Zprávy 22.10.2013
► „Láska bez pokání aneb proč mě Františkova slova utvrdili v mém rozhodnutí opustit katolickou církev“: svědectví bývalého katolíka z USA
► 9 měsíčního syna Moskvanky Valérie Vorotincevové odebrali do dětského domova, kde se nakazil střevní infekcí a dostal bronchitidu
► Indoktrinace zdravotní výchovou podle OSN a genderových ideologů
„Láska bez pokání aneb proč mě Františkova slova utvrdili v mém rozhodnutí opustit katolickou církev“: svědectví bývalého katolíka z USA
Je snadné pochopit, proč se tak lidem líbí papež František. Někdo si myslí, že toto přivede do katolické církve mnoho duší, ale já jsem bývalý katolík, a Františkova slova mě jen utvrdily v mém rozhodnutí opustit katolickou církev.
Před dvaceti lety, když jsem ve zralém věku udělal první krok k návratu do lůna církve, jsem našel spoustu dobrých lidí, kteří mi říkali, že Bůh je láska, ale nikdy mě nevyzvali, abych změnil svůj život. A bylo třeba mnoho změnit. Bylo mi jasné, že jsem zkažený, a byl jsem připraven odvrátit se od svých destruktivních hříchů a stát se novým člověkem. Jediné, čeho jsem se nechtěl vzdát, byla moje sexuální svoboda. Nicméně, pochopil jsem, že pokud nevydám plně svoji vůli do rukou Pána, budu mi těžko vrátit se k víře. Přejít na katolicismus s podmínkou, že mi církev nebude mluvit do mého sexuálního života – to je jako snažit se najít v náboženství psychologickou útěchu a pohodlí, aniž bych přinášel nějaké oběti. Ale v univerzitní katolické farnosti mi řekli, že Bůh mě miluje takového, jaký jsem, a nic víc nemusím dělat.
Ježíš v evangeliu projevoval milosrdenství vůči hříšníkům, ale také říká, že musí změnit svůj život a „již více nehřešit“. Pobouřil mě postoj kněží, kteří se k obdivuhodnému Božímu odpuštění stavěli jako k obvyklé zdvořilosti.
Obecně řečeno, zdá se mi, že americká katolická církev nejeví velký zájem o pokání, protože ji nezajímá realita a podstata hříchu.
„Bůh je láska“ se stalo frází, která nám dovoluje věřit, že žádostivost, chamtivost, hněv a jiné hříchy, bychom neměli překonávat, ale přikrývat je a omlouvat.
V roce 2002, kdy v USA vybuchl sexuální skandál s účastí duchovenstva, stala se zřejmou hloubka církevní hniloby, úpadku a rozkladu. Všechny tyto „zbožné“ rozhovory a prohlášení typu „nesuďte a nebudete souzeni“ byly pouze fasádou pokrývající ohavnosti v církvi. Mnozí američtí hierarchové používali fráze o lásce a odpuštění k tomu, aby přikrývali svou vlastní neslušnou nahotu pláštěm falešného milosrdenství. Když vypukl tento skandál, slyšel jsem na Popeleční středu během mše, jak kněz ve svém kázání nazývá velký půst časem, kdy musíme všichni ještě více milovat sami sebe. Od té doby jsem přestal být katolíkem a pochopil jsem, že vychovávat děti v takové církvi je nebezpečné.
Zdroj: http://inosmi.ru/world/20131003/213537369.html?id=213557887
9 měsíčního syna Moskvanky Valérie Vorotincevové odebrali do dětského domova, kde se nakazil střevní infekcí a dostal bronchitidu
2. října 2013 Babuškinský obvodní soud Moskvy uznal Valérii Vorotincevovou vinnou z nesplnění rodičovských povinností. Valérie Vorotincevová je svobodná matka, která po narození svého syna, žila se svou matkou Uljanou Michajlivnou v jednopokojovém bytě v Moskvě. 6. června 2013 šla zanést dokumenty přijímací komisi vysoké školy, a nechala svého syna s babičkou.
Uljanu Michailivnu však náhle odvolali do práce, a tak poprosila svého známého, s nímž se zná více než třicet let, aby na dítě dohlédl. Malý Viktor plakal, protože se mu prořezávaly zoubky. Jeho pláč slyšeli pracovníci policie, kteří vykonávali obchůzku. Tehdy známý rodiny okamžitě telefonoval babičce, že policie dítě odebírá. Babička řekla, že hned přijde. Protože pěstoun nechtěl dítě vydat, zbili ho, obvinili z útoku na policii a začali trestní stíhání za kladení odporu pracovníkům policie. Viktora vzali do dětského domova, kde se nakazil střevní infekcí, prochladl a dostal bronchitidu.
Díky zásahu občanské organizace „Rodičovský odpor“ dítě matce vrátili – nemocné, smutné, s psychologickým traumatem, ale matku obvinili ze správního deliktu podle článku 5.35. „Zanedbání své povinnosti starat se o dítě (mladistvého) a vychovávat jej“. Soud ji uznal vinnou a udělil jí varování. Avšak není to absurdní vinit mladou matku, že nechala dítě s babičkou?
Zdroj: http://annatubten.livejournal.com/290435.html
Indoktrinace zdravotní výchovou podle OSN a genderových ideologů
Jana Tutková, ředitelka Centra pro bioetickou reformu CBR Slovakia:
Ve Slovenském rozhlase koncem srpna nenápadně zazněla informace, že od září se má na středních školách a na 2. stupni základních škol začít vyučovat tzv. zdravotní výchova.
Kampaň tomu dělá i její dlouholetá proponentka Doc. Eva Poliaková, dokonce v časopise řeckokatolické charity, a pochopitelně ji musí bránit obhájkyně legálních potratů a propagátorka sexuální výchovy, Olga Pietruchová, toho času ředitelka ideologického odboru genderové rovnosti na MPSVR SR .
Pietruchová chce pomocí demagogie rozbít obavy rodičů, že nejde o propagaci pornografie dětem, ačkoli sama se neštítila na svém blogu v minulosti propagovat dokonce zoofilii – byť jen s uměle animovaným pavoukem a tuším psem (odkaz raději neuvádím). Brožura, kterou pod jejím vedením vypracovala Společnost pro plánované rodičovství – pobočka největší mezinárodní sítě potratových klinik – má již šestému ročníku zpestřit hodinu například hrou, ve které mají vysvětlit a popsat různé sexuální slůvka a pozice. Asi čtvrtinu slov jsem sama neznala…
Není divu, že podobnými experty vypracovanou „zdravotní výchovu“ Chorvaté odmítli a Ústavní soud jim podle Úmluvy o právech dítěte, která garantuje rodičům prvé právo rozhodovat o tom, co je vhodné dítě učit, dal za pravdu.
UNESCO na svých stránkách však doporučuje sexuální výchovu: „UNESCO doporučuje indoktrinovat děti argumenty, proč má být potrat legální, o bezpečnosti masturbace či o genderových stereotypech v pornografii (pozn.: ne o její škodlivosti).“ Doporučení UNESCO následovala např. Británie, kde sexuální „výchova“ dosahuje svého skrytého ideologického cíle: nejvyšší míra těhotenství i pohlavních chorob mezi nezletilými.
Chorvatské osnovy připravil také německý institut BZgA, který se v roce 2007 nechvalně proslavil incestními brožurkami „Láska, tělo a hra na doktora“, adresovanými rodičům pro věkové kategorie dětí 1-3 roky a 4-6 let. Brožurky jsou plné pornografie, odporných návodů ke zvrácenostem až k incestu. Německé brožurky jsou povinné v 9 německých regionech pro učitele jeslí, školek a základních škol.
