Zprávy 20.8.2013
► Policejní brutalita namířená proti demonstrantům hájícím rodinu
► Gender experimenty v mateřských školách Rakouska: děvčátka učí bít chlapce, a chlapce malovat si nehty
► Ředitel vatikánské banky homosexuál?
Policejní brutalita namířená proti demonstrantům hájícím rodinu
Červen 2013: útoky slzným plynem a bití, svévolné zatýkání, samovazba, nelegální odebírání otisků prstů a nespočet dalších postupů porušujících lidská práva použila policie proti pokojné masové demonstraci občanů odmítajících vládní politiku ohledně sňatků homosexuálů a adopcí.
Tato zpráva obsahuje řadu svědectví obětí policejní brutality. Tento brutální zásah byl namířen proti sociálnímu hnutí na obranu rodiny, které protestuje proti zákonu, jenž umožňuje homosexuálním párům uzavírat manželství a adoptovat děti. Uvedená svědectví byla většinou doručena prostřednictvím právníků obětí.
Umožňují přesně určit, potvrdit a prokázat skutečnosti, které jsou pro zemi, jako je Francie, velice závažné a nemají žádný precedens v uplynulých několika desetiletích.
Od konce roku 2012 mnozí francouzští občané pokojně protestují po celé Francii s cílem chránit rodinu a práva dětí a vyjadřují nesouhlas s tímto novým zákonem, který homosexuálním párům umožňuje uzavírat manželství a adoptovat děti. Vzhledem k obrovskému rozsahu protestů se jedná o největší sociální hnutí ve Francii od května 1968.
Tři hlavní demonstrace, stejně jako mnohá „bdění“, probíhaly v klidné a laskavé atmosféře a nedocházelo k žádnému ničení soukromého nebo veřejného majetku. Nicméně vláda reagovala způsobem, který je v demokracii nepřijatelný. Reagovala tak, jako kdyby potlačovala násilnou frakci. Vyhrožovala zákazem demonstrace, poté ji potlačila za zcela nepřiměřeného užití slzného plynu a policejního násilí proti davu a nakonec i zatýkání a svévolného zadržování stovek demonstrantů.
Ve dnech od 24. do 26. května bylo zatčeno a až tři dny drženo ve vazbě asi 350 lidí. Z těchto 350 osob bylo pouze sedm odsouzeno, a to jen k lehkým trestům. Ostatní byli zadržováni svévolně s cílem zastavit sociální hnutí. Při tom byly porušeny základní svobody projevu a shromažďování.
Kromě 350 zatčených byly stovky lidí zadrženy za několik hodin pod záminkou zjištění totožnosti. Často byli zatýkáni na základě „diskriminace podle vzhledu“, tedy podle toho, zda dané osoby měly na svém oděvu symbol tohoto hnutí.
Zákonnost zatýkání nebyla kontrolována nezávislým soudcem. To je důkazem vážné a strukturální dysfunkce postupů při zjišťování totožnosti a uvalování vyšetřovací vazby, které byly použity jako svévolné sankce uložené bez rozsudku.
Doklady a otisky prstů zatčených demonstrantů jsou stále v držení policie, což je porušením lidských práv, jak 18. dubna 2013 rozhodl Evropský soud pro lidská práva v případu M.K. proti Francii (19522/09). Evropské centrum pro právo a spravedlnost proto požaduje, aby jména zatčených, kteří nejsou stíháni, byla ze záznamů vymazána.
Mnoho lidí má obavy kvůli odsouzení Bernarda-Nicolase Busse, třiadvacetiletého pařížského studenta, který byl zatčen po pokojné demonstraci v neděli 16. června na Champs-Elysées v Paříži. Byl stíhán a ve středu 19. června odsouzen za kladení odporu při zatýkání na čtyři měsíce vězení, z nichž dva byly uloženy nepodmíněně, a okamžitě byl převezen do věznice ve Fleury-Merogis. Tam byl dán do samovazby. To vše aniž by jej soud vinil z jakéhokoli druhu násilí proti osobám nebo majetku.
Tyto praktiky musí skončit, musí být odsouzeny a zavrženy.
Gender experimenty v mateřských školách Rakouska: děvčátka učí bít chlapce, a chlapce malovat si nehty
Již v roce 1999 otevřel vídeňský magistrát v rakouském hlavním městě první „gender“ (geschlechtssensibel) mateřskou školku „Fun & Care“ („Zábava a péče“). Cílem školky je uvést genderovou teorii do praxe a její personál se snaží „otevřít chlapcům a dívkám co nejvíce nových a různorodých způsobů, jak dosáhnout rovnosti příležitostí“ (… při volbě povolání, partnera atd.).
Dětem nabízejí „nové, jiné než obvyklé rolové stereotypy, alternativní možnosti“.
Jak to vypadá v praxi? Děvčátka se učí hrát fotbal, pracovat s nástroji, brát chlapcům autíčka, „vydobýt“ si místo v šatně, domáhají se svého křikem a silou. Chlapcům ukazují, jak si hrát s panenkami, seznamují je s masáží a péčí o tělo, každému dají kosmetickou taštičku, vysvětlují jim, co to znamená být krásným, oblékají je do šatů princezen, malují jim nehty, pomáhají jim, aby si zvykli na pasivní roli: vše trpět, vždy ustupovat. Jako vzory jim slouží vychovatelky a vychovatelé, kteří často představují pro ně neobvyklé genderové role. Tak vypadá „zábava a péče“!
Poslanec FPÖ (Rakouská strana svobody) K. Klement vystoupil ve vídeňském parlamentu s ostrou kritikou vůči tomuto a podobným genderovým projektů, za což ho „vypískali“ zástupci levicových stran. Na druhé straně, autorce projektu Renate Brauner se daří stále více: nyní je zástupkyní starosty Vídně a místopředsedkyní Sociálnědemokratické strany Rakouska (SPÖ).
Zdroj: http://annatubten.livejournal.com/249638.html
Ředitel vatikánské banky homosexuál?
Uruguayské největší noviny El País informovaly, že místní zdroje z katolické církve potvrdily nedávné zprávy ohledně homosexuální minulosti papežem nově jmenovaného ředitele „Vatikánské banky“ – Institutu pro náboženská díla (IOR).
Noviny potvrzují zprávy italského deníku L’Espresso, že monsignor Battista Ricca, bývalý vatikánský diplomat, je dobře znám díky homosexuálnímu chování během působení ve funkci dočasného správce diplomatického úřadu Svatého stolce v Uruguayi v letech 1999 – 2001.
Zdroje z uruguayské katolické církve pro El País tyto informace označily jako úplnou pravdu.
Jeden z nejlepších římských vatikanistů (novinářů specializujících se na Vatikán) – Sandro Magister – dal do sázky svou pětadvacetiletou kariéru kvůli senzaci jménem Ricca. Ten se během svého působení na nunciatuře v Uruguayi v roce 1999 sexuálně zapletl s mužem. Podle článku Ricca vyvolal další skandál, když trval na tom, aby jeho příteli byla na nunciatuře přidělena práce a pokoj. Magister také píše, že nuncius oznámil situaci vatikánským úřadům, ale nic se nezměnilo.
Ve své zprávě dále dodává, že po několika skandálech ohledně jeho sexuálního života Riccu přesunuli nejprve na nunciaturu v Trinidad a Tobago. Tam působil do roku 2004. Odtud odešel do Vatikánu, kde od roku 2006 vykonával funkci ředitele domů pro biskupy, kteří se zde ubytovávají při své návštěvě Říma, včetně rezidence, kde v současnosti žije papež František.
Mluvčí Vatikánu Federico Lombardi reagoval na zprávy deníku L’Espresso a jeho nejuznávanějšího novináře Sandra Magistera s tvrzením, že informace „nejsou věrohodné“.
L’Espresso odpověděl na komentář P. Lombardiho: „Můžeme tedy dodat, že vatikánské úřady místo improvizovaného zapírání a tvrzení, že jde o nepravděpodobnou situaci, mohly ověřit důvěryhodnost informací, které naše noviny přinesly. Mohly jednoduše prověřit kompletní dokumentaci v této věci, kterou disponují, zvláště dokumenty týkající se jeho působení na montevidejské nunciatuře. Další důkazy mohou získat od uruguayských úřadů, jakož i od bezpečnostních složek určených pro boj s brigádami. Nemluvě o množství biskupů, kněží, řeholníků a laiků v Uruguayi, kteří byli přímými svědky skandálu a jsou ochotni promluvit.“
Zdroj:http://www.lifenews.sk/content/riadite%C4%BE-vatik%C3%A1nskej-banky-homosexu%C3%A1l
