Zprávy 23. 10. 2012
► Ovoce činnosti služby státního patronátu v zahraničí
► Belgie má nové prvenství: eutanazie vězně
► Zatčení trojice křesťanských vedoucích v Laosu
Ovoce činnosti služby státního patronátu v zahraničí
V zahraničí služby státního patronátu (který je součástí juvenilní justice) odebírají děti z rodin na základě tak široké škály důvodů, že je absolutně nemožné je vyjmenovat, neboť tento seznam by nebyl vyčerpávající, protože je vlastně nekonečný.
V legislativě mnoha zemí neexistuje pojem rodičovská práva. Například ve Švédsku byli rodiče zbaveni práva na „opatrovnictví“ své dcery, protože její váha byla dvojnásobkem normy obvyklé pro její věkovou skupinu, a tak prý vytvářela nebezpečí rozvoje různých závažných onemocnění.
Ruské novinářce Natálii Petrové, která se přestěhovala do Švédska, juvenilní služba vzala ze školy dvě dcery a nikdo neví kam je odvezla. Musíme podotknout, že pracovníci švédských orgánů na ochranu práv dětí se vůbec nenamáhali informovat u sousedů Petrové ohledně situace v rodině a ani ji samotnou neuvědomili o nějakých námitkách. Pouze jí slovně oznámili, že prý „špatně krmí děti, dává jim horké jídlo, a to je zdraví škodlivé“, a také, že „děvčátka jsou špatně vychována, protože použily vůči ‚adoptivní matce‘ fyzické násilí, když se pokusila je políbit.“
V Norsku matce odebrali dítě jen proto, že pocházela z Indie, a sama byla adoptována norskými rodiči ve 12 letech, na základě čehož pracovníci Výboru pro ochranu práv dětí (Barnevern) dospěli k závěru, že nemůže být „normální norskou matkou“.
Kromě toho důvodem k podání stížnosti Barnevernu a následnému odebrání dětí může být například to, že rodiče „nutí“ dítě uklízet (což se nazývá zneužíváním dětské práce) anebo dovolují dětem jíst sladkosti během týdne, což způsobuje kažení zubů (v Norsku je obecně přijato dávat sladkosti jen o víkendech), a také to, že rodiče sami léčí děti, například v případě běžného nachlazení.
Světlaně Taranikové pracovníci Barnevernu sedmého dne po porodu nařídili vstát a vydat se na pěší túru do hor, aby jim dokázala, že může pečovat o dítě. Pracovníci juvenilní služby Norska tvrdí, že „pravá norská matka okamžitě po porodu vezme lyže a jde do hor, jinak není schopna vychovávat dítě“ (tento test byl použit i u jiných matek). Kvůli svým dětem Světlana prošla všemi těmito neuvěřitelnými prověrkami, ale jimi způsobený nervový stres se stal důvodem pro dočasné odebrání dětí a jejich umístění do „rodiny“ leseb. Protest matky proti umístění dětí do lesbické „rodiny“ vyvolal hněv liberálního systému, odebrali jí děti natrvalo a dovolili jí setkat se s nimi pouze 4krát ročně.
Důvodem pro odebrání dítěte Natálii Zacharové, která žije ve Francii, byla formulace „udušující mateřská láska“. Na soudu sociální pracovník prohlásil, že matka, protože obléká svou 3letou dceru tak jako sebe, „zbavuje dítě práva na individualitu“.
Ve Finsku zbavili Rimmu Salonen práva na péči o dítě na základě falešného obvinění jejího někdejšího manžela (který je mimochodem alkoholik) z únosu syna, a to navzdory skutečnosti, že po podání žaloby k soudu, když Rimma byla s dítětem na návštěvě v Nižegorodské oblasti v Rusku, její někdejší manžel telefonoval a dítě navštívil. V rozhodnutí soudu také figurovalo lživé tvrzení, že Rimma je pro chlapce nebezpečná tím, že je „sektářkou, protože pokřtila dítě v pravoslavné víře“.
Důvodem pro ustanovení patronátu nad rodinou a odebrání dětí může být také takováto činnost nebo nečinnost rodičů: kritika na adresu dítěte, výtky za špatné známky, zákaz „sebevyjádření“, nemoc matky (např. ischias nebo nemocné nohy), fakt, že dítě nemá vlastní pokoj nebo samostatnou postel, jezení rukama (např. podle tradice národní kultury), návštěva kostele a postní praktiky, neověřené donášení „dobrodinců“ týkající se tzv. hrozby násilí ze strany rodičů, nemluvě už o „pár výchovných plácnutích přes zadek“ a mnoho jiného.
Proč zahraniční státy aktivně stimulují rodiny, aby si brali do „péče“ adoptivní děti a všemi způsoby odebírají děti z rodin imigrantů? Možná proto, že dnes není dostatek děti pro všechny (vzhledem k nízké porodnosti v „civilizovaných zemích“ a velkému množství „rodin“ netradiční sexuální orientace). Lidské zdroje se staly předmětem širokého spektra zájmů a vláda zemí si je vědoma, že to může zhoubně poznamenat ekonomiku, životaschopnost a etnicko-kulturní charakter státu. Na tomto základě je nejlépe odebírat děti co nejdříve, aby jich bylo možno vychovat „pro své zájmy“.
Belgie má nové prvenství: eutanazie vězně
Belgie je bezpochyby místem pro „kreativní“ aplikaci uzákoněné eutanazie. V loňském roce belgičtí transplantační chirurgové přiznali, že získali orgány od čtyř lidí, kteří dobrovolně podstoupili eutanazii. Nyní se zdá, že jeden vězeň odsouzený za znásilnění a vraždu již zemřel po dobrovolné eutanazii a další o ni požádal.
Muž označovaný jako Frank V. D. B., který strávil 20 let ve vězení za dvě vraždy a znásilnění, nedávno zemřel. Datum úmrtí není ze zpráv medií jasný, ale k eutanazii došlo mimo věznici. Tato skutečnost vešla ve známost pouze proto, že se o ní zmínil jeden z politiků, senátor Louis Ide, který si stěžoval na nedostatek sociálních služeb v belgických věznicích. Pravděpodobně byl informován některým pracovníkem věznice.
Případ vyvolal polemiku v belgických mediích – ne kvůli eutanazii, ale kvůli porušení vězňova práva na soukromí. Všechny podmínky pro eutanazii stanovené v Belgii byly pečlivě splněny: vězeň trpěl smrtelným onemocněním, opakovaně žádal o smrt a tři lékaři nezávisle schválili jeho žádost.
Ředitel belgické vězeňské služby bránil systém před Ideho kritikou. „Zaměstnanci věznice se snaží a tvrdě pracují. Ale je téměř nemožné, aby dva lidé zvládli řádnou péči o vězně. To je problém v mnoha věznicích,“ řekl mediím Francis Van Mol.
Další vězeň, který je ve vězení za dvě vraždy již 27 let, také požádal o eutanazii. Jeho žádost zatím ještě nebyla schválena.
Před několika lety byl zesměšňován australský aktivista Dr. Philip Nitschke, když řekl, že eutanazie je možná „poslední hranicí v reformě vězeňství“. Ale události v Belgii patrně dávají za pravdu tomu, co se tehdy zdálo jako absurdní předpověď.
Jedním z nejtemnějších aspektů této zprávy je její utajování. Mezi lety 2005 a 2009 zemřeli čtyři lidé a darovali své orgány, ale zpráva o tom se objevila až v roce 2011. Co ještě se od té doby odehrálo? Ví to někdo? Je nepravděpodobné, že by se tato praxe zastavila. A stejně tak zpráva o smrti vězně vyšla na světlo jen proto, že to kdosi prozradil politikovi.
Eutanazie vězně – to je alarmující vývoj. Belgie zrušila trest smrti i za ty nejstrašnější zločiny, ale uzákonila eutanazii, takže vězeň může zemřít i za relativně lehčí zločin. Je pravda, že existují určitá bezpečnostní opatření: pacient musí trpět „soustavnou a nesnesitelnou fyzickou nebo psychickou bolestí“ v důsledku nehody nebo nevyléčitelné nemoci, musí o eutanazii žádat opakovaně a žádost musí schválit dva nebo tři lékaři.
Ale i kdyby tato kritéria byla vhodná pro běžné občany, pro vězně jsou prostě absurdní. Vězni jsou psychicky zranitelní. Pro některé z nich je již samotné uvěznění zdrojem soustavné a nesnesitelné psychické bolesti. Bezpochyby jsou břemenem, kterého se stát rád zbaví. Často nemají žádné přátele a jsou na světě sami. Mnohdy je na ně vyvíjen ohromný tlak, aby se podřídili normám stanoveným jinými vězni. Posedlost eutanazií se může ve vězení snadno rozšířit. Vzpomínáte si na hladovku, kterou v roce 1981 drželi členové IRA v Severním Irsku? Deset lidí zemřelo ve zhruba týdenních intervalech. Byl to mimořádný případ, ale podobné sebevraždy jsou vážným rizikem v každém vězení.
Je známo jen málo informací o eutanazii v Belgii, ale obavy jejích kritiků dávají těmto zprávám za pravdu. Mocní mají prospěch ze smrti slabých a bezmocných.
Zdroj: http://res.claritatis.cz/zpravy/vse/belgie-ma-nove-prvenstvi-eutanazie-vezne/5938
Zatčení trojice křesťanských vedoucích v Laosu
Začátkem září byli zatčeni tři křesťané v Laosu. Úřady je zřejmě začaly bedlivěji sledovat poté, co jejich společenství navštívili křesťané z korejské církve. Na obvinění čekají pastor Bounlert Alaomai Vill, který vede společenství se 170 členy, pastor Adang Kengsai Vill a další církevní vedoucí Onkeo KapangVill.
Policisté již v minulosti křesťanské vedoucí pronásledovali za jejich smělé svědectví o Kristu, které v oblasti vydávají. Podle dostupných zpráv byli křesťané odvezeni pryč, vsazeni do klády a ve vězení nemají povolené návštěvy.
Zdroj:http://www.hlas-mucedniku.cz/index.php?datum=2012-10-01
