Zprávy 03.7.2013
► Americkými velvyslanci se stanou veřejní homosexuálové
►18leté Moskvance juvenilní pracovníci unesli 9měsíčního syna
► Nizozemsko a Belgie umožní provádět eutanazii na miminkách!
Americkými velvyslanci se stanou veřejní homosexuálové
Obamova administrativa oslavila tzv. „LGBT pride měsíc“, kterým je v USA červen, jmenováním dalších 5 velvyslanců, kterými jsou otevření homosexuálové.
Červen byl nazván „Měsícem LGBT pride“ ještě prezidentem Clintonem v roce 2000. V roce 2009 Barack Obama tuto „tradici“ potvrdil. Nyní Bílý dům v červnu uskutečňuje oficiální akce na počest hnutí sodomitů.
V tomto roce bylo součástí oslav jmenování velvyslanců-sodomitů do Španělska, Dánska a Austrálie. Podle americké tradice, zvolený prezident odměňuje největší sponzory předvolební kampaně možností stát se velvyslanci Spojených států. Právě peníze 12 vlivných homosexuálů z finančních kruhů, které byly investovány do předvolební kampaně Obamy, hrály klíčovou roli.
Na druhý den po Obamově znovuzvolení, zástupce Společnosti pro lidská práva, Chad Griffin, novinářům řekl, že jejich organizace by uvítala otevřené homosexuály na postu sekretáře Kabinetu Spojených států stejně jako velvyslance v zemích velké dvacítky.
V roce 2011 americký velvyslanec v Islamábádu, Richard Hoagland, vzbudil hněv konzervativních Pákistánců tím, že uspořádal na velvyslanectví oslavu „LGBT pride“. Největší strana v Pákistánu považuje takové akce za propagandu homosexuality vládou USA a nazvala to „nejhorším sociálním a kulturním terorismem proti Pákistánu“.
18leté Moskvance juvenilní pracovníci unesli 9měsíčního syna
Moskvance Valérii Vorotincevové, 18leté svobodné matce, unesli syna.
6. června inspektor ve věcech mladistvých vnikl s dvěma policejními oddíly do domu bez dovolení majitele, unesli 9měsíčního chlapce a bez podání příslušných dokumentů ho umístili v dětském domově.
Od té doby jsou matka a její malý syn Viktor násilně odděleni.
Valérie každý den přichází k budově sirotčince a prosí zaměstnance, aby jí dovolili pobýt se svým synem. Ale matku odmítají a obviňují ji z nedostatečného plnění svých povinností.
V čem spočívá nedostatečné plnění povinností?
6. června šla Valérie na přijímací zkoušky na vyšší zdravotnickou školu, a proto požádala své blízké přátele – Olgu a jejího manžela Andreje – aby zůstali s dítětem. Když se policie a pracovníci sociální služby vloupali do domu s úmyslem vzít dítě násilím a bez jakéhokoli vysvětlení, manželé se je snažili zastavit. Okamžitě se spojili s babičkou dítěte a prosili zaměstnance, aby počkali, dokud nepřijde. Policie však trvala na svém. Vzali malého Viktora a manžele, kteří měli odvahu dítě bránit, zbili a odvezli na policii, kde je znovu bili a pustili je až po 24 hodinách. Babičce řekli, že je nezúčastněná osoba, a proto jí dítě nedají. Valérii obvinili, že nechala dítě bez dozoru.
Zdroj: http://eot-leningrad.livejournal.com/9187.html
Nizozemsko a Belgie umožní provádět eutanazii na miminkách!
Asociace nizozemských lékařů autorizovala lékaře k ukončené života dětí, které se narodily s postižením. Zákon, který vstoupí v platnost od roku 2014, takto zabije přibližně 300 dětí ročně. Stejný zákon čeká Belgii, kde se hranice na provádění eutanazie rovněž posunou na děti.
Všechny dosavadní „limity“, které se týkaly léčby nemocných a postižených, padají pod rouškou „důstojného života a života bez bolesti“. Lékaři už nebudou muset takové případy léčit, právě naopak. Nový vzorec společenského myšlení je tlačí, aby takový život ukončili, a to i bez souhlasu osoby, které se to bezprostředně týká …
Doktor Eduard Verhagen – pediatr z tzv. Protokolu Groningen (protokol, který jako první posunul hranice dětské eutanazie) – prohlásil, že je chybou „nutit malého človíčka trpět“. Podle něj „humanitární duch člověka káže zabít takové dítě“. Smrt tohoto děťátka prý „zmírní i naši bolest při pohledu na něj“. Samozřejmě, až dokud naši pozornost nezaujme nějaká panda nebo jiný živočišný druh, který vymírá a opět se „cynicky“ nerozcítíme ….
Co se to stalo? Kam jsme to jen došli? Vždy, když se posouvají hranice, a naslibují se jen „výjimky“ v kontroverzních zákonech, stanou se tyto výjimky pravidly. Ba co víc, zákon se stane určujícím a vynoří se nové „problémy“, které je potřeba řešit. Najednou to, co bylo kdysi přirozené (postarat se o staré, umírající rodiče, jakož i o malé nemocné dítě), se najednou stává neřešitelným problémem. Tak tomu bylo i v případě eutanazie. Začalo to slibováním zákonodárců, že se bude týkat jen extrémních případů, a neodmyslitelný byl souhlas pacienta (ke kterému většinou nedošel až tak docela sám). Dnes už tento souhlas ani není potřebný …
Na bázi konceptu nové „lidské solidarity“ a participace na lidském osudu, které dříve již od Hippokrata přes grandiózní dějiny křesťanství (které povýšilo lidskou důstojnost a přispělo ke zřizování vhodných míst léčby) až dodnes fungovaly na principu „chránit a léčit lidský život“, došli jsme dnes k pravému opaku. Kdo je nemocný, trpí, zatěžuje společnost; ergo je třeba ukončit jeho život. Pro jeho „dobro“, samozřejmě (ve skutečnosti se však sleduje jeden cíl – redukce lidstva).
