poslední důkaz o takovém „využívání“ dětí byl zaznamenán v Německu v roce 1843 při stavbě mostu. Mezi zastánci zabíjení dětí byl dokonce Immanuel Kant. Tento filozof neměl své děti, ale zato měl své názory na cizí děti. Dva druhy vražd považoval za takové, které by neměly být trestány zákonem: při duelu, když je ohrožena vojenská čest, a zabíjení novorozenců, protože „nemanželské dítě se rodí mimo zákon, proto je i mimo jeho ochranu. Ono se jako zakázané zboží vkradlo do společnosti, takže může být ignorována jeho existence, a proto se může ignorovat i jeho zabití.“
Zdroj: http://hvylya.org/
V Německu kritizují vysoké platy a drahé automobily prelátů
Po skandálu s finančně nákladnou stavbou biskupské rezidence v Limburgu přesunula německé masmédia oheň kritiky na všechny katolické biskupy, kteří dostávají přemrštěné platy a užívají drahá auta značky BMW. „Podle výšky mezd,“ píše vydání „Die Welt“ a „Bild“, „mohou být katoličtí biskupové přirovnání k manažerům a generálním ředitelům velkých firem“.
Limburský biskup Tebartz-van Elst, který je v současnosti na dovolené v Itálii, měsíčně vydělá 8 tisíc eur a mnichovský arcibiskup a kardinál Reinhard Marx 11,5 tisíc eur.
Masmédia citují i další fakta z finančního života 27 diecézí a jejich biskupů, umístila na stránkách svých vydání fotografie automobilů, které v letech 1990 používali biskupové Kolína nad Rýnem a Magdeburgu. Současně se diskutovalo o osudu biskupské rezidence v Limburgu, jejích luxusních apartmánech, kapli a letní zahrady biskupa. Masmédia navrhují „přetvořit rezidenci na novou památku pro turisty“, „umístit v ní ubytovnu pro uprchlíky a bezdomovce“, „otevřít v ní církevní kavárnu nebo jídelnu pro chudé“ a zároveň navrhují, aby si „všichni biskupové přesedli z aut na kola“.
Zdroj: http://www.sedmitza.ru/text/4190931.html
