Prohlášení českým biskupům, kněžím i laikům
Lvov, 7. 10. 2013
Letos si připomínáme výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu a christianizaci českého i slovenského národa. Svatí Cyril a Metoděj nepřinesli jen překlad Písma do staroslověnštiny či překlad liturgických textů východní liturgie sv. Jana Zlatoústého, ale prosadili i změnu pohanského zákonodárství na křesťanské. Dnes naproti tomu Lisabonská smlouva de facto uzákonila opak – návrat k démonskému pohanství i s demoralizací a oběťmi dětí. Do zákonodárství je prosazována gender-schizofrenie, homosexuální ideologie se sňatky a tzv. adopcí dětí. Amorální zákony ničí psychiku dětí, ničí schopnost rozlišovat dobro a zlo. Jsou spojeny se zločinnou juvenilní justicí a pirátským kradením dětí z umělých příčin. Prezident Klaus svým postojem blokoval diktaturu homosexualismu, která vede k autogenocidě českého národa. Je tragedií, že v krizových chvílích zvláště dvě církevní osobnosti spolupracovaly na prosazení této autogenocidní ideologie. Byl to kardinál Vlk a prof. T. Halík. 29. 6. 2008 pravověrný synod biskupů Ukrajiny na ně zveřejnil anathemu dle Gal 1,8-9 za jednotu s herezemi a synkretismem, které vnášejí prokletí nejen na církev, ale i na národ. Na české biskupy dopadla anathema z důvodu jednoty s herezí předsedy německé biskupské konference Zöllitsche. Čeští biskupové jsou povinni konat pokání, tedy se oddělit od současných herezí, synkretismu a sympatie k homosexualismu, jak ji prezentuje „papež“ František. Jinak Boží anathema na biskupech dále zůstane.
Podstatou pokání je oddělit se od ducha světa i od ducha současných herezí spojených se zhoubným synkretismem. Pokání není možné bez přijetí Božího světla v pravdivé modlitbě, v níž se člověk postaví před Boha s vědomím své osobní zodpovědnosti, s vědomím reality své smrti, Božího soudu i věčnosti. Každému myslícímu laikovi, tím spíše knězi, je naprosto jasné že učení a duch, který byl vnesen do církve za období posledních tří papežů, jsou diametrálně rozdílné od učení a ducha pravdivého křesťanství i katolického učení, které zde bylo téměř 2000 let. V žádném případě nikdo nemůže tvrdit, že je zde kontinuita v ortodoxii a v ortopraxi.
Liturgická reforma odvedla pozornost od nutné reformy, jejímž základním požadavkem bylo oddělení se od herezí neomodernismu. Heretická schizofrenie rozdělila osobu našeho Pána, Boha a Spasitele Ježíše Krista na Krista historického a na Krista víry. Tento ateistický duch, maskující se za pýchou teologického intelektualismu, v podstatě popírá nejen Božskou inspiraci Písma, ale i Kristovo historické a reálné vzkříšení. Prof. Halík Kristovu smrt a vzkříšení nazval dramatem o dvou dějstvích a došel k absurdnímu závěru, že smrt a vzkříšení je totéž. Podle něj Kristus historicky a reálně nevstal. Je to prý jakási eschatologická událost, tedy – podle něj – irealita. Toto tvrzení je herezí.
První přikázání Desatera naprosto jasně zakazuje synkretismus, tedy úctu k jiným bohům. Vyhlášením úcty k jiným religiím Nostra etatae ve skutečnosti vyhlašuje úctu k pohanským démonům a zneuctění jediného a svatého Boha.
II. vatikánský koncil měl ukázat na nebezpečí herezí a šířícího se neopohanství. Měla začít obnova farností a jedinců skrze pravdivé obrácení, pokání a následování Krista podle vzorů apoštolů, Kristových svědků – mučedníků. Bohužel, kněží konali reformu liturgického prostoru a mezi tím heretičtí teologové využili duchovní prostor, aby prosadili ducha hereze a synkretismu a zasadili smrtelný úder Kristovu Tajemnému Tělu. Duch Assisi v roce 1986 plně otevřel církevní dveře synkretismu a neopohanství. De facto zrušil jakoukoliv misii.
Falešné aggiornamento, které nyní dovršuje „papež“ František, je totálním vyhnáním Ducha svatého z katolické církve. Biskupové a kněží, kteří tvoří jednotu ducha s Františkem, už liturgii i svátosti vysluhují neplatně. Svátosti v církvi uděluje Duch svatý, a ne duch tohoto světa.
Konkrétní kroky pokání pro české kněze a biskupy:
1) Česká katolická církev ať vyhlásí vlastní patriarchát. Co se týče vztahu k papežství, ať přijme takovou tradici, jaká byla v prvním tisíciletí mezi jednotlivými patriarcháty a Římem. Se současným „papežem“ Františkem není možné tvořit jednotu. Pokud tento patriarchální model budou následovat jiné národní církve, pak se vytvoří prostor pro vnitřní obnovu. Po zvolení pravověrného papeže bude znovu obnovena vnitřní jednota s Petrem. Tento model mohou přijat i pravoslavní. Obnovená papežská služba pak bude opět chránit Kristovo učení a apoštolskou tradici, a ne konat pravý opak. Centralizační právnický model II. tisíciletí zřejmě i tak František pohřbí.
V prvním tisíciletí Řím respektoval jednotlivé patriarcháty a jejich autonomii. Vyvrcholením reakce na jurisdikční centralizaci byla tzv. schizma. Východní církev se oddělila od Západu. Snahy právnického Západu o centralizaci probíhaly už v 9. století a zasáhly i naše věrozvěsty (Fotiova otázka).
Konkrétně: každý kněz i každý biskup, pokud dnes chce vysluhovat svátosti platně, nemůže používat formuli: „…v jednotě s naším papežem Františkem…“.
2) Začalo to liturgickou reformou, kéž i vnitřní obnova církve začne liturgickou reformou. Po II. Vaticanu byly obráceny oltáře k lidu, ale lidská srdce nebyla obrácena k Bohu.
V Písmu svatém je na mnoha místech zobrazen model Božího chrámu, který se v podstatě dělí na tři části – místo pro věřící, místo přinášení oběti knězem – svatyně – a místo pro neustálé přebývání Boha – velesvatyně. V jubileu příchodu sv. Cyrila a Metoděje, kteří nebyli ikonoborci, ale naopak, uctívali svaté ikony – obrazy, můžeme se po jejich vzoru vrátit k našim historickým kořenům, tedy k východní liturgii. Model východního chrámu není modelem protestantské modlitebny. Sakrálnost prostoru zdůrazňuje ikonostas. Řecký ikonostas je jednoduchý (4 obrazy), ruský obsahuje více obrazů. Ikonostas odděluje věřící od kněžiště. Do kněžiště nemají právo vstupovat ženy, lektorky, ministrantky, či ženy, které v západní církvi podávají svaté přijímání.
Po II. Vatikánském koncilu došlo k desakralizaci nejen prostoru, ale i myšlení. Velesvatyně, v níž je svatostánek, by dle modelu Písma svatého měla být v centru za oltářem, nejlépe oddělena oponou. Přístup sem by měl mít jenom kněz. Dva cherubové a věčné světlo by měli upozorňovat na Boží přítomnost. Kněz by měl slavit liturgii čelem k velesvatyni, tedy zády k lidu.
Ve východní liturgii každý křesťan přijímá Tělo a Krev Páně pod obojí způsobou. Nepřipadá v úvahu přijímat na ruku.
Dalším krokem v procesu duchovní obnovy je svěcení neděle. Nestačí světit neděli jen účastí na liturgii. Předkládáme model svěcení neděle, jak jej v podstatě několik let realizujeme: V první etapě je třeba, aby věřící prožili vnitřní obrácení skrze duchovní obnovu (viz http://vkpatriarhat.org/cz/?category_name=duchovni-priprava-na-jubileum-pokrteni-rusi-ukrajiny). Pak, ať kněží i věřící začnou světit den vzkříšení už v sobotu večer po 21:00 hodině. Nad tajemstvím Kristova vzkříšení mohou členové rodiny uvažovat na modlitbě a za zpěvu (viz model http://vkpatriarhat.org/cz/?p=1487). Vzkříšení se událo právě v noci ze soboty na neděli. Celá noc je svatá.
V neděli ráno, nejlépe sami – muž s ženou a s dětmi – doma, od 5:00 do 7:00 hodin, ať prožijí modlitební model nedělního rána, spojený s pravdami Kristova vzkříšení (viz model http://vkpatriarhat.org/cz/?p=665, http://vkpatriarhat.org/cz/?p=663). Pak mohou mít půl až hodinovou přestávku a vydat si svědectví z duchovní zkušenosti. Nejlépe od 8:00 do 9:00 hodin ať prožijí pravdy, které se vztahují k přijetí Ducha svatého (viz model http://vkpatriarhat.org/cz/?p=659).
V neděli odpoledne ať se muži v malých skupinkách po domech modlí ještě jednu hodinu (viz http://vkpatriarhat.org/cz/?p=656). Pak ať společně hovoří o osobních problémech a předávají si zkušenosti. Tím se učí, jak být hlavou své rodiny, jak být ochranou pro ženu a příkladem pro své děti. Je potřebné, aby se také ženy v neděli setkávaly v některém domě, rovněž se modlily a řešily své problémy (srov. Tit 2,3-5). I pro děti by měl být zajištěn program.
Dříve na Východě v každé rodině visel obraz Bohorodičky. Večer se zde celá rodina modlila. V tomto jubilejním roce (1150 let) je potřebné, aby obrácený křesťan dal Bohu slib na jeden rok, že se bude denně modlit jednu hodinu. V modlitbě je třeba si uvědomit, že Bůh tě vidí, pak je třeba dát Bohu své konkrétní hříchy a pak i své konkrétní problémy.
Kéž v tomto jubilejním roce česká a moravská církev, dědička odkazu sv. Cyrila a Metoděje, přijme misijního a pravověrného Ducha Kristových apoštolů, a tím i Ducha našich slovanských věrozvěstů. Kéž čeští biskupové a kněží, kteří jsou pod temným mrakem západních herezí a synkretismu, učiní krok pravdivého pokání!
Za českou církev se modlí:
+ Eliáš
patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
biskupové-sekretáři
Stáhnout: Prohlášení českým biskupům, kněžím i laikům (7.10.2013)