Zprávy 18.12.2012
► Dokument o metodách britské sociálky: Rodiče unášejí vlastní děti přes tajnou organizaci!
► Útok juvenilní justice: co mají dělat rodiče?
► Pro koho pracují sociální policisté, aneb kam mizí ukrajinské děti
Dokument o metodách britské sociálky: Rodiče unášejí vlastní děti přes tajnou organizaci!
BRATISLAVA – Případ Slovenky Ivany Boórové, jíž britské úřady vzaly děti, nedávno pobouřil celé Slovensko. Zdaleka však není ojedinělý. Aktuální reportážní film britské televize Channel 4 News svědčí o tom, že Ivana zdaleka není jediná a desítky britských matek jsou i se svými dětmi na útěku před tamními sociálními úřady (https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=ZJn9TlWEQHI).
Britská sociálka už nebere děti jen cizinkám, ale i rodilým Britkám. Často bezdůvodně, pouze na základě předpokladu, že děti by se u rodičů, podle jejich názoru, mohly stát obětí citového zanedbávání nebo zneužívání. Například v případě, že matka trpí depresemi. Desítky rodin raději opouštějí Velkou Británii a jsou na útěku před vlastním státem, který se doslova utrhl z řetězu. I takto se ve zkratce dá parafrázovat obsah investigativní reportáže, kterou odvysílala britská stanice Channel 4.
Podle krátkého filmu v Británii dokonce vznikla síť organizací, které více či méně tajně pomáhají matkám na útěku před státními úřady. Většina matek utíká do Irské republiky, kde je sice také prověřují sociální pracovníci, ale mají pro situaci mnohem více citu a pochopení než ty v Británii. „Jen za loňský rok tři sta až šest set rodin uprchlo před sociálními pracovníky,“ řekla v reportáži Jenny, mladá matka, jíž úředníci také vzali děti. Sama je členkou zhruba tisícičlenného klubu, jehož členové si vzájemně vyměňují informace a pomáhají rodinám naplánovat útěk před státem. Za jednou z takových skupin stojí bohatý podnikatel Ian Josephs, který žije v Monaku a rodinám na útěku je dokonce ochoten poskytnout peníze. Osmdesátiletý boháč už pomohl stovkám rodin. „Každý den se mi ozvou dvě tři matky. Nezní to jako hodně, ale když se to rozpočítá na celý rok, je to dost. Radím jim aby utekly, dokud je čas,“ říká Josephs, který si je jistý, že pomáhá dobré věci.
Útok juvenilní justice: co mají dělat rodiče?
Juvenilní justice se zavádí v zemi proti vůli lidu; byly odeslány stovky tisíc žádostí o odmítnutí jejího zavedení, a to jak Parlamentu, tak Ministerstvu spravedlnosti a jiným institucím. Stejná situace je v Rusku a v dalších postsovětských zemích. Rodiče protestují, spojují se do rodičovských občanských organizací a chrání své rodiny, svá města a společnost. Čím více lidí ví o tomto zlu, tím nastává větší odpor vůči tomuto systému. Zvlášť důležité je informovat státní úředníky a zaměstnance, protože na nich závisí její prosazování.
Takže první pravidlo v boji s juvenilní justicí: rozšiřujte materiály, disky, letáky, pište žádosti, protesty, zúčastňujte se na manifestacích – lidé to potřebují vědět, aby byli ochotni vzájemně si pomáhat v případě problémů. V každém městě či vesnici jsme my, rodiče, povinni organizovat takový výbor či organizaci, která bude bránit, aby se v jejich lokalitě zakořenilo juvenilní bezpráví. Pokud se neočekávaně objeví problémy, po telefonátu sejdou všichni, kteří mohou, a jdou chránit rodinu. Princip juvenilní justice je: nejprve odebrat dítě, a až poté řešit celou situaci. Proto je důležité, aby se okamžitě dosáhlo navrácení dítěte, a až pak se dokazovalo, že je vše v pořádku. V ideálním případě by v takovém výboru měli být novináři, právníci, psychologové, atd. Ze začátku však budou stačit aktivní matky, otcové, babičky a dědečkové.
Pravidlo druhé: nikomu nedávejte informace o své rodině, zakažte dotazování dětí ve škole (různé dotazníky), upozorněte učitele, že nedáváte souhlas k shromažďování informací o rodině a dítěti. Dnes se ve školách aktivně shromažďují osobní údaje o žácích a členech jejich rodin s cílem vytvořit komplexní automatizovanou informační dokumentaci o všech občanech. Jakákoliv informace může posloužit jako podklad k pretenzím vůči rodině.
Pravidlo třetí: promluvte s dítětem. Děti potřebují vědět, že nejsou povinny nikomu nic o rodině říkat! Žádným sociálním pracovníkům, psychologům, atd. Pokud jsou vaše děti starší, ať se podívají film o juvenilní justici, aby si reálné uvědomili nebezpečí a věděli, jak se chovat. Také učte své děti se modlit, aby mohly v každé situaci prosit o pomoc Boha.
Pravidlo čtvrté: pokud vám opravdu chtějí vzít dítě, v žádném případě nezoufejte. Chránit své dítě může každý rodič. Bojujte s celou silou své rodičovské lásky, s modlitbou, s vírou. My rodiče jsme tady na to, abychom chránili svůj domov, rodinu a děti, to není jen právo přiznané nám Ústavou, ale i povinnost, kterou nám svěřil Bůh.
Zdroj: http://rodkom.org/2012/1582.html
Pro koho pracují sociální policisté, aneb kam mizí ukrajinské děti
V létě roku 2012 bylo přijato nařízení ministra sociální politiky, S. Tihipka, o přijetí do zaměstnání 12000 sociálních pracovníků, a již v říjnu na fóru rodiny uvedl, že plánuje zvýšit jejich počet na 46000 (!).
Tito lidově nazývaní socpolicajti už dnes chodí po domech a shromažďují informace o rodinách. Vyzvídají, jaké jsou životní podmínky, příjmy a získávají další soukromé informace, na jejichž základě by mohli vykonstruovat své připomínky k rodině. Každá rodina má být pod kontrolou a podřízená juvenilním orgánům. Jedná se o celý systém, který proniká všechny státní resorty zabývající se dětmi, včetně škol, nemocnic a školek. Právě skrze ně juvenilní pracovníci nejčastěji dostávají signál, k jaké rodině mohou mít připomínky.
Děti odebrané z normálních rodin často odevzdávají do „rodin“ homosexuálů do zahraničí. A navíc na Ukrajině není žádný zákon, který by sledoval osud dítěte adoptovaného do zahraničí – zda ho dali na orgány, nebo do porno studia nebo do „rodiny“ pedofilů! Taková je strašná realita juvenilní justice!
Zdroj: http://sovest.dnepro.org/2012/5310.html
