Zprávy 18. 10. 2012

►„Nač potřebujete děti? Pečujte o sebe!“ – o cynismu evropských sociálních služeb

►Tragický osud odebraných dětí: adoptivní matka utopila své dítě ve vaně, a v pěstounské rodině narkomanů se děvčátko otrávilo metadonem

„Nač potřebujete děti? Pečujte o sebe!“ – o cynismu evropských sociálních služeb

Západ se už dávno vyhýbá „sentimentálním“ slovům jako „syn“ a „dcera“. To je staromódní. V těchto dnech jsou dokonce už i „otcové“ a „matky“ téměř tabu. Místo nich jsou „poručníci“. Globalizátoři se snažit zavést do lidských myslí a do právní sféry termíny „rodič číslo 1“ a „rodič číslo 2“, a zabít tak dvě mouchy jednou ranou:

* Zrušit čtvrté přikázání „Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi“.

* Definitivně vštípit toleranci k sodomitům umístěním dětí odebraných normálním a dobrým rodičům do duhově-karikaturních „rodin“.

Místo synů a dcer v dokumentech západních sociálních služeb figurují „poručenci“. Pečovat o ně může kdokoli – od biologických rodičů (ti jsou oficiálně nazýváni poručníky, dokud se nedostanou do zorného pole sociálních pracovníků) přes pedofily až k těm , kteří na „péči“ vydělávají peníze.

„Odcizení“, v překladu z jazyka juvenilní služby – oddělení otce a/nebo matky a dítěte na základě smyšlených obvinění, například:

* „udušující mateřská láska“ (Francie – herečka Natálie Zacharová);

* v bytě není přebalovací pult a oddělený prostor pro hry (Norsko – zabezpečená indická rodina, která přišla do Norska pracovat na základě smlouvy);

* „Týrání dětí“ (Rusko – Anton a Larisa Agejevovi);

* Touha navštívit s dcerou ruské příbuzné (Nový Zéland – Helena Usťjužanina);

* „Nesnášenlivost vůči pedofilii“ (Norsko – Irina Bergset);

* Únos svého vlastního dítěte (Finsko – Rimma Salonen) …

Slzy ruské matky, které odebírají dítě, se proměňují v kámen přivázaný k její šíji: je nevyvážená, a dítě, „poručence“, je třeba jí odebrat navždy. Láska ke svým krvinkám je na Západě považována za atavismus. Německá psycholožka, která vypracovávala pro soud psychologické hodnocení, přátelsky radila Natálii Shtauberg, které právě Německo vzalo dvě děti: „Relaxujte, pečujte o sebe – koníčky, sport …“ Zdalipak se Němky, Norky, Francouzky či Dánky poté, co odevzdaly své děti státu, s lehkostí noří do víru masáží, lázní, bazénů nebo fitness? Během manifestace Iriny Bergset a chlapců z organizace „Mladá garda“ před norským velvyslanectví finská novinářka konstatovala: „Ti Rusové mají něco s hlavou…“ http://www.rg.ru/2012/04/27/syezd.html

Potomky odebírá cizí stát. Rodičům už nepatří. Jsou majetkem území, kde se narodili nebo pobývají. „Pokrokový“ Západ si již dlouho přivlastňuje úplně všechny děti na základě evropských právních předpisů a úmluv a bez mrknutí oka to nazývá „ochrana dětí“ a „pomoc rodině“.

Soudkyně v případě Maji Kasajevové (soudy probíhají na Západě často bez porotců, a soudce zapisuje do počítače pouze to, co pokládá za potřebné) klidně Maji řekl, že Norsko jí dává naději na obdržení pobytu, a matka na oplátku výdobytků civilizace odevzdává „nejlepší zemi na světě“ svého syna. Dodala: „Vždyť vám ještě zůstali tři.“ Nakonec soud „daroval“ Jasmínovi Kasajevovi 8 let otroctví v pěstounské rodině osamělého zdravotně postiženého muže.

http://ruskline.ru/analitika/2012/09/29/radi_lyubvi_k_nashim_detyam/

Tragický osud odebraných dětí: adoptivní matka utopila své dítě ve vaně, a v pěstounské rodině narkomanů se děvčátko otrávilo metadonem

Tisíce odebraných dětí se dostává nejen do dětských domovů a sirotčinců. Na internetu existuje mnoho dokumentárních filmů a videozáznamů o tom, jak systém juvenilní justice v Německu či v USA dává děti sadistům, pedofilům a narkomanům, což následně vede k sebevraždám dětí a jejich rodičů.

Některé příklady:

Na konci ledna roku 2012 v Berlíně zemřela 3letá holčička. Rodinu, v níž byla, sledovala sociální služba. Sledovala – ale nic nepodnikla. Ve svých zprávách úředníci charakterizovali rodinu jako „přetíženou“ péčí o dítě. Tak to bylo až do jednoho rána, kdy děvčátko nalezli mrtvé, s modřinami po celém těle, udušenou vlastními zvratky.

V roce 2008 v západoněmeckém městě Wuppertal odebrali pětiletou holčičku Taleju její matce. Ta čas od času pila, ale svou dceru milovala. Taleju umístili do pečlivě vybrané pěstounské rodiny. V nové rodině sice nepili, ale ani neměli rádi. Taleju začalo bít. Nicméně, sociální služby ignorovaly zprávy ze školky, že dívenka přichází s modřinami, stopami po kousancích (od psa), a vytrženými chomáči vlasů. Po nějaké době pěstounka Taleju utopila ve vaně s ledovou vodou. Po zdlouhavém soudním procesu byla pěstounka shledána vinnou ze smrti dívky. Dva pracovníci sociální služby, kteří poslali holčičku na smrt, však byli viny zproštěni.

Osud 11leté Chantal z Hamburku, která se nacházela pod patronací sociální péče, je dnes znám snad každému Němci. Zemřela na začátku roku 2012 na otravu metadonem, který našla v tabletkách v ložnici svých pěstounů. Pět let před tím sociální služba shledala vlastní rodinu Chantal pro dítě nebezpečnou: otec bral drogy, matka pila. Děvče z rodiny odebrali a umístili do pěstounské rodiny – také k narkomanům, kteří však procházeli programem substituce heroinu metadonem. V nové rodině, která měla Chantal zajistit bezpečnou a pohodlnou existenci, žila dívka v takovýchto podmínkách: 6 lidí a 3 psi v jednom bytě. Neměla dokonce ani svou postel, zato měla přístup k drogám.

Mnohé ze zločinů spáchaných juvenilní justicí nám ještě nejsou známy. Nejstrašnější, když se děti dostávají k pašerákům drog (případ Kolumbijců, kteří nedávno adoptovali ruské děti) a černým transplantátorům obchodujícím s lidskými orgány. V USA je oficiálně registrováno více než 200.000 pacientů, kteří celá léta čekají na dárcovské orgány dětí a jsou ochotni zaplatit od 200.000 dolarů za každé „rozebrané“ dítě. Ministr vnitra Itálie Roberto Maroni v roce 2011 oficiálně oznámil, že zmizelo 1260 ruských „adoptovaných“ dětí. Ministr vyjádřil domněnku, že tyto děti se dostaly na soukromé transplantační kliniky.

Zdroj: http://ruskline.ru/monitoring_smi/2012/10/02/pravosudie_vyrodkov_irody_novogo_mirovogo_poryadka/