Zprávy 24.1.2013
►Marianě vzala sociálka v Británii děti: Pokusila se o sebevraždu
►„Dávat děti do cizích rukou znamená dát je Molochovi“
►Němci začali rozbíjet pouliční bezpečnostní kamery
►V Laosu beze stopy mizí křesťanské rodiny
Marianě vzala sociálka v Británii děti: Pokusila se o sebevraždu
Mariana Hanuštiaková (31) odešla před několika lety ze středního Slovenska. Jistý čas žila a pracovala v Portugalsku, později se přestěhovala do Anglie. S manželem, který je Portugalec, má dceru Annu (10) a syna Jamese (4).
Když její manžel začal holdovat alkoholu, zavolala na něj sociálku. Od té chvíle byla slovensko-portugalská rodina na Britských ostrovech pod drobnohledem úřadů, které hledaly jen záminku, aby jim děti mohly odebrat.
K nejhoršímu došlo v květnu minulého roku, kdy úřady Marianě děti vzaly. Sociální služba prohlásila, že má malý příjem na to, aby se mohla postarat o děti (Mariana se starala o staré lidi). Děti byly proto dány do dlouhodobé náhradní péče.
Mladá žena nevěděla najít východisko a situaci snášela tak špatně, že se krátce před Vánocemi pokusila o sebevraždu. Její pokus byl, naštěstí, neúspěšný. „Bylo to zoufalství, v čase Vánoc jsem byla sama doma a bez dětí. Když mi vzali děti, začala jsem brát antidepresiva, tehdy jsem se pokusila předávkovat léky. Teď pracuji, ale chci si najít novou práci, abych mohla být s dětmi každý den, chci bojovat a jsem odhodlaná získat děti zpět,“ řekla matka, která své děti viděla naposledy začátkem listopadu minulého roku.
Slovenka momentálně žije v městečku vzdáleném asi 100 kilometrů od Londýna. O to, aby se děti mohly vrátit na Slovensko, usiluje také Centrum pro mezinárodněprávní ochranu dětí v čele s ředitelkou Andreou Císařovou.
Джерело: http://www.cas.sk/clanok/241220/mariane-vzala-socialka-v-britanii-deti-pokusila-sa-o-samovrazdu.html
„Dávat děti do cizích rukou znamená dát je Molochovi“
Ruští kněží podpořili myšlenku o.Dmitrije Smirnova, že přítomnost zbraně je silným argumentem proti pokusům juvenilních pracovníků odebrat dítě z rodiny.
Kněz Alexander Saltikov, farář chrámu Vzkříšení v Kadaši, řekl: „Jsem rozhodně proti tomu, aby zbraně byly dostupné. Jenže o. Dimitrij připouští použít zbraň pouze na ochranu rodiny. Miluje svou rodinu a je připraven dát za ni svůj život. A v podstatě má pravdu. Vystupuje proti bezpráví vůči samotné instituci rodiny, proti násilí nad rodinou, s čímž se Evropa už dávno smířila. Podlost juvenilní justice je zřejmá. Je to násilí nad rodinou. A proti násilníkům musíme jednat nejpřísnějším způsobem, abychom uchránili děti před úředníky – kanibaly… Dnešní situace připomíná divoké časy, kdy život a svobodu bylo možné ochránit jedině ozbrojenou silou. Teď však na lidi neútočí dravé hordy, ale dobře organizované pluky pseudohumánních úředníků, kteří budou odebírat děti a dávat je zvrhlíkům. Jak se před nimi chránit? Jak ještě společnosti říci, že rodina je to nejdražší?“
Kněz Oleg Steňajev z chrámu Narození svatého Jana Křtitele řekl: „Nejprve je třeba se zamyslet nad tím, že je právo člověka, a je Boží zákon. V Božím zákoně stojí, že pokud se někdo nestará o své vlastní, je horší než nevěřící a zřekl se víry. Koho bychom měli více poslouchat – lidi nebo Boha? Boží zákon jasně učí, že člověk musí chránit svou rodinu, své děti. Odebírají je, aby je obětovali modernímu Molochovi, který zpočátku zničí jejich duše, a pak i těla. Dávat děti do cizích rukou je to samé, jako dávat je Molochovi. Juvenilní justice je jasné porušení Božího zákona… Měli bychom mít na paměti staré pořekadlo ‚můj domov – můj hrad‘ a chránit své děti. Nesmíme je nikomu dát. Je třeba projevit aktivní občanskou pozici. Musíme nacházet vhodné formy občanské neposlušnosti a odporu. Hlavní je, aby prioritou byl Boží zákon, který dává život. Pokud dítě nežije s otcem a matkou, znamená to pro něj morální smrt. A pokud rodiče vydají své dítě na službu Molochovi tohoto světa a nekladou odpor, hřeší proti Boží vůli.“
Němci začali rozbíjet pouliční bezpečnostní kamery
Před uskutečněním Evropského policejního kongresu, který se bude v únoru konat v Berlíně, místní aktivisté začali kampaň spojenou s likvidací veřejných bezpečnostních kamer. Takto se rozhodli vyjádřit svůj protest proti sledování občanů. Zástupci skupiny CAMOVER říkají, že pouliční kamery vedou policii ke stereotypnímu myšlení a brání jí v rozlišovaní pokojných občanů od zločinců.
Spory o bezpečnostních kamerách se začaly koncem loňského roku. Tehdy se útočníci pokusili odpálit bombu na nádraží v Bonnu, ale na kamerách se nezachoval žádný záznam, a policie tedy neměla záběry podezřelých z bombového útoku. Ministerstvo vnitra zase tvrdí, že kamery prý pomohly snížit kriminalitu téměř o 20%.
Kamery jsou však začátkem kontroly všech občanů. Jejich zavedení může být velmi pozitivně odůvodňováno, ale cíl je jeden: totální kontrola.
Zdroj: http://3rm.info/31979-nemcy-nachali-gromit-ulichnye-kamery-nablyudeniya.html
V Laosu beze stopy mizí křesťanské rodiny
V komunistickém Laosu mizí křesťané bez stopy. O tomto závažném problému opakovaně hovořili vůdci křesťanských komunit v Laosu. Světová organizace „Křesťanská solidarita“ („Christian solidarity“) poslala prezidentovi země Choummaly Sayasonovi otevřený dopis s naléhavou žádostí o vysvětlení zmizení křesťanů.
Jedněmi z obětí je rodina Bunteong z provincie Luang Namta a rodina Bakkam z provincie Udomsay.
Rodina Bunteong, skládající se ze 3 osob včetně 7letého dítěte, zmizela 3.7.2004. Před zmizením bylo otci rodiny vyhrožováno a byl zadržen místní policií. Je to již 8 let, co o rodině nejsou žádné informace.
Otec rodiny Bakkam, další obyvatel Laosu, který se stal křesťanem, zmizel v lednu 2007. Jeho manželka viděla, jak ho odváží policejní auto. Od té doby o něm nic nevědí.
Organizace „Světová křesťanská solidarita“ a „Human Rights Watch“ se obrátili na vládu Laosu s žádostí o zahájení vyšetřování a poskytnutí informací o zmizelých. V Laosu žije více než 100 tisíc křesťanů různých protestantských komunit a asi 45.000 katolíků.
Zdroj: http://www.sedmitza.ru/news/3419325.html
